a také monogamii a sexuální strategii
Jak to tedy je? Narazila na článek s názvem: Nastává konec monogamie?
Přiznám se, že já JSEM fanoušek kvalitní monogamie a představa, že bych měla prožívat život v jakémsi zmatku a chaosu, nezodpovědnosti a v partnerské uvolněnosti, ve mně nadšení nevyvolává… Tak jsem se rychle a lehce pročetla ke konci a až v posledním odstavci jsem HURÁ!!!! narazila na vědecký názor, že ještě není všechno pro nás monogamisty ztracený, že máme ještě šanci!!! :
Mít doma svého člověka
Otázkou zůstává: je člověk evolucí naprogramován monogamně, polygamně nebo eventuálně promiskuitně? Pravděpodobně nejrealističtější pohled na tuto otázku dává americký evoluční psycholog David Buss. Tento odborník vypracoval teorii sexuálních strategií, podle nichž všechny tyto formy možného partnerského soužití jsou nám vrozené.
Aktualizují se vždy konkrétně v kontextu dané životní a sociální situace.
Možná to zní trochu beznadějně pro páry, které se rozhodnou žít monogamně. A není jich tak úplně málo. Mají vůbec šanci?
Mají," tvrdí profesor Weiss. Člověk sice má určité genetické předpoklady, ale kromě biologické determinace máme taky kulturu, náboženství, filozofii, systém hodnot. A právě díky tomu jsme schopni překonávat svou biologickou determinaci. Ti, kteří v partnerské věrnosti vidí dostatečnou hodnotu pro obohacení vlastního života, možnost takto žít mají."
..Tak vidíte, i nám monogamistům přichází v této postmoderní době naděje z Ameriky a díky této teorii sexuální strategiie se mi zdá, že není všechno ztraceno! A tak to budeme stále zkoušet. Však se uvidí.
Citát (z dnešního bulváru):
Pokládám lásku za jednu z nejdůležitějších věcí v lidském životě. Láska je mnohem více než touha po pohlavním styku, je hlavním východiskem z osamělosti.
Bertrand Russell
Láska, hlavní východisko z osamělosti … ano, také myslím, že lásku ničím nenahradíš, ač mnohdy některé náhražky se tak tváří … příroda, knihy, hudba, sex bez lásky … třeba.. Ale jsou to jen východiska, cesty z osamělosti. Myslím, že když se člověk cítí osamělý,ano, opravdu, ledacos ho z toho stavu může vyvést, ale není to ONO. Zaměstná jen svou mysl a na chvíli zapomene, ale ta absence lásky nezmizí. Je stále hluboko v tobě, i když se o ní nemluví a člověk se snaží na ni nemyslet nebo se o ní vyjadřuje lehkovážně. Touha neuhasne.
Četla jsem v posledním Reflexu zajímavou pasáž v textu o mužskosti a ženskosti. Píše se o hledání partnera a udržení vzájemného svazku. Pěkně to tam pan Pavel Taněv napsal. Shrnuje jisté základy, podmínky pro prožití opravdového vztahu. Monogamního vztahu, dodávám:
Jenže právě v riziku a jeho zvládnutí spočívá celé kouzlo mužnosti a ženskosti a dobře prožitého vztahu. Má-li soužití partnery naplňovat, musí být správný chlap a správná ženská oba zároveň: opírat se o pevnost charakteru, o odvahu druhému věřit, o ochotu něst odpovědnost.
Nesmějí sobecky otročit vlastním neřestem a uhýbat před přiznáním chyb a vyvozováním důsledků. Žádá se také vytrvalost a pracovitost, rozvážnost, vcítění a porozumění druhého. Jestli s výbavou na takto založenou hru do vztahu nevstupovali, mohou ji na společné cestě společným otloukáním a intuicí získat.
Z partnerského hřiště se neodchází, když některého z účastníků mač přestane bavit, chce to sebeovládání a ochotu nasadit se pro druhého.
