Příběh dušičkový

takřka neuvěřitelný …Na svodku dnes nedojde, svodka dá moc práce … a já jsem tak zralá do postele. Práce na zahradě vysílí a pak jsem také přicmrdovala kamarádovi u řezání dřeva. No, nechtěla jsem, raději bych hrabala listí… jenže když on mi tu něco dělá, dopadne to tak, že kolem něho pobíhám jako kolem primadony a tu podám, tu podstrčím a hlavně poslouchám co si to furt pod fousy breptá, aby mi něco neušlo. Stále brblá, že je tupý řetěz, že je ve dřevě samej hřebík nebo že je dřevo od bláta a kde je olej, a kde je ten černej šroubovák a tak stále kolem dokola. Je to ale spíš legrační než votravný. Protože se známe dlouho a dobře, tak si můžeme jeden z druhého dělat beztrestně legraci. Jsme každý úplně jiný. Kamarád je škodolibý a má rád moji maminku, která mě stále kontroluje, radí, richtuje, sekýruje a za mě plánuje co mám udělat. Ví o jejich obsesích týkajících se bezpečnosti domu, a tak toho využívám, když chci opravit něco co se týká vrat, dveří. Dnes jsem mu tlunočila přání maminky, aby mi spravil dveře do kotelny, které nešly zamknout. Tak se snažil, ale potřeboval ještě takový malý hoblíček co já nemám. Tak že přijde zítra. Ale nevydržel to a s hoblíčkem přicválal na svém prskoletu za pár chvil znova. Ohobloval, přitloukl, a hned si pochvaloval, jak bude babička spokojeně pokyvovat hlavou. Využila jsem jeho samolibé nálady a ještě ho upozornila na klesající branku u vchodu…. Hmmm, nic neříkal, ale vsadím se, že zítra dopoledne na to zase přiraketuje, aby si zasloužil babiččino uznání!
A nyní ten příběh. Mám tu kamarádku bloggerku, nadšenou fotografku, neustále měnící své bydliště" a přezdívku. Má k tomu nepochybně své důvody, ale někdy ji nemohu zaboha objevit, ale ona se pak vždycky zase odněkud ozve. Jako dneska. Džejsí mě upozornila na svůj nový blog a poslední text… Šla jsem se neprodleně podívat.
A byla jsem nadšena z té zvláštní a velmi neobvyklé příhody. Zkoumám písmo, podpis, ale netrklo mě nic. Ale mělo! Autor řádků, kterého Džejsí kontaktovala, jí prozradil, že na její blog chodí z mého a měla bych jeho rukopis poznat! No, jasně! Hned jsem byla doma a kruh se spojil. Dobrý kamarád Mirek ze Sněžníku, nadšený fotograf jehož snímky se mi moc zamlouvají, a zmiňuji o něm třeba zde:

Mrzí mne, že jsem Mirkovu stopu nepoznala bez nápovědy, ale omlouvá mne, že by to byla příliš fantastická a nesmyslná myšlenka (jakoby se i takové věci nestávaly!!!). … A přece by byla pravdivá…  Mirku, jsi neuvěřitelný! Taková překvapení moc miluju, a přestože jsem v tomto příběhu pouze  blogovou spojkou", jsem jím fascinována! Více takových milých náhod do našich životů! zuzi

Text doplňuji ukázkou listopadového listu z Mirkova kalendáře. Vyrábí si je sám. A tohle dušičkové téma se sem dnes zrovna hodí!