Causa přísavník

…

Na zahradě se stále něco děje. Jen někdy si toho nevšimneme, protože tam zrovna nejsme. Jev trvá krátce a opakuje se opět až zase za rok, nebo už nikdy… nechceme-li nic zajímavého promeškat, měli bychom se po zahradě každý den poohlédnout. Ale ani to nám nezaručí, že nám něco neujde.
Letos poprvé jsem pozorovala kvetení přísavníku trojcípého a musím přiznat, že mne ty doprovodné akce" docela překvapily. Ale … jak jsem si toho všimla!… Zase náhoda.
Přísavníky jsou populární popínavé rostliny, liány, pnoucí se po zdech a kmenech stromů. Rozeznáváme dva základní druhy. Přísavník pětilistý a Přísavník trojcípý. Na zahradě mám oba, tak vám je mohu představit.

Přísavník pětilistý není vhodné vysadit ke hladké ploše a čekat, že se sám přichytí. Jeho přísavky nedrží tak pevně, a proto bychom mu měli připravit nějakou vhodou oporu – drsnou zeď nebo dřevenou konstrukci. Liány spíše spadají než se pnou.

Přísavník trojcípý je příbuzný přísavníku pěticípého a liší se zejména listy : tvarem – nemá je členěné a listy se velmi lesknou. Má výbornou schopnost pnout se po hladkých a kolmých stěnách. Na podzim se listy obou druhů zbarvují do intenzivní červené až fialové a opadávají.

Množí se roubovanou sazenicí a musí se udržovat řezem, jinak to dopadne jako u souseda naproti – doktora Hejla. Ten si nejdříve zazelenil vlastní fasádu, a protože neudržuje porost řezem, invaze přísavníku pokračuje plynule na vedlejších domech… viz foto níže (nahoře příklad přísavníku drženého na uzdě,):

Ale dost přednášek – vracím se ke kvetení právě toho třícípého. Vysadila jsem si sazenici ke stěně kotelny a ta jedna sazenice mi pokryla během tří let celou stěnu a šíří se dál. Včera jsem se přimotala k té zarostlé stěně a najednou slyším pravidelné zvuky asi jako když prší. Ale nebe jasné , a tak nastavuji nevěřícně dlaň – a nic, jen mi do ní padají zelené miniaturní lupínky. Co to je? Zvuk a zelený déšť neustává, a tak nakukuji pod listy a vidím klasy drobných květů. Tedy … jsou to takové legrační maličké zelenkavé žaludy a jeden po druhém se teplem rozvírá jako když ho nakrojíš křížem a některé prohnuté lístečky opadávají a jiné zůstávají a hlavně ukáže se pestík s bliznou a pylové tyčinky. Chvíli to divadlo pozoruji a poslouchám, ale protože to nehodlá skončit a je to stále stejné, odcházím. Zítra se uvidí…

A zítra, to je dnes, už zelený déšť ustal, ale u přísavníku je přesto zase pěkný hukot. Vosičky a včely objevily zdroj potravy, a tak to tu šumí už od rána jako v úle. Přesně tak jako když si stoupnete pod kvetoucí lípu … nebo kvetoucí břečťan. Břečťan ale kvete o hodně později, až na podzim… zuzi

 

 

Gazánie osmá?? … ještě zbývají rozkvést tři! Tentokrát je ta kráska trochu umouněná od pylu.