Rodina je dnes nejspíše jedním z posledních, ne-li posledním prostorem, kde stále nekompromisně platí, že dva jsou víc než jeden a kde ještě doopravdy o něco jde. Nejsou-li v ní dnes karty v podobě mužských a ženských rolí předem rozdány, jak tomu v dějinách vždy bylo, není to jen výraz další neblahé tendence, ale naopak svobody, již nám moderní život dává. Ovšem té svobody, jež nespočívá ve vybírání a ochutnávce životních laskomin, ale v neotročení horším stránkám vlastní povahy, konzum nekonzum.
Tak, konec. …. Zuzi.
Zuzi,taky jsem četla, že chlapi za x-let vyhynou, neboť je ženské přestanou potřebovat.
Když je problém v partnerství, obyčejně je to ženská, která chce problém vyřešit, ale chlap klidně řekně, že se už nezmění a když se jí to nelíbí, ať si třeba trhne nohou.
Bohužel musím konstatovat, že muži a ženy, kteří nežijí v partnerské svazku vypadají mnohem lépe a jsou vyrovnanější, než jejich vrstevníci, žíjící “klasickým” způsobem.
MSF
Zuzi,určitě jsem zastánce monogamie, ale musí mi ten partner stát za to. Mnoho let jsem měla krásný vztah a byla jsem pyšná na to, že jsem nemusela “zhřešit ani myšlenkou”, jenže to je pryč a teď jsem v chaosu, zmatku a hledám z toho cestu ven, ale nějak nevím kudy.
ani nevím, co bych k tomu dodal.
Janovo, k tomu textu mě dohnalo několik okolností, jednak ty články z poslední doby a pak taky 3 zoufalý manželky tady v obci… člověk by navenek neřekl, že jim něco schází, mají zdánlivě vše, jenže je zas štve něco jiného … no, mně je bez takovýho manžela, co jsem měla, dobře, A paradoxně i když žiju v domku se zahradou, tak mám práce méně než v tom soužití. Ovšem zase jsou jiné “radosti”
Báro, vím o čem mluvíš. Já v tom chaosu žila roky (alkoholismus manžela) a nevěděla jak z toho ven. Já potřebovala nějaký impuls, ale ty jsi určitě samostatnější než jsem byla já tehdy, a tak nepochybuji, že se v tom stavu dlouho nacházet nebudeš. Třeba nebudeš potřebovat ani nějaký impuls a poradíš si s chladnou rozvahou sama … přeju ti hodně štěstí!!!
TS, taky myslím, že bylo řečeno všechno podstatné …
Proč dnes v mnohem větší míře platí partnerství jako něco, co vydrží pouze po dobu, dokud to “baví”. Napadá mě stále stejná odpověď. Lidé se nezměnili, zato životní podmínky, ve kterých žijeme jsou jiné. Člověk je ekonomicky nezávislý a není pro něho materiální nutností sdílet “vše dobré i zlé” společně s druhou osobou. Kromě toho, že si žijeme podstatně blahobytněji než tomu bylo v minulosti se podstatně změnily i tradiční role pohlaví. Ženy mají možnost realizovat se i jinak než v rodině..no a muži ti to prostě špatně nesou…včetně mě 🙂
Ahoj Radime, souhlasím s tím co říkáš. Lidé jsou stále stejní, mají stejné touhy, přání, mění se jen kulisy (to není z mé hlavy, ale vrylo se mi to do paměti). A ty kulisy ovlivňují naše chování a padají dřívější “společenské zábrany” a různá tabu… já mám pocit, že jsme čím dál víc nerozumní a vlastně ani nevíme co chceme a co bychom od druhého pohlaví očekávali… a chceme být čím dál šťastnější a třeba i na cizí úkor… ale to jen rozumělňuji cizí myšlenky z článku …ale nestěžuju si, každý se s něčím pere …je to jen konstatování.
Vypadá to,že v dnešní době člověk nenaslouchá sama sobě, vlastní přírozenosti, ale droze médii všeho druhu a to se odráží nejen v partnerství i vztazích všeho druhu ***
Asi také jenom předhodím myšlenky někoho jiného … Velký problém vidím v tom, že dříve byli chlapci vychováváni v muže – těžké práce u domu i na poli – a holky byly vychovávány v ženy – vaření, úklid, péče o zvířata. Kdežto dneska jsou všichni vychováváni stejně. Hlavně u kluků je to problém.Chlapec, který má za týdenní povinnost chodit s košem,umývat nádobí a vysát byt prostě nebude tím mužem chlapem hospodářem.A žena si ho možná nebude vážit. Ale co s tím?
