Podzimní třeštění

…

O kvetoucím břečťanu jsem již psala. Ani bych tak neučinila, kdybych nebyla zaskočena skutečností, že pan principál Radim Vašinka, ač na světě pobývá drahně let, kvést, podle svých slov, břečťan nikdy neviděl… poprvé na opukovém plotě mé zahrady! Tedy, byl na to upozorněn :)). To je tedy věc… a pro mne tak obyčejná. Chápu ovšem – člověk si všeho nevšimne.

Mám tu stálezelenou dřevinu ráda. Celý rok v ní hnízdí vrabci a na podzim, když už všechny květiny uvadají a zatahují do země, břečťan začíná bláznit. Jeho starší , silnější  výhonky s odlišnými listy – od těch mladých, se rozhodnou rozkvést. Čas kvetení je dlouhý… několik týdnů, a když svítí slunko, slétá se sem všechno co má blanitá křídla a hučí to tu jako v úle. Vosy, vosičky, mouchy, masařky, včely, všechno to tady šílí jako na jaře u kvetoucí lípy. Dnes po dlouhé době zase zasvitlo slunce, a tak jsem nafotila pár záběrů kvetoucích koulí a také včel s nánosy pylu na zadních nohách. Je to docela těžké vyfotit takovou včelu s pylem. Včely jsou neposedné. A tak na těch několik záběrů, které ostatně také moc ostré nejsou, nafotila zuzi 30 nepovedených. A tak se na ty zadní nožičky mrkněte: zuzi

Vypadá to trochu jako ježek v kleci a vidíte ty malé cecíky? To jsou určitě pestíky! A pylové tyčinky poznáte sami, ne,.. prostě užijte si sexu v rostlinné říši a buďte rádi, že to můžeme dělat jinak a nepotřebujeme na to včely…

Vosa … koule vypadá jako nějaký prapodivný objekt ze sci-fi románů …

Tady vidíte ještě zavřené květy a vedle již otevřené a lákající. Tedy nevím čím, protože nevoní a barva také nic moc, ale já nejsem moucha, že, tak těžko mohu posoudit atraktivitu břečťanového květu …. no a zde vidíte ten pyl na včelím lýtku.

Nenasytná včela letící na květ. Plné nohy pylu, ale ještě nemá dost. Je to včela údernice.