Říj 272008
 

rande se strýčkem skrblíkemPřed hodinou jsme se vrátili s Miladou z výletu z Vídně a musím konstatovat, že Zuzi-sběratelka zážitků byla bohatě dnešním dnem odměněna za včerejší nevydařené rande. Opravdu jsem se snažila, ale co naplat, opět jsem svým nejapným smyslem pro humor v samém závěru – už doma – zrušila velmi příznivý dojem, který jsem v potencionálním nápadníku zanechala. Včera jsem z toho byla ještě rozrušena, jak někdo může brát absolutní žert a nadsázku vážně, ale dnešní den, kdy nám bylo tak dobře a jeden neuvěřitelný zážitek stíhal druhý, všechno včerejší smazal a já jsem nakonec ráda, že už další schůzka nebude…
Pan Z., abych vám to vysvětlila, mne pozval do kavárny a po první osamělé kávě chtěl chodit se mnou po venku. Mně však se chodit nechtělo, chtěla jsem si povídat a vyhřívat se na terase v posledních paprscích letošního slunka. Poručila jsem si ještě čaj. Ale pak už jsme tedy vyrazili…
Zavedla jsem ho na hřbitov sv. Václava, kde mi vysvětloval Z. co je to clona, ohnisková vzdálenost a hloubka ostrosti. Byla to však záminka, abychom se mohli občas nemotorně dotknout. Nebylo to ale nic zásadního. Po rozchodu a návratu domů jsme si vyměnili několik e-mailů … v jednom z nich jsem mu z legrace napsala, že to s ním bylo docela dobrý, až na to, že nebyl moc empatický, když mi nenabídl čokoládičky, které dostal ke svým nápojům… No, prosím vás, dá se tohle brát vážně???
Protože se necítím být v tomto případě vázána listovním tajemstvím, přečtěte si, co mi ten pán napsal:
Ahoj Zdeňku,
> Tvůj poslední mail mě překvapil a všechno obrátil. Empatie je vciťování. Vcítit
> se toho, že máš chuť na malé čokoládičky, je těžké a myslím, že by zde zklamal i
> mistr vciťování. Nevidím důvod, proč bych Ti měl dát čokoládičky, to bych Ti
> mohl dát knedlík z knedlo, zelo, vepřo. Zkrátka výčitka tohoto druhu, a v
> situaci prvního seznámení, mě připadne velmi podivná. Když Ti nyní nepříjde
> nepatřičné dát takovou malichernou výčitku, co by bylo po nějaké delší době.
> Ztratil jsem zájem o další seznamování.
> Měj se pěkně a považuji své rozhodnutí za definitivní.

… zuzi

 

 Posted by at 21.09

  30 Responses to “Čokoládičky …”

  1. Zuzi,pamatuj – muži mají velmi málo empatie!
    Nedokážou se vcítit v jiných situacích, jak by mohli v čokoládíčkách? MSF

  2. :-))) achjoooo
    mam tak nejak stejny zkusenosti.
    asi se jim to musi naservirovat PO LOPATE 🙂

  3. … Čokoládičky byly z legrace … nemyslela jsem to vážně.

  4. ?Zuzi, a co Vídeň a van Gogh? Hořím zvědavostí:-)

  5. zuziempatie musí být vždycky oboustranná a ani fakt, že zpočátku oboustranná je, neznamená, že to tak zůstane napořád.

  6. Láďo, to zvládnu doufám ráno. Byl to krásný den.

  7. Mod, nebylo to ono, a nakonec je dobře že se tak projevil, něco mu chybělo, myslím trochu velkorysosti. Jsem ráda, že to tak dopadlo a rozhodl se tak hned. Nemá smysl něco rozmazávat a snažit se za každou cenu.

  8. Zuzi, vůbec nic nevysvětluj! Byl to vtip! 🙂 A jediná správná reakce měla být – tak tys měla chuť na čokoládičky? Přivezu ti příště obří Milku. A za tím potutelný smajlík. Myslím, že se pán bere příliš vážně. Off

  9. Ahoj Off! Tys to ale krásně vymyslela, tímhle by mě úplně odzbrojil :o))). Napsala jsem mu jen krátce, že to tedy beru, to jeho “definitivní rozhodnutí”.

  10. hele a on je snedl nebo ne? jestli je nesnedl a hodlal s prazdnym salkem vratit, pak by bylo mozna celekm namiste se te optat jestli o ne nestojis (hazelas na ne hladove oci?)
    Jestli je snedl taks o tom ani nemela snad radsi vtipkovat, ja bych to na jeho miste taky nepochopila.
    A mel pravdu, s empatii to v tomhle pripade moc nesouvisi.
    A ty zas mas pravdu ze pokud je jesitnej a vztahovacnej a presprilis vaznej tak to neni o nicem.
    Jeho prirovnani ke knedliku od knedla-zela-vepra mluvi o tom ze sveho zvance se vzdat nehodla! ;-))

  11. Spoon, ano, vyjádřila jsi to správně. Nehodlá se vzdát a rozdělit. Byla jsem drobet smutná z toho, že v kavárně se mě nezeptal, zda bych si nedala dortík. … Stále se štimoval, abych byla vedle něho napravo a oznamoval, že půjde do kavárny první, ale tohle ho nenapadlo. Proto jsem trochu narážela na ty čokoládičky, které sám snědl. Napadlo mě ten možná trochu nejapný vtip až doma. Určitě je to hodný spolehlivý pán, ale vtipkovat je v mezích jeho norem a nedotýkat se jeho ješitnosti.A nešahat na jeho “čokoládičky”. Avšak ani já nejsem ideál, a pokud se mu na mě něco nezdálo, jen využil této příležitosti a vycouval. Čokoládičky mohou být jen záminkou!

  12. hele takovy ‘okazalisti’ jsou nejhorsi. Taky jsem jednoho takovyho znala, furt aby byl napravo, ja abych byla oblecena umerne prilezitosti (pred divadlem mi neopomel pripomenout at se slavnostne obliknu) nejradej by mi naplanoval navstevy posilovny a nez me polibil dal mi k snedeni jablko (samozrejme tu souvislost poprel ale clovek vycejti).
    Takovy maj zafixovany v hlave ‘jak to ma spravne bejt’ v tom idealnim scenari a strasne se soustredej na dodrzovani svyho planu ale tvari v tvar spontaneite ci vtipu jsou bezmocni, vykolejeni a bezbranni. Nemusi to bejt spatnej clovek, jen holt neni pro tebe ( a ty pro nej) tak hledej dal! Mne trvalo podstatne dyl nez tobe pochopit ze do jeho skatulek se nevejdu (a nehodlam vmestnavat), chtela jsem (si a jemu) dokazat ze za neco stojim (byl pomerne hezkej, chytrej a bohatej) ale neslo to, neslo a NESLO.
    🙂

  13. Když nepřeskočíjiskra, tak žár lásky se nerozhoří NIKDY!
    MSF
    P.S. Pravdu má Spoon – hledej dál. Jsem ti říkala, že jsi bezva baba a na své roky nevypadáš!!! Ale tvou odpověď v e-mailu beru za svatou!

  14. Dělat legrace “bez výstrahy”, e-mailem (tj s nutně omezenými neverbálními prostředky), k člověku kterého příliš neznáš, má spíš nepředvídatelné následky. Z toho, co jsi napsala, není možné jednoznačně odhadnout co legrace je a co není. Není spolehlivé automaticky počítat s nevyslovenými předpoklady k stejnému druhu slovního, nebo situačního humoru. Proto není divu. Jeho reakce je asi krajní, vpodstatě je to však očekávatelné nedorozumnění. Mohlo to být i zcela obráceně, tj. že něco napíšeš smrtelně vážně a druhý to pojme jako nezávazný vtip. Je dobré posoudit takovou situaci z více stran.

    U “čokoládiček” jde totiž o téma “blízké” základním životním potřebám jako jsou potrava, spánek, teplo, diskrétní osobní prostor. To se každého dotýká, zejména když jsi k tomu dodala osobní hodnocení.
    Kdybys napsala svůj (nepochopený) žert o méně důležitých věcech, tj o něčem co tak ani tak nezasahuje do intimity druhého, pak bys jím ani potenciálně neublížila, ale možná přesto pobavila. Maximálně by se zeptal cos tím myslela, nebo že to nepochopil. Například zmínka o nějakém odvozeném tématu… o tom co se netýká žádného z vás osobně. V mírné absurditě je snadnější rozeznat žert, než když ten druhý jej musí rozklíčovat z takřka reálné situace.

    Neobhajuju teď ani jeden postoj, ani abstraktní střet mužského a ženského myšlení. Upozorňuju, že chyby můžou vzniknout i z neznalosti, nepozornosti, nepodloženého očekávání. Pak už ten druhý spíš zareaguje nepřiměřeně.

    možná že se k tomu teď vyjádří někdo další, s jeho čistě speciálním názorem, já jsem se snažil to popsat co nejobecněji

    Mě nejbližší odpověď napsala JANOVA [1] 🙂

  15. Spoon, Jaru, Jirko, děkuji za vaše názory, vrátím se sem později, hlásí se Honza… nejde odpovídat narychlo …

  16. Spoon, JanovaZ. mne fyzicky nepřitahoval a jeho “pracovním” dotykům(při společném focení) jsem se i trochu vyhýbala. Nicméně to si mohl vykládat jako ostych. Byl hodný a měl své pevné názory, řekla bych. Už jsem to někde psala, trochu jsem postrádala velkorysost a jakýsi rozlet … smysl pro jistý druh humoru. Pravděpodobně bych si ho nemohla “dobírat”, což mám já ráda a také jsem ráda dobírána, prostě takévéto pošťuchování… došlo k situaci, kdy jsem mu doporučila, aby si na své rukavice přišil tkaloun, když je ztrácí a on byl rozpačitý a vážně se zabýval důsledky té situace. Měla jsem právě ten pocit, že jsem se ho NĚČÍM dotkla. Nicméně názory, které mi už delší dobu prezentoval na monitoru mi byly sympatické a také vlastní, proto jsem si v duchu říkala, že by stálo zato se trochu lépe poznat a vidělo by se. Ideál nepotkáš, ale ten člověk napoprvé nemusí úplně roztát a nezatracovala jsem ho. Chtěla jsem se s ním ještě sejít. Měl zajímavé povolání a byly jsme si tím jeho zájmem blízko. Ke konci setkání již mě byla jeho tvář a pocit z něho bližší, milejší. Ráda přeháním a mám ráda absurdní humor. A když to spojím s rozverností, někomu to nesedne a okamžitě se odtáhne. Chtěla jsem tím zlehčením a “legrací” nějak překlenout tu zvláštní chvíli, když jsi s někým poprvé na rande a máte se oba po individuálním zvážení již doma vyjádřit, jestli to spolu na chvíli zkusíte nebo ne. A opravdu, jeho bezprostřední reakce po příjezdu domů zněla jednoznačně ano. Tak jsem se uvolnila a spáchala ten vtip. Z jeho strany ovšem za vtip to považováno zřejmě nebylo. Myslím si, že jsem ho tak jednoznačně nenadchla, a po racionálním zvážení mohl toto považovat za jistý druh mé chamtivosti, kdy jak píše spoon si na to svý šáhnout nenechá. A tohoto mého “poklesku” využil k tomu, aby se miska vah převážila a on se rozhodl operativně … nemám ráda tento druh nekompromisnosti a jistou zásadovost. Jsem v tom smyslu uvolněnější a přístupnější…. Trochu mě to mrzelo, ale jen chvíli, druhý den plný hezkých zážitků prožitých na plné srdce, bezprostředně, mi toho muže z mysli vymazal. Opravdu, jak říká spoon, nebyl to špatný muž, ale ta rezolutnost, kdy z nepochopeného vtipu takto usoudil o mé vlastnosti, kterou mimochodem si myslím mi přisoudil úplně omylem … mě zaráží. Ale těžko soudit a hledat příčiny… viděli jsme se jen jednou. Jisté je, že mě na první pohled nezapálil a jeho zatím přesně necíleným dotykům jsem se spíše intuitivně bránila 🙂 … a to nejsem odtažitý typ :o))) … ještě to zkusím …nyní s jedním recesistou, co věděl, že stojí “ve frontě” 🙂

  17. Jirko, chtěla jsem ti odpovědět extra, ale nakonec jsem se do toho tak ponořila, že snad jsem v tom poskytla odpověď i tobě… je to tak citlivá záležitost tohle seznamování, že zlehčení v dobré víře a jistá rozpustilost a rozvernost a eufórie zapůsobí opačně než by člověk čekal. Nevím, co by tak “ranilo” mne … jak jsem řekla … bývala bych se s ním ještě sešla, než bych vyřkla jednoznačné anone. Pán to vyřešil za mne a jelikož tam nebyla ta jiskra, nebolí to. Nicméně chvíli člověk v mysli převaluje myšlenky, jaké by to bylo, kdyby to bývalo… Tahle situace, kdy svým vtipem “smrtelně” urazím chlapa, se mi nestala poprvé. Jsem to já a neznám míru …

  18. Zuzi,když to čtu, děkuji za svou poslední školní lásku – z postgraduálu v roce 1991. Bránil mi v opisování, ale neubránil se!!! Na pravý hák jsem odpověděla levým a jisker bylo jako v požářišti… :)))MSF

  19. Jojo, Jarmilo, jisker jako v požářišti, to by bodlo!!!

  20. Trochuz mých vlastních zkušeností Zuzi. Býval jsem před každým seznámením tak příšerně vynervovaný a ztuhlý, že jsem asi musel působit neskutečně suše a zkostnatěle. Málo věcí je tak zřejmých jako to, že ani ta sebemenší jiskra neměla šanci. Ani přeskočit, ani vyskočit ani přiskočit. V zoufalé snaze působit co nejpřirozeněji jsem jednoznačně vyzařoval pravý opak a co bylo snad ještě horší – sám jsem to ze sebe cítil, což mou nervozitu ještě zvyšovalo (ač se zdálo, že to už horší být nemůže). Se studem se přiznám, že jsem párkrát zkoušel dokonce i “uvolňovacího panáčka” předem – nic.
    A čím víc se mi ona dáma líbila víc, tím pitoměji jsem se choval a bezesporu tak i působil. Trochu se uvolnit a chovat přirozeněji jsem se uměl jen v případech, kdy mi partnerka byla od počátku více méně lhostejná. (Mám na mysli samozřejmě první schůzku).

    V těch několika případech, kdy došlo díky neuvěřitelné trpělivosti (či zoufalství) partnerky i ke schůzce druhé (případně dalším), bylo většinou vše úplně jinak a pravidelně jsem slýchal “posudek”, že jsem snad někdo úplně jiný, než posledně.
    A dovedu si představit, že v mnoha případech je to stejně tak i z pohledu druhé strany.

    Zkrátka bych všem doporučil NEDAT NA PRVNÍ DOJEM. V dobrém i zlém člověk obecně vědomně i podvědomě skrývá to, co si myslí nebo cítí, že by nemělo vyjít na povrch a naopak vlivem nervozity, nadbytečného předvyhodnocování situace, nejistoty apod. může skrývat mnohé, co by tomu druhému mohlo být velice příjemné…a případně probudit i onu pověstnou “jiskru”. Nebo taky ne. Ale jedna šance je na cokoliv moc málo. Dle mého.

    Je hloupé ji upírat druhému, je hloupější upírat ji sám sobě a je vyloženě pitomé upírat si ji navzájem.

    Takže – možná by to opravdu nevyšlo, ale v tomto případě upřel druhou šanci on tobě, sobě i vám. Možná chyba, možná ne, ale ty víš, že taková, jakou tě ohodnotil nejsi, takže JEHO CHYBA.

    A teď si jdu přečíst, co jsem to vlastně chtěl napsat 😉

  21. Tak mne ten pan Z. prijde jako krasny priklad vztahovacnosti. Par takovych lidi znam, hned se chytaji slovicka, vsechno berou jako utok, berou se desne vazne… Ja bych do emailu asi pridala par smajliku, aby bylo jasne, ze jde o vtip, ale jinak myslim, ze humor je velmi dobry test, jestli je nekdo na stejne vlne… Drzim palce v dalsim hledani!

  22. To Ti napsal?! Si děláš, Zuzi, prču! :-))))))

  23. Tak to jsem se teda pobavila :-))))
    Knedlík od knedla,vepřa,zela :-)))))
    No a co? Já bych i ten knedlík nabídla 🙂
    Natož čokoládičku :-))

  24. Ahoj Martine, děkuji za tvoje vyprávění. není to nic humorného, i když se to tak tváří. Člověk hledající lásku to má holt těžší než proutník … Byla jsem na tom kdysi podobně, ale otrnulo mi. Už nic neočekávám a spoléhám tak leda na nějakou náhodu a spíš v normálním životě než na virtuální seznamce…CHLAPŮ ubejvá.

  25. Hanko, já už nad tím nedumám. Je to pěknej náuka, když ze dvou čokoládiček dělá takovou záležitost. A přirovnává to ke knedlíku. Ať si svý knedlíky zchlamstne klidně sám! Já mu na ně kašlu!!! :o)))))

  26. A děkuju za držení palců. Asi ale ještě počkej. Nevidím to pro sebe dobře, neboť žádosti dalšího nápadníka o schůzku jsem podlehla pouze v tísni – když mě krátce předtím šokoval pan “čokoládička”.

  27. Kash… to je viď??? Čokoládičky rozhodly a dostala jsem “definitivu”!!!

  28. Kainis, moc děkuju, jakoby se stalo :o)

  29. ZUzi,nejhorší ze všeho je, když lidi nemaj smysl pro humor! Bohužel naučit se nedá, ten jen od Pána Boha.
    MSF

  30. Jaru, ano, to je jeden z pilířů, co drží člověka při životě, když se všechno obrací p…m nahoru 🙂

Leave a Reply to zuzi Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient