Jak to pokračuje &

na různých frontách

Jsem nadšena. Kamarád z raftu, stavební dozor stavby u sousedů, nechal zaizolovat můj starý domeček žlutou hadicí a speciální fólií a aby se mi nezbořil, nafoukal do díry beton. A navzdory všem plánům začali stavět zeď! Někde zeď boří a já jsem ráda, že u mě ji staví… Ještě včera mi pan stavitel namlouval, že plot bude až na jaře a dnes jdu domů z práce a nestačím kulit voči. Vidím plot před dokončením! Zdravím se se zedníky a oni jsou rádi jak si libuju jak se mám a dodávají že mám taky krásnou izolaci. Všichni jsme spokojení a tak to má být :)!
V práci jsem zažila zajímavou příhodu. Na veřejný internet chodí mladík. Takový docela milý. Včera jsme tam spolu" strávili celý den. Od sedmi ráno do třech odpoledne… a vlastně kolegyně říkala, že odcházel až večer… Jak tam jsme a nejsme spolu, je on tichým svědkem mého celodenního pracovního života. Mých telefonních hovorů, návštěv, vzdechů a pracovních aktivit… nevím jestli to vnímá … Já jeho nevnímám vůbec – nevidíme na sebe totiž. Jsme odděleni regálem. Dnes ráno si přišel něco vytisknout. Podal mi flešku a já jsem ze svého počítače tiskla. Byla to báseň pro slečnu, jak mi prozradil. Vycítila jsem, že by mu nevadilo kdybych si ji přečetla, tedy spíš naopak … a tak jsem ho o to poprosila. Báseň se jmenovala Poupě, myslím. Souhlasil ale s podmínkou, že mi donese na posouzení svou soukromou sbírku veršů. Cítila jsem se neobvykle poctěna. V nedávné době se mi to samé stalo podruhé… Je to docela zavazující a svazující popsat své pocity, jedná-li se o tak intimní věc jako je báseň. Zvláště když to pro zuzi není činnost obvyklá! No, půjdu spát. Přijel Honza a tlačí se na mé místo. Zítra jedeme s Miladou za kultúrou a v neděli jsem naplánovala turistickou vycházku s jedním potencionálním nápadníkem. Mohlo by se to nazvat i schůzkou. Ale já už protestuji proti těm trapným prvním schůzkám nad kafem a odmítám je! Půjdu si s M. opéci buřty a našlapat pár kilometrů. A basta. zuzi