říká revolucionářka zuziNavečer jsem připravovala aktualizace na web. Po delším čase soustředěné práce jsem se přistihla, že mi myšlenky začaly utíkat kamsi jinam, ale opět tak nějak pracovně, nechala jsem je tedy být, – povlávat, a jak to tak chodí nejsou-li uzavřené mantinely, přicházejí z éteru i různé jiné revoluční nápady … a občas se snese z nebes i takzvané vnuknutí. Vnuknutím zuzi nazývá myšlenku, která se stavá neodbytnou, usadí se kdesi v hlavě a neodchází, naopak se vnucuje a touží po své realizaci. Bestie!
Tak dnes navečer utekly mi ty mé myšlenky k posledním besedám nad knihami s malými dětmi. V uplynulém týdnu jsem vykonala tři takové akce. Dvě s druháky – povídali jsme si o moderní ilustraci dětských knih a pak jsem též šířila osvětu mezi dětmi ze školky. Všechny tři besedy se mi povedly, to znamená, že děti byly zaujaty, a já nakonec také. Došlo k tomu, čemu se říká souznění nebo možná zpětná vazba. Nejsem vynikající rétorik, ale myslím, že jsem postupně vyvinula vlastní živý" systém jak děti upoutat a co chvíli zapojit do debaty šikovně pokládanými otázkami. No, ale zuzi nafandi si, vzpomeň … někdy nastane taková konstelace, že už v duchu počítáš minuty, kdy to utrpení skončí a zaplétáš se do toho stále více a více jako moucha do pavučiny a to je začátek tvého konce. Musí to být na mně vidět, jak se stávám nejistou a cítím se jak svázaná a nemožná a neschopná a když to jednou skončí, úlevou vyfouknu …. uf, to byla ale safra duševní rachota!!!
Ale k tématu … to víte, dětské besedy nad Josefem Ladou a chytrou kmotrou liškou potěší, ale je to stále tak nějak stejné … hmm…bezpohlavní, řekla bych a občas člověka zamrzí, že ho k těm dospělým pustí třeba jen jednou za rok na týden, má-li kolegyně dovolenou. To se pak cítím jak na novým světě a pookřeju. Mohu uplatnit svůj vytříbený vkus a poradit oblíbenou knihu, občas nějaká legrácka a třeba i s dvojsmyslným podtextem, registrovaný dospělý čtenář občas ocení i nové tričko … no, pro děckařku" je tahle služba osvěžením a připomíná v prvních dnech stav po požití živé vody!!! A tak mně napadlo spontánně, jak se nyní všude uplatňuje osobní přístup – od výuky cizích řečí až k soukromému trenérovi ve fitku, že i já bych mohla poskytovat individuální knihovnické lekce. Samozřejmě nejen dětem, ale i dospělým. A na libovolně zvolené téma. Pro entomology o fiktivním hmyzu … Brouku Pytlíkovi … a široké spektrum témat také skýtá erotická literatura! Prostě témat hafo!
… No, myslím, že je to dobrá myšlenka – tedy vnuknutí, ale v knihovnickém prostředí možná ještě trochu revoluční. Ale někdo s tou revolucí začít musí! Zuzi
(O jakou osvětovou besedu byste měli zájem vy?)
zuzi,já bych prosila tu o Brouku Pytlíkovi 🙂
A jinak, když tě tak čtu, tak mám stále větší chuť vhodit naši knihovnici. Neb ona umí v půjčovní době jen viset u ICQ.
“Viset u ICQ” zní jako z hororu.
Já si na klíně houpu tři svazky “V nejtemnější Africe”, 1890/1, a přemýšlím, zda se učit jazyk Dinků.
No nevím, kdyby mi někdo chtěl vykládat o Ferdu Mravenci, tak se asi osypu. Takhle o Ferdovi Mravencovi, to už je jiný žrádlo! :p
Báro,děkuji za ohlas v tomto neformálním průzkumu – téma Brouk Pytlík je nosné a bude tvořit páteř mého osvětového programu. Vaše knihovnice by si měla vážit své práce a jít se podívat na exkurzi do pásové výroby. Zkrotla by. Já mám tu výhodu, že mně četování a online rozhovory neoslovují. Skype a ICQ sice mám, ale čas na nich řečmi o h…u rozhodně nemarním …
Henry, tvoje starosti jsou velmi ušlechtilé, jen bych radila, abys vzal v úvahu – než se rozhodneš – i možnost přímé konverzace s domorodci. Pravděpodobně je to z Brna trochu z ruky.
Teo,tak tohle prosím ne! Bořit mi letité stereotypy z raného dětství a narušovat posvátné ikony zásadně nepřipouštím…. o Ferdu Mravenci se v těchto končinách nikdy jinak nehovořilo a hovořit nebude :))
[5] A cesta tam je dnes o život… Ale od dětství toužím k nilským bažinám hledat na území Dinků jedno zvíře.
Já jsem ostuda největší, nebkdyž se mi knížka líbí, tak ji chci MÍT doma v knihovně. Takže jsem v tomto svatostánku byla naposledy na gymplu. 🙁 Mladej zrovna louská Garfielda… ale jinak večer vzdycky čteme, teď máme rozečtenu Správnou partu a kouzelný míč
Henry,slyšela jsem o území Dinků až od tebe a před chvílí jsem si o nich něco musela přečíst, abych byla v obraze …
Petisee, než jsem nastoupila do knihovny, musela jsem také všechno mít doma. S novým zaměstnáním jsem úplně změnila názor. Knihy mi přijdou doma mrtvé. A ty moje obzvláště, mám jich spoustu v bednách na půdě. Měla bych se podívat co za poklady tam vlastně mám …
[10] Hlásím se na brigádu.