Na Litomyšl!

klášterní zahrady a cesta městem na zámek

Jedu sama, nevadí. Honza sedí celý týden doma.
Mám v plánu Váchalovu Litomyšl – výstavu na zámku a Portmoneum – domek měšťana Portmona, kde Váchal zanechal svou stopu. Též jsem slyšela o nových klášterních zahradách. Co stihnu, to stihnu. Chvátat nehodlám.

Vlakem do Poličky. Příjemná cesta, ale v Poličce, na horách, je pěkná zima a vítr. Klepu se jako ratlík a přemýšlím jak tu zimu přežiju nejsouc na ni náležitě oblečena. Vyrazila jsem hodně nalehko.

Autobusem do Litomyšle. Půvabná vyhlídková trasa. Autobusák jede jak s hnojem, a tak si vychutnávám obraz krajiny, která se míhá za protějším okenním sklem.

Vystupuji a docela zírám. Nové autobusové nádraží, takové zjednodušené, ale o moc přehlednější a uživatelsky příjemnější a hlavně neobvyklá parková úprava velké plochy naproti. Daný prostor je rozdělen pravoúhlými cestičkami na stejné obdélníky a v nich spousta nejrůznějších květin. Nepřeberné množství druhů bez ladu a skladu. A to se mi moc líbí. Jistě je mozaika zahradnicky promyšlena, jen já se v tom nevyznám. Až se trsy rozrostou bude ten barevný kaleidoskop ještě hezčí….

Pokračuji známou cestou zadem k náměstí, přecházím řeku a dávám se doleva, za chvíli úzkým průchodem s dominantní restaurací ve tvaru člunu přicházím na náměstí, přecházím, a pokračuji Umrlčí uličkou na Šantovo náměstí, zabočím doleva, přecházím krajem náměstí Toulovcovo a stále doleva, teď už jen kousek ulicí Boženy Němcové…

A už stojím před Fortnou. Nahoře věž kostela Nalezení sv. Kříže.

Pokračuji nahoru, stoupám po schodech a jsem na místě. Přede mnou se otvírá pohled na litomyšlský zámek.

Popocházím doprava a upoutá mě otevřený vstup do nových klášterních zahrad.

Vcházím, ústí se otvírá a najednou mám před sebou celou zahradu jak na dlani. Neobvykle mimimalistické uspořádání dává vyniknout jednotlivým artefaktům a neruší – netříští pohled do dáli, na střechy města. Na obou krajích opravené kostely. Podivuhodný záměr! Nepřekvapilo mě ani, že dvornímu sochaři Olbramu Zoubkovi je zde dán takový prostor k prezentaci. Na přivítanou mne ale uvádí do pozoru a napřimuje" sousoší Šik, jeho syna Jasana Zoubka. Paráda, škoda, že právě on nebyl tím, kdo zde sochařsky vyniká. Nerada to říkám, ale je zde poněkud přezoubkováno … Ale budiž! Dívám se očima nepoučeného návštěvníka a užívám si té zdařilé architektury zahrad.

Vlevo je opticky oddělen koutek intimní ale střídmé květinové zahrady. A opět směs květin bez pravidelného uspořádání. Hezké. Nepochybně dobrá volba – jistý protiklad k velkorysému řešení travnatých ploch s pár stromy v jednom z rohů. Někdo si potrpí na optickou samotu a zde ji nalézá. A může se kochat pestrými barvami. Sedí na lavičce zády ke kamenné zdi a před sebou květiny a v zorném poli celou zahradu.
Na trávník se může běžně chodit, jen v některých případech platí zákaz. Jsem mile zaskočena, mohu si dělat co chci a nikdo mi nebrání.

Fontána a čtyři sochy Olbrama Zoubka. Voda se čeří a odněkud se line příjemná hudba. Zpívající fontána! A já si najednou uvědomuji, že se vyčasilo. Slunce svítí a jdu si dát zmrzlinu, abych potvrdila ten zážitek, tu pastvu pro oči.

Další pohled směrem od Fontány ke vchodu. Náznak hlediště, na vrcholu svahu jednouduchý letohrádek a Šik Jasana Zoubka.

Pohled k východu ze zahrad. Areál uzavírá kostelík Rozeslání sv. apoštolů.

Vyjdete za zahrady, projdete Prkennou uličkou a cca 20 metrů doprava se objeví Portmoneum s uvítací obludkou. A nikde jsem nezaznamenala šipku. Poněkud nezvyklé a dobrodružné. Kdo chce, cestu si najde. zuzi

Poznámka:

V roce 2000 byla dokončena rekonstrukce zahrad pro účely městského parku (ing.arch. Zdeněk Sendler, Radko Květ a Václav Babka).  Stojíme-li v otevřeném letohrádku a díváme se směrem do zahrady, napravo vidíme Chrám Nalezení sv. Kříže – jednu z nejlepších barokních staveb regionu, byl postaven v letech 1714-1722 podle plánů G.B. Alliprandiho a za účasti F. M. Kaňky. Chrám je součástí komplexu piaristické koleje ze 40. let 17. století. Na výzdobě chrámu se podílela dílna M.B. Brauna.
Nalevo pak gotický kostelík Rozeslání sv. apoštolů (míjeli jsme na Toulavcově náměstí, když jsem popisovala cestu sem od autobusového nádraží), připomínaný roku 1407, mnohokrát stavebně upravovaný. Naposledy byl částečně opravován roku 1991. Sloužil potřebám městského špitálu, existujícího zřejmě již v polovině 14. století.
Zdroj a více informací: www.litomysl.cz