….
Včera jsme cestovali autem do Třemošnice. Cestou přes Chrudim směrem k Heřmanovu Městci, ještě před ním doleva a najednou se ocitáme v jiném světě, stranou od hlavních tepen a všechno se zpomalí, zklidní a vzdálenosti mezi lidskými sídly se prodlouží a ve smutné krajině fádního zbarvení se střídají lesy zraněné po poslední vichřici a louky a kopce s rovinou, žádné mírné zvlnění a zdánlivou opuštěnost krajiny umocňuje absence dopravního značení a my najednou vjíždíme přímo do objektu práchovických cementáren … Není jiné cesty než se otázat ve vrátnici kudy kam a po chvíli už tou pro mne neznámou krajinou s volným prostorem a zalesněnými kopci frčíme silnicí a nad námi vpravo poznávám panoráma zříceniny Lichnice.
Ale nejsem nijak nadšena, ta krajina kopců obrostlých listnatými stromy mohla být malebná na podzim, nyní však kopce vypadají jako hlava stařeny s řídkými vlasy, kterými proráží rezatě zbarvená kůže. Bezútěšný pohled… Sjíždíme bokem kopce do roviny a vidíme před sebou Třemošnice jako na dlani.
Takové vesnicoměsto … bez charakteru, bez poznávacího znamení … Jsem tu poprvé a cítím se tu divně. Zastavujeme v jakémsi centru obce. Snad původně vesnická náves, nyní přechovává na pravé straně relikt doby nedávno minulé – prodejnu Jednoty a vlevo vyrostl nějaký podivný architektonický implantát … soubor propojených staveb do písmene U tvoří atrium pomyslného náměstí, vpravo pak smělý útvar dokulata na nožkách ….
Vypadá to jako Potěmkinova vesnice … ufff, to se mi tu nelíbí… vesniciměsto kočkopec a necítím se tu dobře, protože ta architektura středu obce si na něco hraje a působí to nepatřičně směšně. Dlouho se mi nestalo, že jsem se v nějakém městě cítila nesvá … vyjádřila jsem svůj názor a bylo mi oponováno faktem, že zde občané mají vše. Od služeb až po český textil. Tak jo… snad za to může ta holá zima, … všude žijí přece lidé a můj názor je názor cizáka. Člověk si přece časem zvykne na svůj biotop a zabydlí se v něm. Protože když už je vybudované takové vesnické monstrum, těžko se s tím dá něco jiného dělat, než si ten prostor zdomácnět a oblíbit. A to se zřejmě již stalo. zuzi
Fotky Třemošnice a okolí jsem nefotila já, jsou převzaté z fotowebu města a ta poslední, kopírující asi nejvíce mé pocity, je z Wikipedie. Ani jedna však neukazuje tu zimní bezútěšnost, kdy nenapadal sníh a listnaté stromy jsou holé. Druhá fotka, podzimní, je moc hezká, což? Určitě bych tak nebrblala kdybychom si s příjezdem sem přichvátly o pár měsíců dřív. Na snímku předposledním pozorný čtenář může objevit centrum obce, o kterém se zmiňuji – s tím oblým stavením na nožkách. Povšimněte si též modrých ok bazénů na zahradách vesnicoměsta. nemám bazény ráda!!! zuzi
Třemošnice nikdy více – Radši ránu do paliceNemám to město rád. Pravidelně jsem tam zavlékám na tradičním podzimním Pochodu smrti – výmyslu mého tchána z dob dávno minulých, jež on zoval Ser-vouz Podzime!
Trasa vede po hřebeni Železných hor nějakých circa sedmdesátpět kilometrů a tuto vzdálenost je třeba překonati za weekend.
Na obci Třemošnice připadá kritické sobotní odpoledne – vstup do vesnicoměsta – jen tak mezi námi, pěkné označení, velmi výstižné – je od Kubíkových dubů po schodišti z prudkého kopce, které končí u paty zdi starého továrního komplexu, jak vystřiženého z horrorů typu Silent Hill..
