…
Honza odjel a já se dala do domácího gruntování. Zatím jen tak lehce. Musela jsem se totiž dopoledne dospat. A pak jsem měla dva závazky na obřadce. V noci jsem podlehla panice a moc toho nenaspala. Probudila jsem se po půlnoci a zjistila, že není na svém místě můj svazek klíčů ani Honza. Honza nevidí rád když zmatkuji a jsem emotivní. Ale je to tak těžké. Stejně jako když jsem byla vdaná, i teď nemám klid a nevím co a odkud očekávat za pecky. Postrádám zodpovědnost a empatii. Pociťuji účelovost jednání a jistou neurvalost, která se projevuje při sebemenším konfliktu. Ale patradoxně také velkou snahu vyjít. Jsem vděčná za klid a samotu. Jje to o hodně lepší než před rokem a třeba to bude ještě o kus lepší. Nemyslím dopředu a nenamlouvám si. Učím se to. A zakazuji si jisté věci. Jó, Žít není lehké, lehká jsou jen hovna … i toto řekl básník Vladimír Holan … A tak jsem se oblékla a šla Honzu hledat. Obešla jsem jen dvě základní místa a mezitím se objevil doma. Nepříjemnej pocit, když nevíte co od koho můžete očekávat. Neumím nepanikařit, zažila jsem si takových situací moc a nejen s ním. A také proto mám ráda samotu a její poklid. … V týdnu se u nás ukázal bývalý manžel. Jde to s ním z kopce. Ale nemá vůli ten pád zastavit. Mám divný pocit a nevím. Nemohu táhnout za sebou ještě další balvan, ale svědomí se s tím těžko smiřuje. Jednu dobu jsme k sobě patřili a on se s tím rozchodem nikdy nesmířil. Žije v minulosti a stále vzpomíná. Já nemám ani na co. Mně většina vzpomínek zhořkla a žiju přítomností a nic neočekávám. Teda snažím se. zuzi
dodatek: Honza mi na můj dotaz sdělil, že měl pozitivní test. Večer dostal peníze. Sakra. a já si myslela, že za celou dobu nic. Prý nic, prý to je znát na testech i po 14 dnech abstinence. Zřejmě je to jinak.
Člověk nakonec musí poslechnout vlastní rozum, aby ho city nedovedly tam, odkud si sám už nedokáže pomoci.
Ach Zuzi,trosku smutne… drz se, at neudelas neco, co by Te pozdeji mohlo moc mrzet. Kazdy sveho stesti strujcem a z Tebe se zacina klubat zena, ze ktere stesti zari. Tak at Ti to vydrzi!
Kdysi jsem cetla, ze nemuzeme za nici osud. Ze kazdy si stale voli svou cestu. Ja bych zadneho byvaleho zpatky nevzala. Ten svet, ve kterem zil, se propadl do pekel a vzal ho s sebou. Ja uz moc dobre vim, co znamenaji slova: ublizit ti muze jenom ten, koho si pustis do zivota.
Preju hodne sily, Zuzi!
Já svou bývalou kdysi podržel, když se dostala do blbé životní situace, aniž bych tehdy tušil, že za pár let se karta obrátí a budu potřebovat pomoci zase já.
Minulé úterý byla dokonce za mnou v práci (končí jí mateřská z jejího dalšího manželství) a shání práci, tak jsem jí ji u nás zařídil.
Všichni kolem na to koukají a tvrdí, že to NENÍ NORMÁLNÍ, když spolu takhle vycházejí bývalí manželé, že k sobě navzájem musíme stále něco cítit.
A možná mají pravdu – slušnost, přátelství, uvědomění si společné zodpovědnosti za společné dítě. Nic víc ale ani nic míň. A to je dnes pro lidi méně pochopitelné, než to, kdybychom se tahali navzájem léta po soudech, poplivávali se prostřednictvím syna a po nocích si vytloukali okna u domů. A možná jsme jen blázni vymykající se normálu, ale alespoň mně to tahle úplně vyhovuje.
šedý, to jsi řekl dobře, duše x tělo,srdce x rozum, stále se to hádá, ale kdo to umí ukočírovat :)???
Lexulko dík za podporu. Jsem odhodlána si svoje štěstí ubránit. Zní to nějak nadneseně a pateticky, ale jak to tak je. Je sice relativně dobojováno, ale čert nikdy nespí :.Souhlasím. Každý je svého “štěstí” strůjcem.
Martine, je to případ od případu, záleží to na nátuře člověka. Když jste oba slušní a máte pocit zodpovědnosti za děcko je to fajn. Tohle já neznám. Říkala jsem. Mám jedinou jistotu, že na něj není vůbec spolehnutí. A vůbec nejlepší je být s radostí neustále pod parou 🙂
“Nemohu táhnout za sebou ještě další balvan, ale svědomí se s tím těžko smiřuje.” Ozvu se, T.
Zuzi, připomněla jsi mi hodně z mého současného i minulého života. I já bydlím se synem – má 17 – takže moc dobře vím, co je to podlehnout panice. Není to tak dlouho, co jsem do rána chodila od okna k oknu a třebaže byl na mobilu, trnula jsem hrůzou a v posteli ani nevydržela ležet. Tak ti moc držím pěsti,protože je držím i sobe, a pořád si říkám: Láska a důvěra je nejlepší výchova. Ale dá to práci!
Tosku … ano.
nassimon … díky za zprávu, že v tom nejsem sama. Nemám co bych k tomu co jsi napsala dodala… cítím to také tak, jde to pomalu a výsledek nejistý …
“Tom B” je zřejmě kabrňák, který se jen tak nevidí!
Jak tak na ty reakce koukám, chtělo by to zřejmě sociologický průzkum, kolik z přihlášených má podobnou “špatnou” zkušenost v manželství. Trochu jsem z toho až překvapen.
šedý …špatná zkušenost … někdo to zkouší zlomit i několikrát, ale vždy je to stejné… podle mně to záleží na toleranci, empatii, dobré vůli a dalších a dalších vlastnostech patřících pod neurčitý pojem charakter člověka. Co k tomu dodat … je zázrak když člověk za celý život vůbec někdy potká tu svou druhou půlku …