Lis 142008
 

Vzpomínka na poslední slunečný podzimní den roku 2008

 sl 5

Dostala jsem od Matouše pár svých fotek, které mi vyladil, aby vynikla jejich krása. Kompozici mají dobrou, ale technické provedení mi jako vždy pokulhává. Tak se toho chopil a vylepšil mi všechny fotky mnou mu poslané. Byl to můj výběr snímků zámeckého parku ve Slatiňanech a okolních míst, která jsme spolu navštívili.

sl 2

Je mi bezdůvodně fajn. Dívám se na ty fotky, mírně se pro sebe usmívám a moje nálada jde trochu do eufórie. Podzim, slunce, chuť si ten den užít a milý společník … to vše způsobilo, že na tento výlet nezapomenu. Stejně jako jsem nezapomněla na naše romantické první setkání s virtuálním El v údolí vypálené obce Ležáky…. Ani jeden z těchto mužů nebyl a nebude mojí druhou půlkou. Přesto nevzpomínám na tato dvě setkání s trpkostí. Bylo mi přece tak dobře a každá chvilka štěstí se počítá!

sl 1

Jsme spolu teprve pár minut a máme za sebou nahlížení přes plot do zámeckého nádvoří a Matoušovo focení kostela. Před malou chvílí jsme vstoupili do zámeckého parku a Matouš je jak utržený ze řetězu. Na takovém výletu nebyl hodně dlouho a když mu oznamuji, že si může fotit a štelovat záběry jak dlouho chce, že nikam nechvátáme, je viditelně spokojený a už na nějakou tu minutu nekouká. Pečlivě hledá místo a polohu. Jede na jistotu. Jak mě poučil, výřezy nedělá, fotky neupravuje, jen velmi vyjímečně, všechno musí být tip-ťop už ve foťáku. Jsme odlišní. Já fotím, přestože nevím jak to dopadne, moc o té technické stránce a dokonalosti výsledku neuvažuji. Fotím živelně co mne zaujme a mačkám záběry jeden za druhým s mírnou úpravou. Však doma se ukáže! Nejraději fotím proti slunci. To je přece atmosféra! Matouš se mnou v tom zásadně nesouhlasí a odmítá fotografovat některé záběry mnou vřele doporučené. A proti slunci nefotí. Zatímco nyní se Matouš zaobírá sochou koně se zelenou patinou a s rozmyslem mačká spoušť, já opodál objevila buk a pod ním lavičky. Romantické zátiší … kůň mě přestal zajímat a věnuji se tomuto motivu.

 sl 4

Netrvá dlouho a je mi zřejmé, že jsem opět narazila na odborníka. Já si s sebou vzala z domu pouze foťák, doklady a peníze. Matouš má ale objemný batoh a v něm prý dva objektivy! Vzpomněla jsem si na mistara čokoládičku a na tu spoustu krásných fotek ze hřbitova sv. Václava, které nikdy neuvidím. Ach jo… napadlo mě něco… Matouši, říkám, o jedno tě poprosím … kdyby tohle setkání bylo našim posledním, slibme si, že si ještě potom alespoň vyměníme vzájemně fotky. Matouš se tomu nápadu, té pojistce, směje a souhlasí ..

Procházíme křížem krážem zámeckou zahradu a hledáme motivy stojící za zmáčknutí spouště našich aparátů. Ještě jsem si vzpomněla na jednu legrační věc. S někým si hned padnete do noty a můžete povídat o ledačems… to se stalo nám. S konverzací starost nemáme a zjišťuji, že ani smysl pro humor mému společníku nechybí. A předem mě též ubezpečil, že není urážlivý a na nějaké to slovíčko nekouká :). To jsem se zeptala hned po rande s panem čokoládičkou. Matouš využil mé slabé chvilky a rozhořčení nad nepochopitelným výsledkem namlouvání ( byla jsem ocejchována za chamtivou!) a já mu konečně na tu schůzku kejvla. Já blázen… o tolik let je mladší … ale co jsem to chtěla… Matouš se ustrojil sportovně, já tak napůl a když vyšlo najevo, že měl s garderóbou problém ježto na výletě v přírodě s focením nebyl hodně dlouho, přiznal že jeho maskáče 3 roky staré má na sobě poprvé! Hmmm, ten si tedy musel ty naše toulky opravdu užívat!!!

