Malá vánoční svodka

… psáno včera a dnes

Dnes se doma vyhrotila situace a došlo k ošklivému domácímu konfliktu, který mě přiměl vážně začít uvažovat: Co s tím? Naše společná existence s keramikem v jednom prostoru je ohrožena a necítím se zrovna bezpečně. Už aby bylo po svátcích …

***Kdysi jsem měla vážně v plánu přečíst si nějakou knihu Tomáše Halíka, muže budícího moji úctu.. Jak svým poutavým vážným ušlechtilým zjevem, tak i svými názory, které jsem náhodně čítávala či slýchávala v médiích. Poněkud jsem byla později překvapena jeho podporou řádu Ordo Lumen Templi, který jsem považovala za projev přepjaté výstřední touhy DL po posvěcení sama sebe. Nyní je mi tento projekt" lidštější, snad vydrží, když už byl založen na takových hezkých základech a taky se jezdí na výlety…
Vybrala jsem si náhodně Halíkovy knihy : Oslovit Zachea a Co je bez chvění, není pevné. Knihy jsem ale přečíst nezvládla, zdály se mi na můj literární vkus příliš intelektuálské. Snad toho bylo najednou příliš … ale nedávný rozhovor Renaty Kalenské s Tomášem Halíkem v Lidovkách mě zaujal. Nejvíce informace o jeho letním samotářství:
* LN Každé léto na pět týdnů mizíte na samotu, bez telefonu, novin, televize. Jen vám někdo na smluveném místě v košíku nechává jídlo. Musí to být šok, vracet se.
Každý rok zápasím s pokušením být poustevníkem navěky. Ale pořád mám pocit, že tu ještě mám nějaké úkoly. Jedna věc je ale vždy povzbuzující. Když si po pěti týdnech přečtu noviny nebo pustím zprávy, vidím, že jsem zas o nic nepřišel.
* LN Tak bylo to takové veselé povídání, že. Na Štědrý večer máte půlnoční mši, kterou bude přenášet Český rozhlas. Předpokládám tedy, že se budete snažit své poselství rozšířit i mezi nevěřící. Čím chcete lidi povzbudit?
Kázání ještě připravené nemám. Ale jedno útěšné vánoční přání bych měl: Spasitel se narodil v chlévě. Snad tedy nebude váhat vstoupit i do současného stavu naší země a nadělí nám to, co teď budeme nejvíc potřebovat: schopnost svobodně a kriticky myslet, mít humorný nadhled, statečnost, důvěru a trpělivost.

***Ráda si prohlížím na novinkách jak kdo bydlí. Okukuji luxusní příbytky a někdy si říkám, jak se asi v tom sterilně dokonalém prostředí bydlí. Ale určitě dobře. Když je něco nové, čisté, voňavé, světlé a prostorné … V tomhle přepychovém lesním bejváku mne ale zaujala myšlenka kompostu. Mám též vzadu na zahradě u plotu kompost, ale takový obyčejný a už dlouho bych ráda jeho postavení změnila. Nejraději změnila jeho status na tříkomorový.
Ale realizace za myšlenkou pokulhává … proto mě nápad keramika Kuby svou jednoduchostí potěšil a asi místo tříkomoráku vyrobím nejspíš jámu, viz citace:
V Kersku se nám líbí i to, že tady všichni topí elektřinou, a je tu proto čisté ovzduší. Nepálí se tu ani listí. To ze zahrady odklízím a kompostuji v obrovské jámě. Udělám tam pahorek a listí se za čtyři pět let promění na humus, který rozvezu zpátky do lesa."
No a to je tedy obrovská výzva pro zuzi, podzimní paličku komunálního odpadu!

***dopisuji dopoledne:
Přes veškerá přání hezkých svátkú, která jsem vysílala i dostávala, se mi to letos pěkně zhatilo! Snad lepší loni, kdy jsem byla sama než tohle. Včera soužití s keramikem vyvrcholilo jeho opitím a následným ubližováním. Líčení by mělo hororový nádech. Dnes odjíždí zpět na ústav. Prasklo poslední vlákno.
Hlavou mi prolétají myšlenky jak dál, když se to VŠECHNO v tu chvíli tak zpacká … někdo by se rád stal poustevníkem, jiný prodal svůj život (kdoví jak nyní žije …), hmm… třeba mě napadne také nějaký spásný nápad…

Zbytek svátků budu sama. Nevymýšlím si, nedramatizuju.
Nebo …vlastně ne. Jste tu VY a internet – okno do světa. Díky. zuzi

Ještě maličkost … s přítelem Zdeňkem, amatérským mineralogem (ten v pruhované košili), máme nové avatary! Když jsem otevřela včera poštu a spatřila v záhlaví Zdenkova e-mailu na Seznamu nový avatar, ztuhla jsem! nad tou úžasnou oslavou slévačské dvojice v Hedvikově-Třemošnici a nemohla jsem jinak –  utvořila okamžitě  svůj protikus:

 

 

Šťastní to lidé … ti slévači! 

 

A několik fotek ze štědrovečerní  zahrady :

Z téhle domácí kočky se stala už definitivně tulačka … bejvák příve spoluopbývající se pro ni uzavřel a ona se potuluje po naší zahradě. Zpustla a je taková tlustá, neupravená, plašší než dříve a často nehnutě číhající… zde nazírá do břečťanu, sdružují se tam vrabci.

Na štědrý den jsem zapálila v opukovém plotě, v takové komůrce, skulině, svíčku pro mé mrtvé. Na fotce vytváří iluzi jeskyně…

Ještě celkový pohled … 

a trochu hysterická tečka. zuzi