…V sobotu jsme se ocitli s Honzou v Jindřichově Hradci (vlakem a busem – výluka mezi Brodem a Jihlavou) a dvě hodiny volného času, než dorazily zpozdivši se Zorka s Emmou, jsme strávili nejdříve v jakémsi asijském bistru a poté jsme si krátili čas poflakováním se v Hypernově. Po obědě u Asijců jsem se zařekla, že už nikdy. Chodívala jsem kdysi ráda do jejich bistra v Pardubkách, kde mi tak chutnalo, ale po těch letech kdy jsem právě tam nebyla, už to nikdy nikde zkoušet nebudu. Jičín, Chrudim a Jindřichův Hradec – zážitky z posledního půlroku jsou stejné. Stálo to všude za prd. Chuťově nevýrazné, naposledy jídlo s omáčkou bylo bez omáčky jen s nějakou tatarkou nebo co, samé polotovary kdovíjak staré s tlustou oschlou moučnou krustou bez chuti a minimem masa, zelenina jakási sterilovaná, myslím strouhané červené zelí. Navíc jsem měla v tom JH incident kvůli toaletám. Jsem dlouho klidná, ale nechat ze sebe dělat vola nenechám. Škoda slov … Prostě nikdy více.
Hypernova byla zvolena strategicky, protože holky tam uměly se trefit a také jsme jsme využili příležitosti k nákupu. Cestou domů autem byla též možnost zastavit se opět v Krátké Vsi a podívat, jak to vypadá po roce s naším" statkem… Nijak … je ještě více zdevastovaný než předtím a nikdo ho nekoupil, protože prý několik spolumajitelů podmiňuje prodej sídla i nákupem polností – jak jsme se opět dověděli od místních.. Zklamání. Šla jsem sama pomalu ve sněhu po stopách vibramů a psích až do otevřené staré brány a přesvědčila se, že statek není osídlen ani bezdomovci – řada stop směřovala jen dvorem dozadu stále dál do volné krajiny …
A nyní jsme už doma. Od Honzy jsem dostala dárkem krásný svícen. Netočil ho sám, ale jeho mistr a koupil ho za peníze za brigády. Také Zorka mi přivezla keramický dárek … stojánek na ubrousky z mé oblíbené série rustikální gmundenské keramiky.
Též mě neminulo mé oblíbené monšery…. Je neděle večer a my máme pocit totálně naplněného dne. Vlastně už včera jsme toho ještě stihli fůru. Byla jsem po příjezdu neobvykle překvapena a potěšena. Kamarád se nabídl, že nám zatopí, abychom nepřijeli do zimy, a také tak učinil. A nejen to! Vyházel nám též iniciativně za brankou plac pro její dlouhé auto… neuvěřitelné … pomyslela jsem si a vzpomněla na nějaký citát. Máš-li přítele, máš více než on… ale tohle je jen … obyčejný kamarád. Ale zdá se … netypicky pozorný a pracovitý. Jednu chybu ale přece má…. :).
A tak mi stačila jen půlhoďka práce a vyčistila jsem od sněhu příjezd ke bráně a mohli jsme zaparkovat za plotem. S tím jsme opravdu nepočítali …
Dnes jsme se celý den věnovali dětem. Emmě a vlastně i Honzovi, i když on už dítě není … a se zájmem jsem si zase zavařila, protože bylo pro koho. Povedl se mi moc dobrý rýžový tvarohový desert. Zítra se pochlubím. Je to hezké být zase po čase spolu, ale naše příjemné pocity z té milé vzájemnosti nejsou prosty starostí a smutku. zuzi
Mozartovy nikoli talíře, ale tolary. Verse přijatelná pro puritány, kterým je proti mysli nakupovat a konzumovat Mozartovy koule. Byl to dárek pro exmanžela, ale spontánně jsme se rozhodli, že mu koupíme něco jiného.
Zde v rohu vidíte velmi zvláštní hračku, která patří podle Zorky do kategorie hraček pedagogicky hodnotných" . Je opravdu nezvyklá, vyrobena z příjemného měkkého plastu, tvarově stálého.
Emma už jí civilizovaněji než dříve.
Ah, Mozartovy koule…. Nikdy nebudu dost velky puritan, abych na ne nemela chute… 🙂
Kdysi dávno dostala babička – snad k šedesátinám? nevím už – ne šestiúhelníkovou krabičku Mozartkugeln (kterou jsem vídával, antož to bylo zboží tuzexové, tak zřídka, že je mám dodnes všechny schované, mám v nich třeba panáčky z Lega), ale bonboniéru Mozart, kde byl zastoupen jeden každý produkt spojený s jeho jménem. Dodnes na to vzpomínám, jako kdybych navštívil nějaký pohádkový zlatý palác. Díky žes mi to připomněla!
Kharmino,tvoje vyjádření mě fakt rozesmálo … je to něco jako vyznání lásky k Mozartovým koulím… ano, musím ti přitakat – kam se hrabou Morartovy tolary na Mozartovy koule !