sl8

Vyšli jsme ze zámecké zahrady a podle plánu bychom měli zamířit ke Kočičímu hrádku, regionální atrakci pro děti a nejčastějšímu cíli rodinných a školních výletů. Ještě se zastavujeme u naučné tabule a pročítáme informace o právě opuštěném parku, když tu mne zaujme krásná fotografie balustrády lemující posezení s kamennou lavičkou u jezírka. Tu fotku musím mít! Táži se matouše, zda se ještě nevrátíme odkud jsme právě přišli a on hned že jo a že uděláme takzvaný plagiát. A tak zase šup k rybníčku a fotíme jak o život… já jak to cítím smysly a on vždy po zralém zvážení světelných a jiných poměrů!
Naše cesta vede převážně lesem. Nejprve po zelené značce mijíme Kočočí hrádek, ocitáme se na místě staré pobořené rozhledy a scházejíce dolů, k trojici rybníků Hluboký, Vilém a Perný, nás překvapí prchající srna. Pouhý metr až dva za námi… málem se o nás otře … sledujeme ji a zatímco uvažujeme proč … bezhlesně kolem nás – poněkud výše – probíhá vlčák jako tele! Zřejmě někomu utekl … ale srna běžela ,zdá se nám, rychleji. Nikde nikdo, a tak pokračujeme cestou dolů …

Mnohé motivy snímáme pospolu, ale každý trochu jinak. Ovšem nastanou situace, kdy Matouš nabídnutý námět fotit jednoznačně odmítá. Ne že by se mu nelíbil…! ale ty světelné poměry nezaručující stoprocentní kvalitu snímku…. Já se směju jeho váhavosti a sama se takovými úvahami nezatěžuji. Beru, co mě nadchne a jak to dopadne se uvidí! Škoda nevyužít příležitosti a nezachytit atmosféru okamžiku. Jako právě zde.

sl 6

Došli jsme sem. Stojíme na cestě, zleva plocha rybníka osvícená sluncem, zprava holý vymýcený les na zvlněném terénu. Kupy větví připravené ke spálení. Všude slunce slunce slunce! Matouš mě vyzývá k výstupu nahoru, na kopec, hledá stále nějaké pěkná panorama. Já jen k prvnímu hřbetu a že dál nepůjdu, zatím se za kupou vyčůrám. Mám dost času, a tak obdivuji pohled na hladinu rybníku… a nechávám se unést tou záplavou světla a fotím opět proti slunci. Už se také vrací Matouš a s despektem se vyjadřuje o mém nápadu vyfotit tento výsek krajiny. Nestojí mu to zato, fotky by nevyšla …. Včera mi ale právě tento záběr upravil ve Photoshopu a musel kapitulovat …
Napsal mi: Máš pravdu, rybníku jsem se bál zbytečně. :-)) Na těch fotkách jsem vlastně jen ubral modrou v režimu křivky, takže celkem triviální operace. Zkus to.
Nebudu to zkoušet… a pokud jste pozorně četli, již víte nebo možná tušíte… Matouš splnil co slíbil. Fotky jsme si vyměnili a on mi ty nejhezčí upravil. A to je konec příběhu jednoho hezkého rande…

sl9 m

sl 10 m

Cestou zpět jsme se stavili v kultovním místě, v hostinci na samotě u lesa Monaco, na oběd. Měli jsme ohromné štěstí. Jediný volný stůl byl v kruhové apsidě s nádherným výhledem do sluncem zalité krajiny. Tam sedět s miláčkem a zemřít! Podlehla jsem kouzlu okamžiku a byla v sedmým nebi. Naprosto volná a splývající s časem a místem. Dokonce jsem začala breptat i různé hlouposti. No, vraťme se na zem. Platíme každý sám za sebe a Matouš pokulháveje se svou ostruhou a já scházíme Vrchlického výšinou dolů a kolem zahrady
a zámku zpět na parkoviště. Hovor plyne samozřejmě dál a dál a přestože mne Matouš laskavě zaveze až domů, tak tuším, že se vidíme naposledy. Nepůjde to, a to přestože výlet to byl fakt nezapomenutelný …  zuzi.

