a na co jsem si vzpomněla
Rozhovor / dvou umělců a různých
Ten tlustší s fousama říkal / no člověče to jest ti / ohromné / já jsem se teď vrátil / z japonska / nedávno z brazílie / a z hondurasu / předtím jsem byl / v grand sacu / v obou amerikách / a v itálii / na baleárách / a o španělsku ani nemluvě / tu i onde / no / zrajzoval jsem to / co jsem ti člověče / poznal a viděl / dlouho z toho budu žít / a tvořit / a kdes byl ty člověče / a cos viděl / povídej povídej / ten hubenější řekl / ale / já jsem byl jen v jižních Čechách ale taky jsem tam něco viděl / stále na to myslím / povím ti to / tak jednou a náhodou / a poprvé v životě / jsem uviděl / ledňáčka / tj. ti vzácnost / letěl / takhle nizoučko / okolo břehu / a leskl se / a třpytil jako / patnáct kilo diamantů / jako všechny a krásy světa / bylo to ohromný / podruhý a zase náhodou / jsem viděl něco nádhernýho / ti docela malýho ptáčka / víš / seděl na hřbitovní zdi / zpíval a on mě / neviděl přitom nevyrušil jsem ho / ač jsem stál náhodou blizoučko / něho a jak / tak zpíval / tak se ti mu to / jeho hrdélko tak nádherně / chvělo a pulzovalo / tak jemně / až něžně / tím prozpěvováním víš / a bylo to / v podvečer / a bylo to úplně ohromný / no / vidíš to já jsem neviděl / podotkl tlustší / nojo řekl hubenější / oba byli umělci sice / ale každý dělal něco úplně jiného / zdenek seydl / co jsem viděl a slyšel v trávě / z knížky mého tatínka/
Před chvílí jsem si četla u Toska, jak byl na dovolené na moři v itálii a také jsem si vzpomněla na Honzíka, který byl v Peru a trochu mi přišlo líto, že já jsem na žádném velkolepém místě nebyla … ale v tu chvíli mírného smutku mi přišel mimovolně na mysl text Zdenka Seydla, malíře a příležitostného filosofa života. Knížka je stará, ale já ji mám ráda. V roce 1965 stála 11,50 Kč… a tak mě to mrzet přestalo …
Dnes přišel podzim… v neděli jsem osekala naposled celou zahradu, aby se mi dobře shrabovalo popadané uschlé listí a sbíraly ořechy. Dnes poprchávalo, vál vítr a první listí začalo opravdu padat – právě z toho z ořechu. Na ovocných stromech ještě stále drží. Objevila jsem v koruně 4 zapomenutá jablka. A tak je konečně sklizeno.
Magnólie mi doma konečně popukala a tak vidíte ta červená semena, o kterých jsem vám už povídala. zuzi
Ahoj Zuzi,je to legrace, dopoledne jsem to posílal, zítra/pozítří zkontroluj svoji schránku :-). T.
Ahoj Tosku, napínáš moji zvědavost 🙂
Nádherná kamenná zídka.
… Kamenných zídek z opuky je tu moc, hlavně na vesnici. Máme v okolí lomy na žulu i na opuku … škoda jen, že je mnozí ruší v zájmu modernizace bydlení.
Já chcu taky opuku, z té se nádherně staví!! Tady je to samej zasranej buližník a další podobné hrůzy a znich se nedá ani dělat štěrk na cesty. Proto je taky nejbližší lom asi třicet kilometrů daleko.
Sejra, já mám z opuky barák. Má to svý klady i zápory. Ale barák a zahrada vždycky lepší než bytovka. Uvažuju, že jednu vnitřní stěnu otluču až na tu opuku, ale zatím jsem posera a do ničeho se nehrnu… chybí mi právě teď dlouhodobě elán.
Opuková stěna v interiéru by mohla vypadat zatraceně dobře. Ale ta práce s tím očištěním bude asi děsná…
Ta fotka podzimní zahrady je nádherná. Mně ledňáček vždycky připadá smaragdovej. Magnolii jsem ještě nikdy neviděl, až poprvé tady u tebe 🙂 Díky!
Sejra, to máš určitě zatraceně pravdu 🙂
Šedý, díky… já ledňáčka viděla jen jednou, letos v květnu v Rakousku u řeky v Lambachu. A to si nejsem jista, vlastně asi jsem, ale byl to takový fofr, že jsem si neuvědomila vůbec nic :)… A s magnólií jsem ráda, že nejsem sama kdo ji nikdy neviděl, tedy její plod…