…
Dnes nastal zvrat! Kolegyni se mnou prodávající v knižním bazaru zachvátila respirační choroba a pouze díky své statečnosti přetrpěla tam do půl druhé, kdy jsem se vrátila ze smutečnky. Pak ihned odchvátala a ulehla. Však nemohla ani mluvit a drtila ji zimnice! Zůstala jsem tedy na bazar sama a celé odpoledne se věnovala bednám s knihami a kupujícím. Davy už nechodí, ale nikdy zde nejsem sama. Díky neustálému bádání v bednách a tvoření tématických kupiček už vím co mohu nabídnout a co se kde nachází. Včera přišel nějaký pán a cíleně žádal knihu Dědictví. Nevěděli jsme o co jde a samozřejmě ani kdo tu neznámou knihu napsal … a hle! Dnes jsem na ni náhodou padla. Ale vlastně to zase taková náhoda není… někdy neodolám a také si odložím knihu pro sebe. Neustále ale ten literární sloupek měním a tříbím a spíš nahlédám, co by se hodilo nějakému kamarádu. Dnes jsem objevila mumínky: Čarodějův klobouk, Brdečku: Limonádového Joa, Čuka a Geka, Timura a jeho partu (nedávno vydanou na DVD!) a některé další zvláštní knihy. Třeba Tantry lásky. Nahlédla jsem do ni a též odložila pro případné pozdější studium. Utvořila jsem také extra kupičku pro zájemce o severskou literaturu, kupičku zamilovaných knih pro ženy, kupičku westernů a kupičku klasiků Steinbeck, Faulkner, Hemingwai, kupičku dívčích románů atd … někteří milovníci literatury se nechtějí v bednách hrabat, ale vítají tuto službu. Také jsem si všimla, když některou knihu takzvaně vypíchnu – nápadně položím bokem – dlouho se tam neohřeje. A tak nesedím na židli, ale stále pendluji mezi bednami a čtenáři. Je opravdu milé, že někdo zde tráví celé odpoledne! A tak zase zítra! Celý den sama v knižním bazaru. zuzi
PS: Ještě se vracím… před chvílí jsem četla neuvěřitelnou zprávu o nálezu piána uprostřed amerických lesů! Miluji takové nálezy! Stopy člověka v neobydlené krajině … staré mlýnské náhony, zídky, vyryté letopočty do skály, kamenná sedátka, hraniční kameny, opuštěné zmoklé plyšáky (již jsem našla v lese dvakrát!), ale najít krásné zachovalé funkční piano se sedátkem je přece jen velmi neobvyklé a fascinující … snad i já někdy naleznu něco podobně nezvyklého … v lese jsem přece velmi často! (nedej bože však mrtvolu)
Já takhle jednou byla „vybírat“ knihy v naší knihovně na Praze 6 – ty starý ohmataný potrhaný vyřazovali… to byl ráj! Jsem se tam hrabala sto let a za pár šupů jsem si odnesla spoustu skvostů 😉
Jo ještěrka – ušlechtilá to žena!