Henry,mám k těmhle dobrotám stejný vztah jaký popisuješ, i když jsem dospělá a o jejich existenci jsem se dověděla o mnoho mnoho později … ano, jako k něčemu moc vzácnému a nedostupnému, protože jsem od dětství vedena ke skromnosti a jednoduchosti v jídle a naučena na českou kuchyni. Proto každou “neobvyklost” v jiné kuchyni považuji za velké dobrodružství srovnatelné s výstupem na osmitisícovku. Ani dnes to není jiné … Mozart kugeln jsem ochutnala poprvé až loni od babičky, kdy mi je nabídla. Zorka mi koule nikdy nedovezla. Když jsem jezdila před lety každý týden do Prahy a na obědy chodila s kamarádem do čínského bistra na Letné (mňam!)kde měli krásný kulatý stůl pro hodně lidí … byl poblíž krámek, kde měli MK vystaveny ve spoustě variant. Vždy jsem koukala přes výlohu a obdivovala. ….navštívil nějaký pohádkový zlatý palác … popis toho pocitu je velmi věrný, v tom jsem dodnes jako malé děcko.
btw:co jsou to vibramy -boty?
J. E. Frič 28. 6. 2008:
“možná řekne někdo, že se zbytečně rozčiluju, ale mám to v sobě dusit, aby na mém pohřbu lidi s podivem (pokud vůbec někdo přijde) říkali, “tak klidný a vyrovnaný člověk, a ranila ho mrtvice&”? ano, znám takové případy, lidí, kteří se podřizovali, uhýbali, byli “rozumní”, dusili v sobě (spravedlivý) hněv, a trefil je šlak, pak na takových pohřbech se právě taková slova říkávala, nakupuju v supermarketu B., vidím sýr “Stříbrňák”, 120 g, nějaká “akce”, jen 19,90 (o těch devítkách jsem už psal dost), beru sýr do ruky, říkám si, že bych ho mohl koupit, ale tu si všimnu malého přípisku na cedulce, na níž je velkými číslicemi a červeně napsaná uvedená cena, – ten přípisek zní: “od dvou kusů”! – není to snad svinstvo, a přímo nebývalé, abych byl takto klamán? protože téměř jsem tento sýr vzal do košíku a na pokladně (zdálo se mi vždycky trapné kontrolovat ty proužky, co mi podávají, jako jsem nikdy nestudoval výplatní pásku, nějak mi to připadalo ponižující, a peněz konec konců jsem měl vždycky tolik, kolik jsem potřeboval), tedy na pokladně už bych nezjistil, že platím naprosto jinou cifru než tu “akční”, vracím tedy sýr do regálu, a protože mám ještě chvíli času, procházím ohromným obchodem a dívám se po dalším zboží, vidím najednou pěkné balení “Masoxu”, hodil by se mi, do polívky, do vývaru, je to zabalené pěkně, u toho literní výkřiky, jak je výhodné toto balení koupit (je to pěkná kovová žlutá krabička, ke které je ještě pár kostek přibaleno), beru tento artefakt do ruky a – zachvěju se hnusem, je tam napsáno: “Wolfgang Amadeus Masox”! to mi opravdu vyrazí dech, ač už jsem zvyklý na ledasco, Mozart! Mozart!!! milovaný Mozart, který jako člověk zesnuvší byl pohozen jako mršina do úmrtní jámy chudých! Mozart, o němž sami Vídeňané, sami Salzburčané vůbec nevědí, kde je vlastně pohřben, kde leží tělesné ostatky tohoto génia a chudáka, této strhující postavy světové hudby a múz vůbec, Mozart! nikdo neví, kde leží! ale ať leží kdekoliv, musí se v tom hrobě obracet pod tím vším svinstvem, které je na něho nahrnuto, kdyby žil dnes, a mohl jít na svůj vlastní festival, na svůj vlastní Mozartovský Salzburg, vůbec by se tam nedostal! nebo snad myslíte, že by měl 2000 eurokorun na vstupné? -“
Tak Mozartovy koule taky můžu! Resp. musím, mňam mňam! Momentálně tu mám jen poslední kouli Ferero Rocher, tak zdlábnu aspoň tu 🙂
Bosorrko,Vibram je typický vzorek – dezén podešve horolezecké boty nebo pro vysokohorskou turistiku apod.,:
http://www.asolo.cz…am-ascent.gif
(pracovala jsem jako návrhářka a modelářka sportovní obuvi)
MasoxAle to snad není možné … “Wolfgang Amadeus Masox”! Možná že ta žlutá krabička zahrála Rekviem, otevřela-li se! A stejně se tomu divím, čekala bych spíš že na mne vykoukne Zounar! Asi se někdo splet!
KouleKoule jako koule :), Ještěrko
Hned mam chut na neco sladkeho :-))
Cheorchio, vysadím tvarohový koláč, snad už zítra!