Čachnov na Vysočině
Celé prázdniny jsme s Miladou a Spajkym nikam nevyrazili! Až dnes jsme se konečně odhodlali a navzdory nepřízni počasí vyjeli vlakem na Vysočinu. Vystoupili jsme v Čachnově a po turistických značkách absolvovali tříhodinový okruh lesy loukami a jednou vískou zpět. Byli jsme asi sami v celém lese, protože psa bys nevyhnal! Tedy … až na našeho Spajkyho, ten si to opravdu užíval a nyní prý spí už 2 hodiny pod stolem jak mimino. Počasí nevlídné, ale naštěstí pršelo občasně. I když někdy silně. A zlikvidovala jsem cestou deštník, protože byl na otevřené pláni i silný vítr… skončil v odpadkovém koši na nádraží… Mlhy plno všude kam se podíváš a houby jedlé skoro žádné. Ale přesto to bylo velmi příjemné. Pohyb dělá člověku dobře a les zahalený v mlžném oparu působí docela tajemně… je to prostě lepší než sedět doma. A navíc jsem se dostala do míst, kde jsem nebyla mnoho let. Příště jedem zas. Kolem našeho města to už máme totiž 100x prošmajdané.
Celou cestu zpět jsme se těšili na malou nádražku v Čachnově, kde si dáme teplej čaj s griotkou. Ale jak jsme se zmýlili! Ta protivná baba nemá ráda ženy! A my jsme jí vlezli s Miladou do rajónu. Sotva jsme vstoupili dovnitř, podívala se na nás zle a kázala nám opustit místnost, protože máme s sebou psa. Ano, jen jsme se chtěli domluvit, ale vyjela po nás jako dračice: Čekám, čekám!!!! Nu ano, všimli jsme si, měla tam dva sympaťáky s pivem, víc by se nás do té komůrky nevešlo a navíc bychom jí lezli do zelí, babizně. Chlapi totiž po nás pokukovali…, Ten pes byla jen záminka! Otočili jsme se i se Spajkym na podpatku a bez pozdravu odešli. Tůdle! Už nás babo neuvidíš! Takže fotky téhle nádražky s kyselou majitelkou se ode mne zřejmě nikdy nedočkáte. Ve vlaku nás kontaktoval jeden z těch pivních sympaťáků a omlouval ji, že prý do té doby byla fajn a že prý říkala že je také pejskařka a čekala jen, že se zeptáme zda tu ten pes může být s námi vevnitř! To určitě! Na závistivé ženštiny my máme nos, jsme totiž správná dvojka! zuzi
Kaštanovou a javorovou alejí k lesu, první etapa. To ještě nepršelo, a tak jsme ten nápad vyrazit ven hodně pochvalovali
Hospodářský dvůr v Čachnově – k němu vede ta alej
A už jsme v lese. Poprchává a Spajky je stále kus před námi, pak zase běží k nám a tak stále dokola…
Jak říkám: mlha, déšť a Spajky
Variace na stejné téma …
Změna: lovecký zámeček Karlštejn u Svratky. jsme na větrné pláni a začalo lít jak z konve a nepřestane a nepřestane. Ale my už jsme si zvykli …
Na pláni za Karlštejnem hlásím zamračeno
A nakonec malý kýč. Je to samozřejmě ta alej v Čachnově… Tak zítra zase do práce … ach jo … zuzi
… A abych nezapomněla, zpátky jsme měli štěstí. Vezl nás vlak, kterému se tu u nás důvěrně říká Pampeliška :)Velmi poetické …
Jé, tak tomuto vláčku já důvěrně říkám „Pendolino“….A možná je i víc spolehlivý, než to pravé.
Jinak obdivuji fotky z lesa, hlavně ty s mlhou, jelikož mám strach fotit za takové počasí, aby můj milovaný přístroj nedošel k nějaké úhoně. Ale pokud takové budu jednou chtít mít i ve své tvorbě, budu to muset risknout.
Máme kocoura Spajkýho. Jen veterinář napsal do jakýchsi papírů Spike. Takže když mě sere, volám na něj Spike!
Sejra, ty mu v tom děláš teda pěknej guláš… snad abys chudáka kocoura vzal s sebou na to paměťový školení 🙂