Wayarame, naslouchat sám sobě, zdá se to jednoduché, ale člověk se to také musí krok za krokem naučit :), zamlouvá se mi poslední citace Pavla Taněva, myslím, že je nejpříznačnější z hlediska kvality vztahů.
Nassimon, zdá se mi, že hlavní je mít pocit zodpovědnosti za sebe a za ty druhé s kterými žije a vůli něco dokázat. Pak už se ledacos zvládne a naučí….
Mne u toho vždycky napadne kniha Kytovci: “Pochybná výsada sebevraždy tak zůstává pouze člověku u něhož je v důsledku dlouhodobého civilizačního vývoje celá řada bazálních biologických instinktů více nebo méně zeslabena, metamorfována nebo zcela potlačena.”
Takže zabít se člověk dokáže, ale nezahýbat by dokázat neměl? Navíc někomu koho miluje? Když láska je silnější než smrt? Pshaw, jak říkal Old Shatterhand!
Henry Psanče moc děkuji. Krásný příspěvek k věci. Kupodivu, je to tak prosté a logické (obojí). A dík i za to pšó OS, nepřekonaného idola mého dětství. Dlouho jsem neslyšela..
Rádo se stalo. Ani angličtina na FF ze mě nevyhnala číst pshaw a Surehand (místo pšo a Šóhend). Já to čítám často, letos jsem Vinnetoua četl třikrát, a Ve stínu pádišáha čtyřikrát (a maje dnes na “práci” překlad, popáté si to přečtu zejtra.)
P. S.: Old Shatterhand funguje i v dospělosti; napsal jsem do vš testu “steamer” místo “steamboat” a s poukazem na to, že to používal právě tento guru, an stíhaje Gibsona plavil se s Old Deathem po Mississippi, mi to bylo uznáno.
Henry Psanče, dívám se do tvé tváře … ANO! to tvoje 3x Vinnetou 4x Padišah vypadá na úchylku! Ale hezkou! Moje oblíbená byla Syn lovce medvědů. Byla to moje první mayovka. Myslím, že tam byl slovníček výslovnosti, a tak pšó jsem ovládala. Old Surehanda jsem nikdy nečetla, a vyslovovala jsem ho jak se píše. Až někdy o hodně později v televizi ho nazvali Šůrhendem, a vůbec se mi to nezamlouvalo. To šůr mi znělo jako čůr a snižovalo tak jeho velikost.
Až od tebe v této souvislosti OS slyším slovo guru! Ano, je to tak. Byl a je to guru, jen jsme to nevěděli. Ta příhoda je moc hezká. Máme v bedně na chodbě na prodej knihy. Safra, Vinnetou a další KODky tam leží a nikdo je nechce. Ani klasiku Jezdec z neznáma. Za 5 Kč jednu a když koupíš 10, tak je po třech … ach jo…
“Nepohrdej příště cizincem jen proto, že je cizinec. Dobrý člověk je tvým bratrem, i když není z tvého kmene. A zlý a zrádce zůstane zlý a zrádce, i když se narodil pod tvým stanem. Příště suď lidi podle činů a měj jedno slovo pro všechny, ať jsou to Targiové, Arabové nebo Frankové. Pak teprve budeš vskutku velký šejk.”
No jo, s knihama je to dnes těžký, bývaly velké náklady. Ale proč úchylka, číst 4x ročně Vinnetoua? Prostě je to konstanta, oáza v měnícím se světě. Syn lovce medvědů mě co malého nadchl, co většího už tak ne (vůbec dávám od Maye s výjimkou Vinnetoua přednost knihám z Orientu). OS, když nevypráví v ich-formě, působí trochu suprmanovsky.
Old Čůrhend… jéje. No ale Tusagha sariče se čtyřmi medvědími kůžemi přečůral pěkně.
P. S.: antispam byl OKNDI –
Vinnetou překvapeně vykřikl: “Hnědý kůň! Náčelník Okanandů! Old Shatterhandovi se podařil dobrý úlovek!
Ten antispam!!! Tusanga sariče neznám, ale určitě si to zasloužil!
Konstanta, oáza, úchylka … mnohdy jedno jest, rozdíl objektivně velmi těžko měřitelný… tvé citace, pocházející z předešle jmenovaného zdroje jsou úchvatné. Představuji si jak zavíráš oči a lovecký nůž noříš do knihy, otevíráš oči a knihu a nmacházíš perlu…. nebo je to možná jinak. Howg.
T. s. byl v Old Surehandovi náčelník Utahů. Tu citaci jsem našel v paměti, loveckého nůže nemaje, mám toliko kord z výzbroje britské koloniální armády v Indii a masajské kopí na lvy. No jo, asi jsem s knihami výstřední. Velkou knihu o pravěku mám v deseti jazycích, a to navíc maďarský překlad nehodlám číst.
Pořád lepší Bloguje antispam OKNDI než antispam na Facebooku “Impotent”.
Tvoje výstřednost nikomu neškodí, tak si hromaď dál Velké knihy o pravěku. Jednou ale přijdeš na to, že nepotřebuješ vlastně žádnou :)))))… Já knihovnu již pomalu likviduji, protože knihy, které nikdo nečte jsou mrtvé. Mám několik stálic, ale abych je četla každý rok pětkrát, to nemusím. No … a proto z nich neumím zpaměti citovat tak jako ty! Impotent … neuvěřitelné, jaké jsi měl štěstí, uvědomuješ si to??? :o)))
Já už jsem na to přišel, ale ještě jsem to neuvedl do praxe. A knihy buď čtu (maje invalidní důchod, a tedy čas), nebo se s nimi muckám, a to jich mám k 12,000. Dneska jsem ale přečetl jen jeden fantasy román a Púa, protože jsem skoro pořád spal.
Děkuju pěkně za štěstí s impotencí. Až pošlu tohle, třeba tam bude IDIOT.
Psanče, mně se tam jednou objevilo houno :)… já to beru jako hru, nemyslím, že mi tím někdo předává šifrované pokyny nebo věštby 🙂 ale stejně jsem vždy zvědavá, co se tam objeví a kombinuji a hledám souvislosti… ID a čas – tak teď chápu proč stihneš přečíst Padišáha třeba 6x za rok … 12.000 knih si dovedu představit zcela přesně. V dětském odd. MěK kde pracuji mám cca 6500 knih. ještě jsem ti chtěla poslat jeden odkaz:
https://rozvedena.blokuje.cz…t.php
Zdali je to udělané tak, aby se tam neobjevovaly názvy firem? (NOKIA, …)
Koupil jsem si dnes Velkou knihu o pravěku v 15 jazykových mutacích. Problém je ve dvou věcech: knihovnu asi nemáte v 3+1, a můj plný ID (po dvou navýšeních) je 3,009 Kč, takže třeba na toho Buriana jsem si pučil od maminky. Co se místa týká, tam se držím příkladu Jiřího Veselského (teda vlastně nedržím!) – dokud nejsou knihy ve vaně (on se chodil koupat k sousedům), je to v pořádku.
Psanče, tak jsi ji asi potřeboval :).Neznám Jiřího Veselského, tak jsem si ho vyhledala, je to autor nakl. Petrov, tedy již není, jsou tam na zakliknutí fotky ze smutečního obřadu, což mě překvapilo. Já si nyní málokdy koupím knihu, ale byly časy, kdy jsem NĚCO také musela mít. Z té doby mám třeba krásnou monografii (v ruském jazyce) o malíři Šiškinovi. Krása… jeho poslední obraz se jumenuje Dřevo na stavbu lodí, ale jsou tam borovice ještě stojící … S tím tvým ID si tedy nemůžeš vyskakovat, ale jak píšeš, překládáš. To je snad větší umění než napsat něco z čistý vody. 🙂
Já jsem napsal že překládám? To je zvláštní, protože nepřekládám – když nebudu počítat pro Wikipedii a přátele (tedy věci vesměs neplacené, případně oplácené knihami s dedikací, jako teď od Karla P. N. Shukera).
