Kalvarienbergweg

Traunkirchen a Lambach

Nehledejte přesné informace, a také ne přesné pocity. Ateista nebo vlastně nekatolík těžko vysvětlí své pohnutí nad těmito církevními památkami. Snad jen že na mne působí ta samota, krásná příroda, cesta vzhůru a intuitivně vnímám, že ta odloučenost místa v krajině nevyzařuje osamělost a smutek; to místo je naplněno lidskou pokorou, touhou a nadějí, vyjádřenou navenek i tím, že kaple jsou opraveny a otevřeny pro poutníka – částečně otevřeny …
Kalvarienbergweg … na ta místa jsme narazili vlastně náhodou. Na mapě nejsou zdůrazněna a ani v obcích nejsou šipky, jen snad pojmenování ulic anebo zrakový vjem nás na ta místa upozornil. A přesto je nacházíme v každém městečku podél jezera. Kaple na kopci zasvěcená Kalvárii, uměleckému zobrazení ukřižování Ježíše.
Také Zorka bydlí v Altmünsteru v ulici Kalvarienbergweg, a když sjíždíme dolů do Gmundenu, který je s Asltmünsterem spojený, vidíme jinou – místní gmundenskou kapli zřetelně na kopci uprostřed zeleně … Ne, není to fenomén křížových cest, 14 zastavení, jak je známe u nás. Je to sice také cesta svahem nahoru, ale míjíme pouze pár malých otevřených jednoduchých kaplíí se scénou nesení kříže, navádějících nás k hlavní kapli s výjevem ukřižování.
Neměli jsme s dcerou v plánu věnovat se těmto místům, ale náhoda a touha to místo objevit a prozkoumat nás tam přece zavedla. Už jsem o tom psala, v Traunkirchenu jsme hledali vilu na výšině a objevili ji na cestě vedoucí ke Kalvárii, a v Lambachu jsme  zahlédli na protějším kopci přes údolí dvě kaple, a tak jsme se tam šli podívat.

 

Traunkirchen, prostrčila jsem železnou mříží objektiv a fotím. Moc se mi to nepovedlo.

Zorka si sedá u kaple a odpočívá, já jdu dál a hledám nevím co. Na jednom místě objevuji nenápadnou odbočku vedoucí svahem kopce níž a níž. Zřejmě se jedná o jednu z dávných cest vedoucích na kopec. Je úzká sotva pro jednoho, a když příliš klesá, objevují se kamenné schůdky. Vracím se pro Zorku a jdeme po ní, vypadá to totiž na zkratku. Místy je to ale pěkně dobrodružné a neschůdné. Nadešli jsme si, ale skončili jsme za plotem v soukromém území … naštěstí je opodál díra v plotě…

Lambach … malé město na soutoku řek Traun a Ager, proslulé krásně zachovalým benediktinským klášterem a neblaze proslulé tím, že v církevní škole zde studoval Hitler, ale to zatím mimochodem.
V kláštěru je klid a ticho a otevřeno a vstřícno… ptáme se na ty dvě kaple na protějším hřebeni, kudy se tam dostanem a není to zrovna snadné.nakonec objevujeme první známku že jsme dobře a také směrovku. Tak jdeme po schodech nahoru a je pěkný vedro.

První kaple, pěkně honosná… od jisté doby fotím ráda krajinu a architekturu s lidmi, někdy dokáže člověk fotku parádně oživit, jako teď.

Jak se jenom říká téhle misce na svěcenou vodu? Kropenka asi ne … nemohu si vzpomenout.

A po hřebeni, teď už bez dramatického stoupání, jsme se přiblížili k té kapli pojmenované po Kalvárii. Tohle je ale spíše kostel…

Pohled na vstupní část kaple. Poprvé vidíme že je uzavřena, ale někdo na nás shlíží z výšky.

Tři kamarádi …. Moc se v té ikonografii nevyznám, ale Ježíše Krista uprostřed poznám, vlevo od něho … že by jeden ze tří králů? A napravo mi ten chlapík nejvíc ze všeho připomíná jednoho z vojáků, kteří Krista ukřižovali … no, je to velice nepravděpodobná skupinka, ale třeba má význam smíření… kdoví kdo a co s tím myslel?!

Pod tou kaplí je ještě jedna menší kaple. A na ní navazuje velmi zdevastované dřevené obydlí. Mám zvláštní pocit, když obcházím to podivné území. Na zemi několik nádob plných dešťové vody a kdo to tam poskakuje. …! Poprvé v životě vidím ptáka vlhu. Nádhera, ale vyfotit se nenechal. Jedno cvaknutí a frrrrrrrrrrrrrrrrr je v čudu!

No a v kapličce jsme objevili Krista zabaleného v zácloně, ale jako bonus a omluvu za ten podivný balík tu funguje spínač barevných světel nad tím trochu legračním výjevem…

A tak jsem snad na nic podstatného nezapomněla, všechno ale vylíčit nejde. … Nakonec mám pro vás překvapení. Jak pro koho, tedy   :o))) Objevila jsem stránky s nafocenými rakouskými cestami na Kalvárii.
Zde je Traunkirchen, tudy jsme prosím šli!, zde Gmunden ale Lambach jsem neobjevila … ale třeba si oblíbíte něco úplně jiného, tak se můžete začít kochat. zuzi

 

Tak se mi zdá, že se tu několik dní neobjevím, možná až v neděli.