Užít si Vídeň

zuzi s kamarádkou na cestách

Jsem unavená a zvládám pouze nápor pracovních událostí. Nejsou to nepříjemné povinnosti, ale je toho nyní najednou moc, a  k tomu atmosféra, kterou nedovedu jen tak pustit za hlavu … totiž když SE nekomunikuje. Ale dosti narážek. Já se polepším,  jen co si odpočinu a pořádně se vyspím. A vydám cíleně nějakou fyzickou energii. Dnes ráno odjel Honza, na pár dní se zase ukázal doma. První den šlo všechno ve starých kolejích, to značí, že jsme si lezli na nervy a vzájemně se provokovali 🙂 až na hranici snesitelnosti. Poslední odpoledne se ale "pohnul" a všechno bylo hned jiné. Sám si uklidil a přestavěl pokoj, byl docela milej a pověděl něco příběhů ze svého pohnutého života. Večer projevil přání a já jsem mu ostříhala nakrátko dvouleté háro. Docela jinej kluk! Ale já už si nic nenamlouvám a nepředstavuji. Jednou je tak a zítra zase jinak. 

A tak ty fotky.

Poprvé v jídelním voze. Užíváme si to.

Ano, mohu si kupé vyfotit, ale pouze bez pana kriminalisty. Fotky kde vévodila jeho tvář a postava jsem musela za jeho dohledu vymazat!

Meníčko č. 3 = palačinka s čokoládou a nasprejovanou šlehačkou. A miniaturní kávička. Jo, ve vlaku se žije!

Uprosila jsem pana kriminalistu specialistu a směla si vyfotit jeho sponu v kravatě!

 

Někdo jede na dva dny do Vídně s óbr kufrem a někomu (nóbl manželské dvojici důchodců ostraváků se smyslem pro humor ) stačí pro oba jen červený kosmetický kufřík!

Jedna z výjímek rakouské mocnářské architektury. Bílozlatá secesní vila. Fascinovala mě ta jemná olistěná koruna stromu.

A ještě detail vstupu.

Vídeňská Opera. Zde se každoročně koná onen slavný snobský Ples o opeře….

Zde Albertina – fronta na van Gogha. Čekáme jen půlhodinku.A vejdeme se tam všichni!

Čekáme, čekáme, a tak fotím. Hned naproti ve starém mocnářském paláci sídlí známá firma!

A pohled do samoobslužné prodejny souvenirů v Albertině. Nyní tématicka převládá van Gogh

 

A podíváme-li se u Albertiny doleva, vidíme císařský palác Hofburg –  rezidenční sídlo plné přepychu a císařské záře. K vlastnímu paláci přiléhají i další objekty a zahrady.

A zde vidíte vchod do zámku zvaného Belvedere. Je to další ze skvostů vídeňského baroka a ukrývá galerii bohatou na obrazy známých, především rakouských, malířů. Můžete zde shlédnout třeba díla Gustava Klimta. Palác jsem nefotila, je to všechno sice krásné, honosné, ale na jedno brdo. Domy jakoby ozdobené šlehačkou. Ne že by pro mě neměly kouzlo, ale přece jen mám raději architekturu s nápadem nebo něco vyzařující. Ty vídeňské barokní paláce vyzařují jen moc peněz a mocnářskou klasiku. Nic překvapivého…

 

K nejvýraznějším zážitkům patřily buřty na ulici. Byl to takový kontrapunkt k té barokní velkoleposti. To ale bylo pošušňáníčko!!!

Hofburg – vchod do císařského paláce.

Ćekáme u Albertiny a ve Vídni je zamlženo. Impozantní věž dómu sv. Štěpána mi připomíná monumentální věž nedokončeného chrámu Sagrada Familia, nejkrásnějšího na světě …:)

A zde jsme už u dómu pěkně zblízka. Nádherná gotická stavba. Právě se rekonstruuje a lešení je pokryto látkou s obrazem architektury schované pod ním. Zvenčí krása (moje nedokonalá fotka :(), ale interiér překonává vše! Gotika v celé své velkoleposti!  Člověk jak nepatrný mravenec …

Návštěva kavárny cestou zpět k nádraží. Kavárna moderní, příjemná. Adresa: Starbucks Coffee Austria Bognergasse 4. Kávu si zde každý dává do půllitráku. I my. A k tomu nějaký zákusek. Spíš tedy buchtu 🙂

Španělská jízdárna … jen tak bez "varování" uprostřed jedné ulice … 

 

Marcipánové pochoutky jsou podzimně laděny…

Památník sovětských vojsk druhé světové války. Nádherná fontána.

V Pendolínu není jídelní vagón. Ale dá se tam i tak ledacos dobrého zakoupit a také jednou vyjela slečna se svým pojízdným bufítkem na výlet. 

 

Nabídka vlakových tiskovin je obrovská. Ale číst se to stejně nedá…. 

Mám ráda veselé postavičky. Ale tohle prosím ne. Ten zpívající zajíc ještě ano, ale když pán vytáhl z kufru zpívající autíčko a ono jezdilo po celém vagónu dokud se nevybila baterie – aby byla nějaká legrace – dostala jsem od Milady vyhubováno, že jsem je k tomu představení vyprovokovala. A nebyla daleko od pravdy. Mnoho z nás má v sobě něco z dítěte….

dobrou noc přeje zuzi a blíže o památkách zde vyblejsknutých třeba zde