hraju divadlo, veřejně tančím a ode dneška i sólově zpívámTak, a máme to za sebou. Smuteční rozlučka se starou expozicé městského muzea za účasti smuteční kapely" a se smuteční řečnicí Zuzi. Sendvič složený z klasických funerálních melodií (Largo, Addagio, Blíž k tobě …), smutečních řečí a promítání starých filmů z trezoru a nejvíc povídání o historii muzea podle dobových fotografií. No a nakonec zlatý hřeb: píseň s českým textem, kterou jsem versi nakonec odzpívala sama a v refrénu se přidal vedoucí muzea s archivářkou. Tedy, pěkně jsem se vodvázala. A bez mikrofonu. A byla jsem poté svojí bývalou učitelkou ze základky poklepána na rameno a uznale pochválena, jak jsem se vypracovala. No, nebudu tady vyčítat jednotlivé ohlasy, ale bylo to … super, přátelé. Zvládla jsem to. A naplnila motto blogu: Odvaž se a pak se uvidí… Teď už jenom chybí, abych tuto píseň zazpívala i ve smutečce…. To by byl velmi odvážný čin. Ale člověk nemá usínat na vavřínech, žáno 🙂 zuzi
Srp 302008
ze Zuzi se stává multimediální umělkyně…chybí snad už jen sochání, malba a filmová režie, žáno?
Loupáku, tohle už mi ale něčím připomíná Járu Cimrmana :))))