Rušný den

…Dnešní den byl velmi rušný. Již jsem rezignovala na dovolenková předsevzetí ohledně odpočinku a pracuji co to dá! On je také rozdíl mezi letní sluneční pohodou, kdy ráno v pět hodin vylétnete ze dveří v rozevláté noční košili jak motýl a kocháte se ranním oparem a kosím prozpěvováním. V zimě se probírám těžce do tmavého rána a spala bych jak medvěd nepřetržitě až do jara. Nemám ráda ty krátké studené dny! Ale vstávat se musí. Tak nerada vylezu do té zimy, navléknu tepláky a teplou mikinu s lebkama, kterou odmítá keramik nosit, a odcházím ven do kotelny vybrat kamna (tj. vynést popel), dále musím do přístřešku pro dříví, do sklepa pro uhlí a může se zatopit. Nesmím to uspěchat, protože pak se to obyčejně topiči vymstí a čudí to nebo to dokonce chcípne! No a po té rozcvičce jsem se rychle naložila do vany s horkou vodou, umyla si hlavu, upravila se a rychle do práce. Nefunguje mi doma internet a potřebuji mrknout na poštu. A v osm hodin čekám žáka Peštu, který mě včera v trafice umluvil, abych mu půjčila Muže v ofsajdu, přestože máme zavřeno. Uf, stihla jsem to a ani nemusela z té vany tuze pospíchat! Jsem dobře naložena a Peštovi knihu půjčuji, přestože nemá v pořádku přihlášku – po hodině jsem za tento knihovnický poklesek zpeskována svou vedoucí – prý nám už mnoho let rodina Peštů dluží Pohádky. No, uvidíme … ale moji náladu mi to nezkazí. V poště jsem po několika dnech vzájemného kroužení a obšlapování objevila zajímavou nabídku spolupráce, a tak budu mít zase nový impuls! A nový impuls znamená oživení…. Ještě vyřizuji nějaké náležitosti ohledně odpoledního obřadu a vzpomínám si, že bych měla  kontaktovat správce sítě, jak jsem si včera slíbila – nefunguje mi doma již druhým dnem internet a nemohu  pracovat. Moc se mi do toho nechce, vždyť mi nebere telefon, ani na sms neodpověděl! Ale v takové a obdobné situaci si vzpomenu na Jiřího Ježka, paralympika a mistra světa v cyklistice. Tomu řekl táta: Chceš se jít vykoupat? Tak jdi a na všechny se vykašli. A tak, když je něco potřeba, člověk se musí postarat sám o sebe a nechat lidi ať se s tím srovnají jak chtějí. Prostě dělej co chceš! Ježek mluví o svém handicapu, ale já myslím, že je to tak trochu obecné! A tak jsem tedy ještě napsala správci sítě e-mail a kromě dopisu a osobní intervence vyčerpala zatím všechny možnosti komunikace! Snad to tedy zabere!
No a už je tu hodina 11. a odjíždíme pohřební limuzínou, vzadu s nebožtíkem, na obřad do blízkého města. Než začne obřad, dostávám očekávanou smsku. Můj ctitel! Jsem zvědavá co si nyní vymyslí, že nemůže přijet za mnou! Poslední týden je to samá výmluva a místo hezkých vět a intimních oslovení zase dostávám jenom samé přeposílané spamy. Dnes mne dostal! Má úraz oka a protože špatně vidí, nemůže zase přijet a neví jak to bude dál. Nemám důvod nevěřit, ale když ho odpoledne chci politovat, típne mně hbitě telefon a už se neozve. Inu, konečně toho docílil! Nerozchází se se mnou on, ale já s ním…. nu nebudu to rozmazávat. Ještě jsme se neráčili zamilovat a zvyknout si, a tak o nic nejde!
Odpoledne další obřad v našem městě. A tady se musím přiznat. Přijala jsem svůj první úplatek po více jak dvouleté praxi smutečního řečníka. Několikrát jsem již tomuto zabránila. Vytahuje-li zákazník peněženku, jsem rezolutní a nevezmu! Prostě to přísně zakážu a ono to funguje. Ale nyní již byla ta papírová měna v ruce a nastala strkanice a mezitím došlo k nepřehledné situaci a už jsem to měla v kapse kabátu a paní se už bavila s někým jiným. … No, taková já jsem! A hned jsem si koupila v outletu šedé kotníčkové boty z broušené usně za polovinu ceny k těm zeleným punčochám a černému kabátu. Tak a je to! Odpoledne jsem už jen tak ze zvyku otevřela doma počítač a ono to naskočilo. Mám radost, internet už zase frčí, ale mne čeká práce. Budu zkoušet přece ten nový impuls" , ale dnes jen tak zlehka. Chce se mi už spát po tom rušném dni … a zítra je taky volný den. Relativně. 3 obřady a musím zabalit keramikovi balík. Zapomněl si doma co se dalo…. akutní je zejména školní batoh s obsahem sešitů … ach jo … zuzi