Bře 052009
 

Mám ráda ty zvláštní náhody …
V říjnu mi přišel pohled. Byl poslaný z Česka, ale pocházel z Toscany. Poslal mi ho spřízněný blogger, třídící v tom podzimním čase letní zážitky, pohlednice a suvenýry. Fascinující letní krajina tří barev : sytá jednolitá modř oblohy a žluť zralých obilných polí rámovaná zelení vegetace, kde v pravidelných i nepravidelných intervalech čněly k nebi úzké kužele mně neznámých stromů… zcela určitě pro tuto krajinu typických. Pohlednice mi svými expresivními barvami a jejich plochami připomínala obrazy van Gogha … tedy některé …
Zasunula jsem si tu pohlednici v práci za vypínač na části bílé stěny, kterou mám proti sobě sedím-li u svého počítače. Poblíž visí i prapodivný obrázek mimozemšťana koupeného spontánně loni v pohádkovém Jičíně a pak byste tam ještě uviděli lapač snů s barevnou bordurou namalovanou na papírovém talíři. Ovšem obrácený barvami ke stěně, protože nějakou záhadou mi ten indiánský vzor ulpíval někdy utkvěle a urputně před očima i když jsem byla úplně jinde a rušil mi mé vidění. Teď tedy kouká dekorem do stěny, ale kupodivu asi před měsícem jsem to vidění" pocítila znovu. No prostě záhada …
Ale zpět k tématu … Včera jsme zajeli s dcerou a Emmou do Chrudimi a dostali za úkol zakoupit Honzovi nějaké puzzle. Vkus máme obdobný a tak se nikdo z nás nebál, že přivezeme něco blbýho". Ovšem kde nic tu nic. Aź na poslední štaci, v Hypernově, se nám poštěstilo a domů jsme vezli to jediné puzzle, které přicházelo v úvahu. Zavděčili jsme se a já jsem dnes dopoledne donesla domů z práce ten zmíněný pohled z Toscany, aby děti porovnaly obraz – předlohu na té skládačce s pohlednicí krajiny. Udivilo nás všechny, jak se ty dvě scenérie podobají …
Dívám se, na stole leží dopis. Poznávám známý rukopis … a obracím obálku. Ano, nemýlím se, je to ON. On, o kterém vyprávím. Blogger z té toskánské pohlednice … a jako vždy pečlivě vybraná známka, tentokrát s obrazem T. F. Šimona: Pařížští antikváři 1909 a písmo psané perem . Řežu nožem obálku a s pocitem zvědavosti se těším co je uvnitř. A nejsem zklamána. Je tam dopis. Dopis, kde jsou navíc i různé osobní narážky a drobnosti, které potěší a jsou jen mezi námi, dvěma bloggery, kteří se nikdy nesetkali jinak než virtuálně … A přání. Jak milé… dopis je napsán velmi netradičně shora dolů na rozevřené gratulační kartě a na líci obdivuji známý obraz Joana Miró: Zlato na azuru oblohy. Krása… zrovna dnes jsem měla mít dvě besedy, kde bych druhákům povídala o moderní ilustraci – byly odloženy o týden, a tak v tom smyslu pohlížím na ten obraz a vnímám celek, detaily a barvy … a malba na mě působí svou tajemnou vnitřní nevysvětlitelnou přitažlivostí .. a uvědomuji si! … zase ty kontrastní barvy žlutá a modrá … a usmívám se a říkám si … ten dnešní den má opravdu zvláštní půvab:) . zuzi

modra a zluta

gold

 

 Posted by at 21.04

  6 Responses to “Modrá a žlutá”

  1. Blahopřeji,dostat v dnešní době papírové psaní a ještě k tomu milé, je velká vzácnost.
    MSF

  2. Děkuju Jarmilo, je to tak.

  3. Ze by cypřiše?– ty stromy XY?

  4. bos, myslím že ano, ale nikdy jsem je neviděla, van Gogh je často zobrazuje…

  5. Díky za milou pozornost Teo, jsi opravdový gentleman 🙂

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient