Kalvarienbergweg – Altmünster

Rakousko – Solná komora 2008 / 2

Navazuji na dva texty u mne na blogu zde a zde
Kalvarienbergweg … na ta magická místa, která se dotýkají vnitřně základních věcí člověka, jsme narazili se Zorkou vlastně náhodou. Na mapě nejsou zdůrazněna a ani v obcích nejsou ukazatele, jen snad pojmenování ulic anebo zrakový vjem nás na ta místa upozornil. A přesto je nacházíme v každém městečku podél jezera. Kaple na kopci zasvěcená Kalvárii, uměleckému zobrazení ukřižování Ježíše.
Ne, není to fenomén křížových cest, 14 zastavení, jak je známe u nás. Je to sice také cesta svahem nahoru, ale míjíme pouze pár malých otevřených jednoduchých kaplí se scénou nesení kříže, navádějících nás k hlavní kapli s výjevem ukřižování.

Pod svícnem bývá tma největší. Kaple s námětem Kalvárie v Altmünsteru se nachází jen pár kroků za domem našich mladých – Kalvarienbergweg 3, opodál hotel Hocheck čp 4  hned za ním zamíříme do kopce a jsme tam kde jsme chtěli být … jen o něco málo více než 5 minut chůze….
Vydala jsem se za deště. Tři cesty a několik vyšlapaných pěšin v nesekané trávě se spojuje u té čerstvě opravené kaple. Upoutal mne vydlážděný polokruh před vchodem. V základu ze šedých žulových kostek je silueta kříže tvořená nepravidelně kladenými kostkami z bílé a červené žuly. Tu samou nepravidelnost zaznamenávám i na obryse celého polokruhu. To rozbití souměrnosti spolu se střídmým a jednoduchým pláštěm kaple tvoří velmi působivý celek. Tři prázdné kříže ve výklencích lehce oživují čelo budovy a na mne působí svou strohostí jako memento. Pravé vstupní dveře jsou pootevřené a já vidím ve tmě, matně osvětlené plamínky mnoha kalíšků, sedící postavu ženy v pestrých holínkách. Usmějeme se na sebe a já nechci rušit. Jen udělám jednu fotku (mám přitom docela provinilý pocit, že se chovám nepatřičně) a pomalu odcházím serpentinami štěrkové cesty dolů se svahu. V jednom místě objevuji kvetoucí ocúny, a to mi nedá a hodnou chvíli se snažím v tom mrholení ukořistit ostré záběry. Ale vůbec se mi nevede, a tak se moříma mořím. Vtom mne míjí paní v pestrých holínkách s deštníkem a zase se na sebe usmějem a já po chvíli mířím opět nahoru ke kapli. Chvíli zde sedím a přemýšlím. Nad ničím zvláštním, jen mě zaujaly kalíšky. Počítám kolik jich bylo v krabičkách, kolik jich svítí na kovových podložkách a jestli jejich součet souhlasí. Pak mě napadá jakým systémem si lidé vybírají kalíček v kartonu a kam ho následně umístí … i napadlo mne také jeden rozsvítit. Ale nemám s sebou peníze. Kalíšek stojí 60 centů. .. A to už vím, že se sem ještě jednou vrátím…
Cestou zpět ještě obcházím kapli a prohlížím si očima barevné valouny různých hornin obklopujících v úzkém pruhu celou kapli a hledám jeden ve tvaru srdce. Nenacházím. Zaznamenávám tři lavičky. Nyní jsem tu ale sama. Snad že prší …
Odcházím stejnou cestou a za okamžik se sem opět vracím. Mám ale již v kapse ekvivalentní sumu v českých korunách a těším se, že si také obřadně zapálím svíčku a něco si budu přát. Ale co? Přání mám několik a nejen v souvislosti se mnou… Tak co vybrat?! Řeším to docela šalamounsky. Vzpomínám na Eduarda Tomáše a jeho: Ať jsou šťastny všechny bytosti! A tak zapaluji svíci a nějakou dobu se snažím nemyslet vůbec na nic. Sedí se mi dobře. Po chvíli cítím závan jakési květinové vůně. Snad jsou ty svíčky voňavé nebo co. Nezkoumám to a probírám se opět do skutečnosti. Svítí zde už pouze dva skleněné kalíšky. Jedno světlo ode mne, to druhé určitě patří k té paní s barevnými holínkami … Ale ta světla vlastně naše nejsou … zuzi

Řekla bych, že toto je jedna z cest nahoru se střední důležitostí. Vede totiž ke kapli z boku. Ale je nejkrásnější.

Její pokračování.

Kaple byla ještě nedávno docela zpustošená a terén zarostlý. Jednak mi to říkala Zorka a jednak jsem si prohlédla publikaci, která se zde poutníkům nabízí. Prostě si ji vezmeš a peníze vhodíš do pokladničky. Hlavní cesta sem je vroubena 5 malými kapličkami a ač se to nezdá – je odsud krásný výhled na jezero a město. Tedy … dole na silnici by mne vůbec nenapadlo, že stačí tak málo kroků a otevře se krajina.

 

Traunsee ( již Římané mu říkali Šťastné jezero ) a skalnatý vrchol Traunstein. Zorka je nadšený turista, ale na vrcholu ještě nebyla. Prý to není nic snadného…

Interiér kaple a ta neznámá paní. Vidíte, svíček ještě hoří 10… A abych nezapomněla. Tohle je jediná kaple, kde je umístěno 14výjevů křížové cesty. A v čele jako skoro všude plastický výjevKalvárie. Žebřík napovídá, že se zde ještě něco dodělává.Kaple se jen skví novotou …

Pohled na výjev Kalvárie. Pozadí malované, tři kříže plastické. Dveře do kaple otevřené, tepaná mříž ve výšce dospělého člověka a nikde nikdo. Jen na dveřích visí upozornění, vlastně prosba, abydveře nezůstávaly otevřené…

Pohled na skleněné kalíšky. Můžete si počítat jako já. kolik se jich vejde do kartonu, kolik jich chybí a jestli počet souhlasí a kolik tepaných podložek je připraveno. Více nebo méně nebo tak akorát na ty dva kartony svíček?

Bok kaple, valouny a jedna z laviček … dobrou noc. zuzi