…
Včerejší text o krásných knihách nevzbudil v knihovnických vodách takřka žádný ohlas. Byl to jen hrubý nehotový kus, ale horkým srdcem utavený" určený k inspiraci… no, a nakonec se mě zeptala jedna knihovnice čemu říkám krásné knihy … a já zauvažovala … krásné knihy říkám těm, které mě fascinují svým výtvarným ztvárněním a shodou okolností mě z produkce pro děti okouzlují nejvíce knihy nakladatelství Baobab a Meander. Jdu na to citem. Nevadí … uvidíme co děti! Někdy je ovšem efekt dlouhodobé práce mizivý. Sázím ale na dobrou pohodu a schopnost komunikace. Uvidí se!
Celý den mi sedí v podvědomí sympatická bloggerka Bára. Zničeho nic zmizel její blog! Rozhodnutí a náhlý odchod. Předtím Sejra, Tosk se také "vypařil" … ale já umírání jeho blogu cítila už dávno, vlastně mě překvapil, že o tom napsal před týdnem pár vět, kterých jsem si všimla až dnes, kdy jsem k němu pod vlivem Báry po čase zavítala … Ale Sejrův a Toskův blog ještě trvají… občas vzpomenu na Armina, je to už více jak rok co se neukázal na svém teritoriu, ale blog nezmizel. Ten virtuální pomníček přetrvává. A přitom se říká, že po určité době nečinnosti – 3 měsíce – blog zmizí, je vymazán … a teď mě napadlo podívat se na blogujícího doktoranda, toho, který si mne kdysi dal do oblíbených a já to zjistila až když přestal svůj deník007 psát. No, a ten tu také stále je… o některých věcech je ale zbytečné uvažovat, škoda času … Také mám dny a období kdy přemýšlím nad smyslem mého blogování … a elánu také ubývá. Virtuální svět na bloguje mi bere mnoho času, který bych měla věnovat spíše světu reálnému, dokud je mi příznivý čas… Tahle zima mne ničí. Loňský rok v první půli začal tak slibně, dobře a společensky. Konec roku mě ale zastihl v nepořádku. Stal se ze mě pěkněj samotář a možná i morous. Málo světla, zima a střídavý pobyt v práci a doma ubíjí a blogování se stává sociální sítí, kde trávím svůj volný čas. Poslední dobou ale už zde ani moc netlachám a navštěvuji kamarády méně než dříve…. V pátek jsem mluvila s Karčou o cvičení … a to, co jsem považovala vždy za výhodu – totiž, že mám dlouhá léta svoji stálou neměnnou sadu oblíbených cviků, mi ta dobrá duše zepsula. Prý se motám v bludném kruhu a stále procvičuji jen stejné svaly! A ona má pravdu jsem si uvědomila a není tomu tak i v mým životě? , mě hned napadlo…. V sobotu mi to samé řekla Milada, v souvislostí s nápadem změnit práci a dojíždět do Chrudimi, ten nápad jsem ale zamítla. Jo, jak z toho vybřednout a čeho se chytnout. Zatím nevim, ale měla bych si přichvátnout, aby mi ten morous nezůstal na věky a nestala jsem se zádumčivou :). zuzi
Báro, přeju hodně štěstí!
🙁 je pravda co říkáš, možná se v tom plácáme, a je mi smutno, když ti, které čtu, najdenou nejsou. Je to jak něco divného, prostě na lusknutí někdo udělá delete a hotovo. Ticho, vakuum.
přesně: delete a vakuum, nic lepšího se udělat nedá…
blogy jsou ztráta času a je dobré přijít včas na to, že “real world is out there” 😉
Báryblog mi bude schazet a mrzi me, ze jsem ho nestacila cely precist. Ale prave pro tu kvalitu jí moc preju, aby se vrhla vice do realu a ŽILA naplno.. vic realne, min virtualne..
No nevím, já myslím, že se musí něco přihodit, co člověka dovede k takovému kroku. Žít reálně je prima, ale kvůli tomu nemusí zmizet blog.
Jsa jeden s dotčených a jmenovaných, musím to komentovat:
Pojmenovala si to přesně, Zuzi. Virtuální svět bere příliš času a pak se z tebe snadno může stát morous, protože ty sociální sítě se opravdu nedají vybudovat pomocí počítače. A mám pocit, že je lepší jeden fyzickej člověk v tvé sociální síti než pět virtuálních.
Ahoj Zuzi,
možná to je jenom tím podivným předjařím, málo denního světla a serotoninu a vůbec. A možná existuje něco jako reinkarnace, stejně jak snad lze dosáhnout rovnováhy mezi virtuálním a reálným světem, jedno bez druhého přece nemá tu šťávu.
Možná stačí jen navštívit Chuasan? 🙂
T.
No tak ja sama za sebe rikam,ze nemit web,tak me na materske s dvema detmi,kdy je manzel prudce pracujici,aby se zaplatili slozenky-ASI JEBNE!Potrebuju si popovidat s dospelými,protoze vecer uz mi Rákosníček a Medvidek Pů leze i usima a Mumii a Wanted zatim moje deti nepochopi :-))
Neco jinyho je to v lete,kdy jsme cely den na koupaku,nebo v ZOO.Ale zima,to je beatiful virtualni svet-ME TO PROSTE BAVÍÍÍÍÍÍÍÍ 🙂
Složenky zaplatilY! la parde !! :-))
Takze psat blog jen v zme?:-)
zime?
bosorrko: ja ho pisam i v lete,ale v zime sedim na chatu s virtualnimi prateli, v lete byvam hoodne dlouho do noci venku,protoze je teplo a nemam na web tolik casu :-))
… to mám ale komentů, hned na to najedu, vrátila jsem se před chvílí z Prahy, dám si ještě černou kávu:)
Ahoj Billy, mám stejné pocity, ale rozumím tomu, já jsem to samé udělala před dvěma lety. Rozhodla jsem se během jedné vteřiny a hned také konala. Škoda ho!
Ahoj WW, fantome bloguje.cz :), blogu by byla škoda, na starý články chodí 2/3 hostů, a mám tu i unikáty. Na jaře uberu plyn …
Bosorko, když konec a nový život, tak s plnou parádou a bez sentimentu! Nejhezčí článek Báry byl ten s fotkami protějšího domu na prodej… sbírka tropických motýlů apod …
Sejra, cítím to tak jak píšeš a začnu se více věnovat těm mým živým.
Ahoj Tosku … cesta na Chuasan, ta by rozhodně bodla … zatím vyzkouším Řím …
Modono, určitě ano. Soudím podle sebe. Také jsem před tím Velkým zrušením dostala impuls, ovšem nikomu jsem ho neprozradila. Nyní ale vím, že mi to bylo prd platný…
Cheorchio, jak to cítíš, když jsem byla na mateřský já, naučila jsem se plíst svetry a šít na šicím stroji. Pochybuji, že dnes bych v tvé situaci místo toho neblogovala :)))
Ahoj Zuzi,taky me ta Bara moc mrzi a premyslim, PROČ… snad se ji nic spatneho neprihodilo.. drzim ji palce a snad se zase nekdy objevi… fajn mamca
Virtualita má být proložená správnou dávkou reality, a naopak. Třeba dneska jsem dostala od Gomby dodatečně k Vánocům nádherná přírodní Thajská mejdlíčka, a ještě mi vynadal, že to sebou tahá už 2 měsíce, protože pořád nemám čas:-) Reálná mejdlíčka jsou fajn, uznejte, k čemu by mi byla virtuální?!:-)
No a Báru, tu mám taky radši reálnou než virtuální, což neznamená, že mi ta virtuální forma nebude chybět.
