Těžký život básníků a jiné paběrky … Pondělí … včera se kolektivně neblogovalo, a tak vám díky tomu mohu nabídnout včerejší příhodu i s rozřešením…
Už jsem kdysi zmiňovala, že na veřejný internet chodí často též jistý mladík, který tráví u kompu hodně času a tiskne si zde své básně. Pouze jednou jsme prohodili pár slov, jinak tiše sedíme a pracujeme každý sám za sebe nevidíce si do tváře. Včera zde pobýval s přestávkami celý den, ke konci pracovní doby jsem jeho přítomnost už nevnímala … Z práce mne vyrušil kolem 17 hodiny odpolední neznámý starší muž a tázal se, zda si tu lze něco napsat na počítači a vytisknout a kolik to stojí. Odpověděla jsem mu a tu se zeptal na toho mladíka … tedy jmenoval svého syna … kolik času tu tráví a co a kolikrát si tu tiskne. Ta jeho neobvyklá zvědavost mě popíchla a vůbec jsem nechápala proč se MNE na to ptá… na rozdíl ode mne totiž ze své pozice na syna dobře viděl a syn slyšel jeho pátravé otázky. Udělala jsem jediné co jsem považovala za normální. Sdělila mu, že tuto informaci mu bohužel poskytnout nemohu, protože je to velmi osobní informace a chce-li toto vědět, ať se zeptá přímo syna. Syn do našeho rozhovoru nezasahoval a my jsme se s tátou slovně chvíli přetahovali" , ale já mu nic neřekla. Posléze se u nás objevil syn, tátovi cosi obecně odpověděl a oba odešli. Byla jsem z toho mírně v šoku … a nechápala o co tu vlastně šlo … Kolegyně v přízemí mi později sdělila, že pan P. se předtím na totéž ptal i jí, ale povšechně – možnosti a ceny …
Dnes se mladík opět ukázal a omluvil se mi za ten včerejší incident". Též poděkoval za solidaritu. Doma prý nevidí rádi, když se zabývá poezií a chtějí , aby čas trávil z jejich pohledu praktičtěji a smysluplněji. … Nevěděla jsem co na to říci, tak jsem nereagovala, jen neutrálně pokynula hlavou …
Před několika dny jsem četla na Novinkách o důchodci který si jel do Prahy pro statisíce a cestou umrzl…. Dostal poštou od Reader’s Digest Výběr dopis" a ačkoli byl nejbližšími zrazován od té cesty, víra zvítězila a on vyjel. Dnes za mnou přišla také jedna důchodkyně, paní přijela autobusem z vedlejší vesnice a požádala mě, abych se jí podívala na internet, zda něco vyhrála … Podala mi papír, který přišel na její adresu. Bylo tam napsáno 200000 a její osobní číslo… říkala, že jim vybouchla televize, a jak by se jí hodilo alespoň tisíc korun… Safra, to na mě padl smutek a zároveň vztek na ty, kteří kdovíkde sehnali databázi starých lidí z vesnic a tohle svinstvo jim jmenovitě posílají… a čekají kdo se nechá nachytat … na tom tištěným kousku papíru byla napsána internetová adresa, a tak jsme se s paní na to koukli. Adresu doplním zítra … na stránce bylo kromě známého mazání medu kolem huby a 200000 místo pro zadání osobního čísla a klik a okamžitě by se paní dozvěděla kolik vyhrála. Rozmluvila jsem jí to, ale článek o zmrzlém důchodci jsem už neobjevila. To mě mrzelo … Zkusila jsem já zvědavec po jejím odchodu vložit do okýnek náhodně zvolená čísla, ale měla jsem špatnou trefu…!!! Kompjútr jsem neoblafla, a tak jsem taky nic nevyhrála!!!
Dnes jsem měla také rande na jeden černý čaj s chlapíkem "významného postavení v nadnárodní společnosti" , jejíž odznak se mu skvěl na klopě saka černého obleku. Zmiňuji jen okrajově, odjíždí na měsíc do zahraničí. Žoviální muž impozantního vzhledu se sexy mozkem. Zamlžil mi vědomě, jakým autem přijel :))). zuzi
Led 072009
ajajaj, sexy mozek…to už sem tušim někde slyšel
jojo, loupáku, ale moc velká “bžunda” to teda není.
sexy mozekZnal jsem jednoho, co ho zřejmě měl. Myšlení se mu přestěhovalo zhruba o 60 centimetrů níž, bylo na úrovni velikosti nových mozkových hemisfér. Jeho nejněžnější projev, jakého byl schopen – já to jebem.
Ty adresy – jednou moje tchýně (inteligencí něco jako ta důchodkyně u tebe v knihovně)objednala pro mou ženu cosi u nějaké zásilkové služby. A pak nám začaly chodit milióny těhle “skvělých” nabídek od různých firem z celýho česka. Sralo mě to šíleně. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem je posílal zpět s tím, že na uvedené adrese adresát nebydlí. (měl jsem známou na poště, tak to zařídila) a po nějaké době dali pokoj. Ale serou mě dodneška, leč co s tím, když jsou stále lidi, kteří jim věří?
Jaromíre, než jsem tě pochopila, dalo mi to! Ale zvládla jsem to, takže já to mám v pořádku!
Sejra, mě taky sere, že někteří vynakládají svou mozkovou kapacitu na vymejšlení fíglů jak z těch co mají nejméně a žijí nadobyčej skromně ještě vytáhnout poslední rezervy… viz ty zájezdy pro důchodce s prodejem a takové osobní dopisy. Je to hlubší problém, ne jen těch vydřiduchů, ale nás všech, jak se stavíme ke stáří … je to smutný.
ta adresa: http://www.vyhrejhotovost.cz
Také mě stále udivuje, kolik lidí se dá nachytat na cokoli zdarma, levně nebo výhodně. Ale někteří si zkrátka nedají říct – příkladem může být má tchýně nebo manželova babička.
těžký život nejen básníkůChudáka kluka rodiče přímo ženou do záhuby. Kdyby ho chválili, jaké píše hezké básničky,brzy by psaní zanechal. Ale takhle mu to bude o to víc chutnat. Znám to ze své zkušenosti, čím víc mi někdo tvrdí, že bych to neměl dělat,tím víc mě to baví, třeba zrovna veršíčky.”Odborníci” tvrdí, že mentálně je to na úrovni desetiletého dítěte, tudíž vhodné pro dětičky, mravně však naprosto zvrhlé, tudíž netisknutelné. Posuďte sami:
Vodovodní kohout se svou slepicí
chytli U Pinkasů vykrmenou opici.
také tomu nerozumím, hlavně že táta došel až do knihovny a ptal se co a jak. Většina mladejch v tom věku píše básně. Já bych si takového syna považovala, vidím opačný extrém – necitlivost, hulváctví, koníček hulení,co je lepší … když tě to baví vymýšlet tak se bav, nikomu tím neškodíš, noni?
Iv, moje maminka v tom figuruje taky a já to poznávám postupně, když mně ty věci občas donese … nějaké drahé mastičky, vložku pod matraci, už si nepamatuji, přitom je maminka na sebe tak přehnaně šetrná a peníze za jídlo a oblečení tak přehnaně skrblí. Ale to je asi její radost, ušetřit. Pak ale koupí, protože to koupila paní p. a ta by přece žádnou hloupost nekoupila. Beru to celkem s klidem, nejsou to ty nákupy s autobusů za tisíce… a pak … já mám zase ty boty a kabelky :)))