Co nového v Litomyšli

Objevitelka zuzi hlásí

V klášterních zahradách už jsme spolu byli, ale nedá mi to. Už jsem tu zas! Každá další návštěva přináší nové zážitky. Zde máte opět monumentální Šik Jasana Zoubka, syna Olbrama Zoubka. Jak vidíte ze záběru, svou strohostí a umístěním se do této  velkoryse pojaté zahrady hodí. Dobře zapadá.

A opět zpívající fontána Olbrama Zoubka. Čtyři dobře rostlá a zcela obnažená děvčata dovádějí nad vodní hladinou jemně rozechvívanou vodními tryskami a k tomu zaznívá zpovzdálí barokní hudba. Opodál na trávníku socha muže. Teprve napodruhé mi ale došel záměr umělce. Nejprve jsem přítomnost této osamělé sochy se zpívající fontánou nespojovala. Až z tohoto pohledu jsem ale uvědomila, že vlastně k té čtveřici skotačících slečen tak nějak patří. Nakročen chvátá k nim, aby si užil. Proto je již také nahatý a jeho mužství není povadlé. Myslím, že  lokace sochy a nákrok moji teorii potvrzují. Je to náhoda nebo zralá rozvaha, že tento bronzový muž nebyl umístěn mezi stromy opodál?! Tam by totiž budil dojem šmíráka. Za své touhy se muž nemá co stydět. Ani v klášterních zahradách! A Olbram Zoubek to dobře ví.

Staré hřbitovy jsou příjemné kouty. Ovšem jak které. Hlavní okrasou jsou vzrostlé stromy, v tom se určitě všichni shodnem. A čím více zeleně, tím lépe. Krásné prvorepublikové pomníky, kaple, lavičky… a vydlážděná cesta opravdickými žulovými kostkami ….. Litomyšl ….. pátrala jsem, kdo ze známých osobností je zde pochovaný. Přestože jsem prohlédla plánek a vryla si do paměti umístění několika hrobů, nakonec v praxi jsem totálně selhala a byla jsem nucena přece vyrušit správce hřbitova kosícího trávu a požádat ho o doprovod. Ukázal mi vše s náležitým komentářem.

Hrob buditele literáta A. V. Šmilovského (1837 – 1883). Z jeho životopisu vybírám maličkost … "Mezi prvními a dalšími jeho povídkami uplynula poměrně dlouhá doba (11 let), z toho je vidět, že Šmilovský, který sám sebe pokládal za velkého umělce, se dlouho hledal, nevěděl, kterým uměleckým směrem se má dát, nakonec zakotvil v povídkách ze svého kraje o životě lidí, které znal." ….. Ano, a také jeho pomník převyšuje všechny ostatní. dodává zuzi :o)

Zde leží Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová, (1785 -1845) česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Pomník na jejím hrobě je jako ona. Pěkně podsaditý, fortelný, s krátkým křížkem.. . prostě sedí pěkně při zemi, na bytelných základech a je ozdobený tak, jako jsou vyšívané kuchařky v kuchyni.

Zdeněk Matěj Kuděj, literární bohém, známý vám nejspíše jako tulácký druh Jaroslava Haška. Jak žil, takový má i nyní i hrob… obyčejný, žádná velká sláva a okázalost. Pár oplégrů", které se musí vyříznout a ještě napevno nepotvrzený slib studentek zahradnic, že budou pečovat o jeho hrob … to mi řekl správce hřbitova … a co o ZMK píše Františka Hampl (úryvek "Poslední literární bohém ):
"Celý život Z.M.Kuděje byl dobrodružným cestováním; nejdříve na "divokém západě", potom za ruskou hranicí a nakonec po vlastech českých. Byl to život jednoho z posledních literárních bohémů z doby před první světovou válkou, a věčného tuláka, nestálého, ale citlivého srdce. Jazykově nadaný, bystrý a velmi inteligentní uzavíral se často v drsné zevnější slupce; při vší nepořádnosti neobyčejně dbal osobní čistoty, při zdánlivé nespoutanosti byl cudný a plachý vůči ženám, ale – jak sám napsal – "nehodil se k manželství". Znal mnoho lidí a miloval je láskou pozorovatele, leč nemohl žít dlouho mezi nimi, musil znova a jinam za poznáním a štěstím, jehož nikdy nedosáhl."

Tak dobrou, zuzi