…
Časová tíseň a jiná mne nutí, abych texty zkracovala a dala spíše vyznít fotkám, tak tedy včerejší výlet do Litomyšle. Mám to město moc ráda a v sobotu jsem se do něho vrátila po delší době. Zaznamenala jsem několik velmi příjemných změn a také, že něco je stále stejně příjemné jako bývalo. Tím myslím třeba cestu z autobusového nádraží na zámek. Ráda bych ji celou popsala pro případné repetenty. Neboť Litomyšl by měl každý za svůj život alespoň jednou navštívit. No a pak může zemřít! Ale jak říkám, nyní není čas…
Dnes jsme s Honzou byli v tom parnu více jak 3 hodiny na pěším výletě a jsem hodně unavená přestože jsem hned po akci na dvě hodiny zalehla a usnula. A chválně jsem nevzala foťák, abych postup nezdržovala.
Zpět k Litomyšli — Tak jsem si zatím vybrala jen jeden výsek ze dne – Portmoneum – muzeum Josefa Váchala v domku Josefa Portmana v Litomyšli . Více zde zde nebo zde
Fotit zakázáno, přesto jsem si dovolila párkrát aparát zmáčknout, ale fotky zveřejním jen ty neškodné. Dvě kompletně pomalované místnosti domku si musíte přijet prohlédnout sami. A samozřejmě i další místnosti s velmi zajímavými dokumenty. Třeba budete překvapeni, že zvládnout vícebarevný dřevoryt není legrace atd… atd …
K mým pocitům ze zhlédnutí výstavy obrazů Josefa Váchala na zámku i k Portmoneu se vrátím, není snadné utřídit v sobě dojmy a dát jim nějaký tvar … Také jsem si pobyla dobu v nově rekonstruovaných klášterních zahradách. Jejich koncept mě ohromil a taktéž jiná zahradní úprava u autobusového nádraží, ale později.
Vchod do Portmonea stráží mystická obluda
Pes čekající. Chodba domu probíhá napříč a ústí do malé zahrady. Zde pohled z chodby právě tam. Jakýsi návštěvník musel venku ponechat po nezbytně nutnou dobu svého psa, do domu psi nesmí.
Pohled do opačného kouta malé zahrady
Bonus. Čelo postele v Portmoneu. … Neodolala jsem. Fotím bez blesku. zuzi
oblůdka je super!
Zrovna minulou sobotu dávali na Vltavě skoro tříhodinové pásmo o Váchalovi, Portmanovi, Pasece a jak to všechno vlastně bylo. Ovšem lépe nyní vidět než tenkrát slyšet :-). T.
Lední brtníku, jo, je docela dobromyslná.
Tosku, to muselo být zajímavé povídání, já se dopředu podrobně neinformovala ani nedívala, takže jsem to měla skoro jako překvapení. A objevila jsem to, s čím jsem se setkala i v Rakousku. Na ten domek se příliš neupozorňuje. Byla jsem pár metrů od něho a nevěděla o něm. Je to dobře. Kdo chce a ví, stejně si ho najde a domek není přehlcen spoustou turistů a povykujících dětí.
Zase jsem se něco nového dověděl.
Místo je to magické, jako je celá Litomyšl (měl jsem to štěstí, že jsem směl projít i barokní kostel mezi muzeem a zámkem) – kromě pomníku profesora N. – pro mne místo o to dražší že tam bydlí jeden z mých nejlepších přátel: jeho dcerku jsi ostatně viděla u mne na blogu. Přiznávám se nicméně, že bych si takový domek asi nepořídil… Jeden Portmanův tisk jsme s kamarádem našli v Brně připravený do kontejneru na odpadky!!