Někde jsi něco takového napsal … v 15)přece.
Aha, pardon! “Práci”: protože jsem si pro sebe překládal Petrarku.
Tak vidíš, a já se toho chytla, přestože práce je v uvozovkách…
Včera jsem letos popáté přečetl Ve stínu pádišáha.
Pane jo! Já ještě za celý život ani jednou… včera jsem přečetla celé vzpomínky jednoho vesničana z obce Zbožnov na své mládí. Jak žili, co jedli a tak všechno okolo … vzpomněla jsem si, že máme na prodej i rodokapsy vydané po revoluci, jestli je sbíráš …
Za přečtení to stojí! Díky za nabídku, ozvu se.
Ozvi … nyní odcházím do kuchyně a upeču na zítra štrůdl…. Jo, už se to blíží :)))
Pošesté.
Co to je za výbornou knihu? Už nebudu váhat a objednám si ji v chrudimské knihovně!
Hlavně se ujisti, že mají všech šest dílů. Hezký víkend a brzké uzdravení!
mají. ale nepočítala jsem s šesti díly. tak snad o vánocích …
Posedmé.
U Alláha!!! Posedmé! Ty už to musíš odříkávat zpaměti jako Korán!
No, je pravda, že člověk má knihy, u kterých už se nedá říkat že je čte. Spíš skočí do jejich moře a nechá se hýčkat důvěrně známými vlnami.
Ahoj Mirku, dnes jsem si šla lehnout už ve 20,00 a nyní mne probudil telefonní hovor, tak jsem sešla dolů. Mám všechno rozhozený co je doma mladej keramik.
Kto o tomto všetkom napísal lepšie, ako John Updike? Myslím, že všetci tí mužskí "samci", aj ženské "nymfomanky" ak nie konkrétnym sebapoznaním, tak určite podvedome cítia, že sex s osobou, ktorú viacmenej milujeme, je plnohodnotnejší, ako neviem aká exotická jednorazovka. V tých jeho knihách je platná jedna pravda pre všetkých, že každým odstúpením zo vzťahu, ktorý nám časom pripadá tak kryptopocitový, si ešte viac zašifrujeme vlastnú budúcnosť.
Aj ja som mal monografiu o Shishkinovi, zo socialistickej Ruskej Knihy, v angličtine, a vymenil som ju s bývalou svokrou, matkou mojej prvej ženy, za Dávne umění Starého Orientu, India, Čína, Korea a Japonsko.
John Updike.. je pro mě zatím jen jménem bez obsahu. Nikdy jsem nečetla a ani mi nikdo žádnou jeho knihu nedoporučil. Stává se to.., s čím bych měla začít?
Netíhnu k náhodnému sexu a pokud jsem něco takového prožila, mám z toho jen napořád v sobě pachuť a divnej pocit, žádné potěšení. Každý člověk má své zkušenosti a může snad i zobecňovat nebo jen říct si to svoje. Několikrát jsem se i já vyjádřila. Třeba tady:
https://rozvedena.blokuje.cz…e.php
nebo jinde:
https://rozvedena.blokuje.cz…t.php
někde revolučně…
To je přesně ona! … Jen jak bude chvilka sepíšu seznam knih a nabídnu je nějakému antikvariátu, a bude tam i tahle. Nestačím číst to nové co vychází a zajímá mě. A také už tolik nečtu.
Všetkými Králikmi, a potom Dvojice, Milenci a manželia, Vezmeš si ma? Tie som teda prečítal ja. Po prečítaní obsahu toho prvého linku som si spomenul na film Good Will Hunting, keď Robin Williams coby psychiater vysvetľuje, čo vlastne napľňalo jeho manželstvo,jak jeho žena prdela zo spánku, že práve to mal najradšej, drobné chybičky krásy, drobnosti, o ktorých v intimete vieme len my.
Tak dík, zkusím, až zvládnu ty 3 na nočním stolečku. Doufám, že nezapomenu. Když člověk miluje, má tyhle drobnosti rád, vzpomínám si, když se odmiluje, tak je tomu naopak, také si vzpomínám.