Méně a méně?Nemyslím si to. Neustále vznikají nové blogy. Je jich řádově víc než těch, které zanikly anebo jsou “zmražené”…
vseho moc skodi, jak rikaly nase babicky. (kterous mi zuzi tim sitim a pletenim pripomela 🙂 Driv nebyly blogy a pocitace, ale to neznamena ze veskerej cas lidi travili uzitecne, urcite taky meli cas stravenej jen tak zbuhdarma. I kdyz mozna to bylo prijemnejsi lelkovani lezet na louce a pozorovat mraky….
Lexulko, občas je třeba udělat nepopulární krok, jak říká naše vláda, když to bude k něčemu dobrý :))).
Mod, nojo, neušlo mě, že s Bárou a Gombou a se znáte i osobně. A je dobře že vám to prošlo a nejste z toho poznámí rozčarovaný. Je to docela dobrý přístup. Někdy je však blog jen výkladní skříní a zhmotnění provázejí rozpaky … a to je pak lepší zůstat v ilegalitě. Na tohle téma je možno filosofovat a psát tlusté knihy. Záleží co zde kdo hledá … :)))
aTeo, to je fakt, já ale to myslela omezeně. Pohybuju se v tomhle virtuálním vesmíru jen v jedné “galaxii” a málokdy překročím její hranice. Jsem pasivní konzument blogů a zvládám taktak sledovat jen starý známý …
spoon, máš pravdu… víme prd a ledacos si určitě namlouváme i o našich předcích, … touha po štěstí a pudy jsou tu odpradávna, jen chybí to autentické svědectví… je ho mizivý nedostatek, mnoho “svědků” je neupřímných k sobě i navenek. Upřímnost až na kost je vzácný zboží a taky je uměním to popsat …
Ahoj zuzi, vím, že Ti nenahradím ani Báru ani Járu :-)) , ale hlásím návrat z druhého břehu, kde se moc pracuje a dostat se odtamtud aspoň na propustku je velice, velice těžký.
Situace se však mírně stabilizovala, tak … jsem zde! 🙂
Ahoj Kash… tak o tobě jsem nepochybovala, že se někdy objevíš a oblažíš nás novinkami z vaší říše :)). Večer tě dojdu zkontrolovat, zda opravdu jsi zde :)))
no hele, mám teď čas, tak lezu číst po spřátelených blozích – jsem na začátku seznamu a tři lidi jsou zrušený 🙁
S ještěrkou se taky známe osobně, viď ještěr:-)). Jinak myslím, že když si člověk na nic nehraje virtuálně, nemůže být zklamáním reálně.
zuzi,už jsem to psala u spoon, věci se hnuly tak velmi pozitivním směrem, že se snad za čas budu moci vrátit :)))
Ahoj Báro, tvůj koment mě přiměl k reakci ačkoli tady finišuju, syn přijede na vycházku, jen na pár hodin, tak ti to přeju, že se to hnula jak píšeš, na víc nemám čas, budu tady až večer, asi se tady bude stahovat a vypalovat ….
Ještěrko, vydrží jen ti nejsilnější … exhibicionisti! 🙂
Mod, já si myslím, že se stylizuje do “nějaký” role každej blogger … a málokdo do veřejného deníčku napíše všechno. Nejde to. No, jsou tu bloggeři (obou pohlaví), které jsem si oblíbila a mám ráda, ale nejsem si jista, zda bych se s některými chtěla setkat osobně. Virtuální svět je světem bez hranic a v světě reálném existují třebas malé, ale bariéry. Setkala jsem se jen s Kashikou a Zuzkou. Nepoužívám to slovo vůbec ráda, ale bylo to fakt SUPER!!!
zuzi,máš pravdu, na některých blozích je to jako na školním mejdanu, kde také chtějí někteří udělat co nejlepší dojem za co nejkratší dobu :). Tam je škoda trávit čas, naštěstí jsou i jiné.
Myslela jsem odpoledne na tebe.
Dík, Báro, i vyslaná myšlenka udělá dobře!