V přírodě se to začíná hemžit.
Vyrazili jsme v sobotu na první letošní pořádnou vycházku a kdo mne doprovázel, poznáte podle psa jménem Spajky. Tradiční trasa do Luže a zpět nás nejprve vede k rybníku pod Zbožnovem, kde probíhají rybářské závody – proto se mu širokým obloukem vyhýbáme – Spajky určitě intenzivně, a také my, ale o něco méně, cítíme na velkou dálku vábivé aroma pečených buřtů…, pak podél pole po přítoku k rybníku pod Štepánovem, zde skoro nepoužívanou spojkou do vsi a přes náves pokračujeme dále starou poutní cestou mezi poli a následně lesem, později jeho okrajem, do Luže. Jen pár fotek z přírody. K Luži se vrátím zítra.
Za lesem před Luží vytahuji poprvé z batohu foťák, je tak krásně …
Mezi Žbožnovem a Luží objevujeme v lese takové "čundrácké včelíny". Kolem nich se to jen rojí! Níže celkový záběr s upozorněním POZOR VČELY!
Včelíny v lese. Kam chodí jejich obyvatelky na pastvu jsme zaznamenali později. Tedy včely na pastvu nechodí, včelaři té akci říkají první prolety. Rozkvétají jehnědy a pár stovek metrů dále potkáváme u rpzježděné lesní svážnice první devětsily bílé.
*****Soutežíme o medaili roku – naše volba: medaile Kursk-1943*****
Díky za vaše pravidelné hlasování, pokus o trhák se zdařil! Pomalu získáváme náskok, doufám, že bude narůstat. Včera jsme byli pilní … 20 hlasů náskok. A dnes? Hlasujeme zde. Díky moc. Zuzi
Doprovázele mne Milada
nebo třeba také zde (uvidíte i poutní kostel v Luži)
Nejvíce mne rozesmálo cestou zpět u rybníka setkání s bývalým sousedem z paneláku. Neviděli jsme se tak dlouho … Procházíme podél stále ještě soutěžících rybářů, jsme pro ně atrakcí, protože narušujeme jejich stereotyp dívání se na splávek nebo tak něco … protože jsme bedlivě očima sledovány! … soused pokračuje v chůzi za mnou a říká: Zdeni, čau. … A odkud jdeš? … Z Luže! Proboha! Pojď na panáka! … To mne rozesmálo. Zve mě na panáka a netuší, že zastavit se a dát si panáka, bych už domů po svých nedošla …. musel by mne někdo dopravit domů, však už sotva lezu … tak za chůze odmítám, ohlížím se a s úsměvem zamávám: Kdepak, Jirko … Jirka asi také má dost, protože se jen tak odbýt nedá …
Fotky nádherné jako vždy.
Na medajli mám nařízenej mobil. Dneska se mi o ní poprvé zdálo.
Dobrý ráno, Mirku,číst rvůj komentář poránu je příjemné. Dozajista budu mít hezký den a to samé přeju i tobě! Děkuji. z.
Vítej,jaro!Krásné fotky, Zuzi, hned bych na takovou vycházku šla.
Včely tedy nemusím, léta jsme měli souseda vášnivého včelaře- soustava úlů byla skoro tak velká jako jeho dům- takže mám svoje nezapomenutelné zkušenosti a zážitky… možná díky tomu i med používám velmi střídmě 😉
Ahoj Wlčice!To je ale veselý komentář! Chrudoš Valoušek (http://rozvedena.blokuje.cz….php) by jistě neodolal a shrnul tvoje poznatky se včelami do krátkého ale výstižného "sloganu": Všeho moc škodí! Snad se ta včelí alergie nepřenesla i na Ferdu Mravence a jeho kamarády… ovšem to nyní jen tak žertuji, protože "smolím" právě toho téma na zítřejší besedu – vlastně dvě za sebou, aby celá obecná škola najednou nezbořila knihovnu!
No vidíš, já mám na včely alergii a stejně medím čaj každé ráno a mladýmu nakládám na chleba, co se do něj vejde! A Zuzi, Ty když se do něčeho zakousneš, tak asi hned tak nepustíš, viď? 🙂 …to víš, že jsem Ti tam klikla! 😉
Petisee,tak zde by Chrudoš Valoušek jen podotkl: Odříkaného chleba největší kus (snad jsem se nespletla ?). Děkuju Petisee … máš pravdu, ale mám také případy, že to nezlomím ani po několika letech, a to je pak tzv. nevratná investice…