sl 7

Cestou zpět jsme se bavili o snění… možná byste pod dojmem vyprávění odhadli, že racionální Matouš nesní a citově neokoralá zuzi zase se svými sny a představami kochá! Opak je pravdou. Matouš prý sní rád. Prozradil mi jeden svůj sen. Měla jsem v plánu opékat buřty, ale upustila jsem od toho. Matouš s tím však napevno počítal. Proto měl v batohu schovaný pořádný kus pevného podpalovače Pepo. Představoval si, pod dojmem předchozího obrečenýho počasí, že budu zmateně obíhat okolo ohně a nebude mně to chtít chytnout a v tu chvíli přistoupí on k ohni s Pepem a vhodí ho tam a oheň udělá HÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ. To hú opakoval se zřejmým zalíbením asi 3x. No, škoda, že mu ten sen nevyšel :). Zuzi snít neumí, odnaučila se to,  a sny se jí nezdají. Jen někdy k ránu a odrážejí pouze stav jejího vědomí …

virtuální prohlídka některých míst o kterých jste právě četli zde

 

 Posted by at 20.23

  11 Responses to “Rande”

  1. Fotky jsou nádherné:-)

  2. Teda, připomíná mi to pana Hú a Šimona a Matouše. Ale vážně: fotky jsou jedna veliká nádhera: už se těším na nějaké tvé stromy z příštího jara/léta! Ta druhá shora obsahuje dvě sovy… Já si ukradnu i tu druhou sovu, ano prosím? A přeju hezký víkend!

  3. Je fajn, že ses k tomu vrátila. Člověk si uvědomí, že podzim může být i hezký, ne jako teď.

  4. čekala jsi ,že jídlo zaplatí on?

  5. Modono, po té úpravě získaly na kráse.
    Henry Psanče, to samé, doufám že zase nějaký pěkný stromy potkám … Sovy si klidně ukradni, kdoví kde se tam vzaly 🙂 a tobě také pěkný víkend!
    Šedý, vrátila, protože jsem ten hezký výlet chtěla zaznamenat a dát sem ty upravené fotky
    Václave, zajímavé… proč sis vybral z textu právě tuhle větu … odpovím. V tomhle případě jsem měla v úmyslu zaplatit sama za sebe. byla jsem nejistá a chtěla to říci až číšníkovi, ale M. mě předešel a otázal se dřív. Když jsem stočila pohled na svoji taštičku na židli. zaskočilo mě to, ale byla jsem nakonec ráda, že stačilo jen přikývnout.

  6. A mohla sis říct: “Byla jsem v Monacu” 🙂

  7. … Kamio, Monaco je u nás pojem! Říci to zde, tak by to každej stejně chápal jako že právě tohle Monaco :)Pak se ještě jezdilo na Kometu! Tam dnes žije v závětří nějakej milionář s misskou, jak jinak …

  8. Krásné fotky, krásný příběh.

  9. Děkuju, Gombo 🙂

  10. fotky jsou moc hezky a vejlte to musel bejt fajn. Co jste si v tom monacu dali dobryho?

  11. Dík Spoon … vejletek bych si hned zopákla… 🙂 s někým jiným. Dali jsme si oba stejné, žádná velká fantazie… česká klasika: opečené vepřové maso, hranolky, zeleninová obloha, já půllitr kofoly a M. nealko pivko.

Leave a Reply to Henry Psanec Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient