…
Hlásím, že velký úklid pokračuje. A než se ponořím do žehlení prádla, představím vám záhadné sběrače roští v čachnovském lese…
Nevím zda je to dobře nebo špatně, ale v současné době jsem zcela zanevřela na televizi. Tedy, přestala mne spíše zajímat. A přitom právě včera běžela moje oblíbená Šumná města! Pověděl mi o tom Štěpán, s kterým připravujeme knihovnickou olympiádu (mimochodem, letos děti též dostanou zajímavý úkol: načrtnout svou představu nové budovy Národní knihovny). A prý je příští týden Chrudim. To jsem tedy zvědavá … ale Šumná města jsou určitě dostupná na netu v archivu ČT…
Tak k těm fotkám … nejprve pár záběrů z prosluněného podzimního lesa a pak už to zařízení…
Musím vám sdělit, že v tomto okruhu lesa jsem spatřila čtyři odpočívárny Lesů české republiky, z toho jedna pěkná chaloupka, kde se dá nejen posvačit v dešti, ale v nouzovém režimu i přespat.
Dva žlaby plné jehličí a roští a od nich vedou hadičky do plastového zásobníku. Zřejmě jímá vodu, protože u ústí hadic jsou umístěny vyšší kornouty.
Další instalace shromažďuje naopak klacky. A také jehličí a roští. Ten lesní neřád padá plechovým lapačem do síťovaného pytlíku. Zde tedy voda protéká ven…. Jedno zařízení tedy zřejmě měří množství vody a druhé objem chrundí … No, občas na tyto stránky dochází neznámý zaměstnanec lesů ČR, tak nám třeba k tomu něco fundovaného řekne.
Poslední dnešní fotka nabízí pohled do zahrady bývalé hospody na Čachnově u lesa. Schválně, zkuste vstoupit do obrazu. Posaďte se na houpačku vpravo, představujte si, jak jste sami, pohupujete se, a díváte se kolem sebe na tu krásnou přírodu. Nespěchejte si… Pokud jste byli nerudní, garantuji, že se za chvíli zklidníte. Alespoň tedy na na tu chvíli, než vás zase něco naprdne: o))) zuzi
No a tam přesně za tou houpačkou, kousek před zadním plůtkem, kdyby se udělalo to lesní odpočívadlo nebo altánek, tak to by byla léčebna duší.
To je doslova Boží nádhera. U těchto stromů si člověk uvědomí, proč si Komenský vzal hlínu z domova, proč Josef Němec líbal svou zem…
A já si vzpomenu že “díky” změně prášků jsem od dubna do září nemohl vylézt dál než na lavičku za domem (ačkoliv, “dokud člověk ví, že je mu blbě, je to pořád dobrý”, bez diskuse!) – a přitom moje srdce doslova usychá touhou po pryskyřičné vůni ze smrků na Vysočině! Tak snad příští rok.
poslední foto… postavil si v lese hospodu, ale chodili mu tam lidi.
zuzi,tys to načala, že mám hezké ráno a lední brtník to znásobil :-)))))
Díky!
šedý … nojo, altánek je to! nikoli chaloupka 🙂 … a léčit bych se šla třeba hned 🙂
Les ničím nenahradíš :o)Psanče, tak se dej přes zimu dohromady a taky nezapomeň tužit svaly. Lesy jsou tu krásné a hluboké a stává se, že houbaři vyjdou z lesa úplně jinde než nechali svoje auto!
Lední brtníku, to teda jsi mě pobavil!
Báro, to mě moc těší!
Já auto nemám. A les mám přes dvě pole od chalupy na Vysočině, a tam je mi fuk, kde vyjdu, protože se tam vyznám. Ostatně já používám holistickou metodu navigace: držet se někoho / něčeho kdo / co vypadá že vím kam jde – sice se skoro nikde nedostaneš tam, kam jsi chtěla, ale vždycky tam, kde to má pro tebe nějaký význam.
Já jsem ti odpovídala a myslela přitom na Vysočinu u nás, tady se tak říká Žďárským vrchům – Svratecku a skutečně popisuji příběhy, které se tu stávají skoro každému. Nejsme přímo z tama, ale je to kousek a tak tam na houby jezdíme a někdy se ztrácíme. Skoro každý se tam už někdy ztratil. Vyšel tedy jinde než očekával. Já auto nemám, a řadu let jsem na Vysočině nebyla. Chodila jsem jen tam, kam dojdu pěšky z domu. Letos jsem se tam po dlouhé době zase vypravila s Miladou vlakem a myslím, že jsem opět navázala ztracenou nit a budu se tam vracet na úkor krajiny, kterou už mám dokonale obeznalou … přiznám se, že význam slova holistický v této souvislosti nějak nechápu. Myslím obecně. Tvému vysvětlení rozumím, já se orientuji intuitivně, nemám se koho držet, nikdo mi není tak blízko, nebo o nikom zatím nevím…
Já chodím kousek odtud, mezi Křižanovem a Velkým Meziříčím a tak.
Holistický v tomto případě (stejně jako ta metoda ostatně) pochází z knihy “Dlouhý temný čas svačiny duše” o holistickém detektivovi Dirkovi Gentlym.
“No,” řekl Pú, “hledáme cestu domů a nenalézáme ji, tak jsem myslel, když budeme hledat pískoviště, jistě je nenajdeme, a to bude dobré, protože pak možná najdeme, co jsme nehledali, a to by mohlo právě být, co jsme ve skutečnosti hledali.”
(Medvídek Pú, překlad Hana Skoumalová)
Ahoj Zuzo, to vypada jakzaber ze serialu Akta X!!!;-)
No, Lexulko, v lese to vypadá jako pěst na voko, ale žádný původci se kolem nemotali, tak nevím. Říkala jsem si, kdo si s tím dal takovou práci a do tý díry padaj jen nějaký klacky a suchý listí … taky jsem si chvíli myslela, jestli to není zas nějaká instalace … teda vizuální umění. A měla jsem chuť do toho pytle nastrkat nějaký klacky navíc a zmařit tak vědecký pokus!
Henry … medvídek asi říká, že všechno má svůj smysl, i když třeba zatím nevíme jaký. Ale už ti rozumím.