a bonusy
Rýžový nákyp
…. mám ráda, ale vždycky mi vadilo vaření rýže v mléce. Kdo nedává pozor a nehlídá, obyčejně rýži připálí a to znamená jediné – začít pokus znovu. Objevila jsem ale stokrát opsaný a stokrát zvěřejněný recept, který jistě potěší každého neortodoxního kuchaře. Proč to dělat složitě, když to jde i jednoduše!
Potřebujeme:
dva sáčky rýže
smetanu ke šlehání (krabička … 250 ml)
kompotované ovoce (mandarinky, broskve, meruňky, švestky apod.) nebo jablka
1 vanilkový cukr
cukr moučka (5 lžic)
kousek másla (cca 100g)
3 vajíčka
Jak na to:
Rýži v sáčcích uvaříme podle návodu. Hotovou slijeme, vysypeme ze sáčků do toho samého hrnce a zalijeme vroucí smetanou se špetkou soli. Zamícháme, přiklopíme a necháme 10 – 15 minut dojít. Poté odklopíme a čekáme až takřka vychladne.
Mezitím rozklepneme 3 vejce a oddělíme žloutky od bílků. Žloutky utřeme s cukrem a máslem. Můžeme přidat jemně nastrouhanou citronovou kůru, jen tu žlutou vrstvičku (bílá je hořká). A bílky si ušleháme do tuha.
A pokračujeme … žloutkovou směs vmícháme do rýže se smetanou a nakonec lehce vmísíme sníh. Do vymazané skleněné misky (nevysypáváme) nalijeme (je to totiž tekuté ) asi 2/3 směsi a poklademe kompotovaným ovocem nebo nakrájenými plátky jablka (v tomto případě můžeme na vrstvu jablek přihodit i omyté a osušené hrozinky, jemně s rozmyslem) . Nakonec ovoce přikryjeme zbylou rýžovou směsí a chceme-li, lze poklást vločkami másla.
Pečeme v elektrické troubě na 185-200 °C cca 30 -35 minut. Hotové posypeme směsí moučkového cukru a skořice.
Věřím, že si pochutnáte!
Baroko s decemtní vrstvičkou sněhu (včera brzy poránu na náměstí)
a dnešní portrét. zuzi
Na mém 17” monitoru se objevila horní polovina prvního obrázku – myslel jsem, že je to západ slunce v Andách!
Ty máš ale fantazii, Mirku, zkouším to jako ty, ale vadí mi tam ten talíř a rejže, tak nevim… 🙂
S tím nasvícením to u mně vypadá trojrozměrně! 🙂 mňam. Já to teda v sobotu dělala po staru, ale nefotila..
No jo, já zakoupiv skener jsem pod vlivem toho, že můžu do Wikipedie dát třeba toto: http://commons.wikimedia.org….jpg – Vilém Heckel a dědečkova knihovna…
Petisee, příště třeba zkus ten pytlíkový a porovnej, schválně …
Pamatuji na tu hrůzu, zamávalo to se mnou, protože tatínek kamarádil se spoustou horolezců, aniž by lezl. Pracoval v Botaně v propagaci a dostávali boty na expedice. Později jsem viděla v Českém Ráji pamětní desku této události, myslím někde u Sedmihorek …