je milé dostat takové přání …Ráno jsem si přivstala. Včera jsem do Cinestar na Transporty do Estonska Lukáše Přibyla nejela. Nebylo s kým a neměla jsem nejmenší chuť trávit pět hodin na nočním pardubickém nádražím. V duchu jsem myslela, že by mne mohl někdo alespoň odvést domů – přijet pro mne, ale k takovému obětavému nápadu nedošlo… a přímou prosbu jsem si v tu chvíli zatím netroufla. Ale třeba … třeba si brzo troufnu. V takové a podobné situaci si většinou vzpomenu na Norské dřevo (Murakami, moje NEJ kniha) – rozhovor Vatanabe s kamarádkou Midori.
Včera … jsem měla cestování dost. Odpoledne jsme zavítali se synem do chrudimské nemocnice za bývalým manželem a celkový zážitek z toho odpoledne byl hodně neveselý až deprimující. A nebylo to jen tou nemocnicí a zmateným exmanželem, který se v jednom momentu dokonce zálibně na nás díval a říkal, jaká jsme my dva príma parta! Další excesy nastaly v Hypernově, kdy chtěl mladej koupit dýmku a ještě něco dražšího. Zeptala jsem se, zda má také on pro mne nějaký dárek a věděla s jistotou jaká bude odpověď. Ano, nespletla jsem se, jen se se zlou potázala. Na dárek právo nemám a hned mi také uvedl několik důvodů. Ano, jak říkala paní kurátorka … u nás doma chybí třetí …někdo, kdo by vyvracel bludy a nehledal argumenty proč mi nedávat dárky …
Zdraví s potěšením přeju každému, kdo umí udělat radost svému příteli" … právě mi přišla tato smska od nečekaného dárce. A od koho bych očekávala, žádná zpráva nepřichází … a ani dárek ode mne včera nepřijal, protože sám na mne nemyslel, no ale o nic nejde, můj svět se kvůli jednomu nebo dvěma nebo třem neempatickým chlapíkům nezhroutí. Orel se nevzdává!!!
A tak jsem se probudila do svátečního dne….
V kuchyni jsem objevila nocujícího syna. Tráví celé noci u počítače a spát chodí k ránu. Dnes poprvé se usalašil v kuchyni, u sálajícího zdroje tepla …
A zatopila jsem v kotelně, nanosila uhlí a naštípala dříví….
A vyfotila si, ještě za tmy, rozsvícený stromeček.
A prošla se po zahradě a koukala na sousedovic ořechu na černý ptáky.
A vyfotila pro dceru a Emmičku dárky, které jsem neposlala
A hledím s naivním dětským optimismem do příštího roku! Hezké svátky přeju. Zuzi
PS: přidávám recept na marokánky, ale ještě ho nemám vyzkoušený, snad zítra mi to vyjde:
Marokánky
100 g mléka, 200 g cukru krystalu, 30 g medu, 80 g másla, 200 g ořechů, 100 g hrozinek, 150 g kandovaného ovoce, 70 g hladké mouky navod: Mléko nalijeme do středně velkého hrnce a přivedeme do varu, následně přidáme všechny ingredience kromě mouky, kterou přidáme po rozmíchání všech ingrediencí. Ze vzniklé hmoty děláme na plech malé kopečky. Pečeme ve středně teplé troubě a po upečení a vychlazení, poléváme čokoládou.
milá zuzimilá zuzi, nezoufej, to nejsou chlapi,ale obuv domácí,vyber si konečně Chlapa, co jen nekecá o práci, ale poctivě maká
Ti ptáci jsou jako vyřezaní svatí:) Hezké Vánoce přeji.
Jaromíre,jsem v rozpacích nevěda co odpovědět … zuzi
Kamio,děkuji moc za přání, přeji ti též radostné svátky :). zuzi
nápovědaerotika je taky práce a ne nějaká disputace. Kdo však k práci s láskou přistupuje, toho pánbůh štědře obdaruje
Jaromíre, nevím jestli jsi můj včerejší koment čet, ale v noci jsem ho smázla, protože byl hloupý. Popsala jsem v tom textu výše své pocity aniž bych je chtěla v těchto dnech zlehčovat nebo naopak. Tak to prostě je. A zase nějak bude. Nejsem v tom sama.
Můj anglický učitel říkal „makarónky“.
Ta detailnější fotka stromu s ptáky je NEUVĚŘITELNÁ. Ta spleť černých větví a do ní havrani… musel jsem si tady zacitovat báseň.
A Baudie má v očích takové hvězdičky! Právě děti jsou ta nejvážnější stvoření a měly by nám být příkladem. Kéž je tvůj příští rok požehnaný a krásný!
A tohle jsem si recitoval:
Gefjun dró frá Gylfa
glö� djúprö�ul ó�la,
svá at af rennirauknum
rauk, Danmarkar auka.
Báru öxn ok átta
ennitungl �ars gengu
fyrir vineyjar ví�ri
valrauf, fjögur höfu�.
Ahoj, dnes se chystám na ty makarónky, vařím a peču ráda, jen jíst by měl za mě někdo jiný!