Pak se musí projít notný kus Třemáku. Většinou nejsou vidět lidé, nikde nic není otevřené. Nikdy jsem tuhle skvrnu uprostřed té nádherné krajiny nepochopil a ani se o to nesnažil. Nemám Třemák rád a když je to možné, vyhýbám se mu, jak čert kropence.
Post scriptum: A turistické značení tam? Jedna hrůza! Co byste nechtěli od profesionálního zloděje dřeva se sklony ke krádežím včelích produktů… Navíc sedlajícího bicykl.. 😉
Amigho!Pobavilo mne jak tvůj tchán tmelí rodinu a jak vtipně nazval ten pochod se smrtící dávkou kilometrů. Představuji si, že jsi byl na tuto akci pravděpodobně delegován ještě před svojí svatbou, abys prošel zkouškou ohněm a dokázal, že jsi hoden jeho dcery! Opravdu se nedivím, že na tebe působí Třemošnice stejně negativně, ten kdo tu nebydlí to asi vnímá stejně, pokud není na tyto věco tupý… obyvatel se snaží sžít. Na první fotografii je vidět dobře to co jsi nazval tak případně skvrnou uprostřed krásné krajiny…. je to prostě paskvil. Včera jsem četla, že byl architekt Vávra ze Šumnejch požádán, zda by jim zde nenavrhl kostel! Smělý plán pana starosty… jen se s ním porovnat se ctí
Třemšnici neznám,ale ta poslední fotka působí opravdu zvláštně. Vyjadřuje stav naší země a ještě se s ní prezentujeme na Wiki? Tak to nevím nevím, jaké o nás má mít svět mínění…. 😉
Džejsí … ano s touhle jedinou fotkou se reprezentuje Třemošnice na Wikipedii … je to jak na zapadlé vartě …
Na Třemošnici je nejkrásnější ten betonový párek – soudruh a soudružka, před místní zrušenou zbrojovkou…
Rowdy, nemáš fotku????? Betonový párek … to je mi ale výraz!
Hlásím, fotku slévačského párku mám domluvenou, ale bude mezi svátky, tak milovníci umění těšte se !
Zuzi,do Třemošnice jezdím od dětství, máme tam rodinu. Ač místo znám, takovýma očima jsem se na něj ještě nikdy nepodívala. Pro mě je Třemošnice teta a strejda, útulný byt, kde vládne vždy srdečná nálada, kopec dobrého jídla, procházka lesem ke zřícenině a hodně povídání a potěšení s lidmi, které mám ráda.
A přitom souhlasím s každým písmenem, které jsi napsala, ale viděno přes konktétní milé lidi, ošklivostí si nevšimneš 🙂
Ahoj Báro! Vida, další vazba na Třemošnici… napsala jsi to moc hezky. A já opravdu nemá co dodat. Mám stejný pocit jako ty z Frýdlantu v Čechách …
zuzi,tak ve Frýdlantu já nejedu, to bude nějaká mýlka.
Já mám už delší dobu rozchystané články o Poličce a Klatovech, ale to ještě zraje, neb je to srdeční záležitost 🙂
Báro, já myslela jen ten pocit, ne to místo. A na Poličku se těším. Vždyť tam jsem se také najezdila …
Jda si pro antibiotikum, pochopil jsem “Ahoj Báro! Vida, další vazba na Třemošnici” tak, že Bára má ohromnou fyzickou sílu. Bez urážky, vždyť i ta se může pojit s postavou útlou či ideální, jako u Old Shatterhanda, který přemohl dva ultrasilné lupiče když si říkal (za oučelem utajení) šaríf Hádží Šeháb Eddin Abd el Káder ibn Hádží Ghazálí al Farábí ibn Tábit Merván Abú’l Ahmed Abú Bašar Hadíd eš Šonohar.
zuzi,to ta čeština![9] Větu “mám stejný pocit jako ty z Frýdlantu v Čechách …”
jsem pochopila opačně. No, nevadí, už jsem v obraze.
Henry, tos mě rozesmál :-D. A také mi připomenul moji milovanou četbu v dětství!
To mě těší. Já Ve stínu pádišáha četl letos sedmkrát…