…
Nevím jak jste na tom s nimi vy, ale moji mravenci nejsou blbý a dá se s nima vyjít. Vždy když vypukne jaro, začínají se stahovat do mé kuchyně. Nejprve přicházejí zřejmě průzkumníci a když vyhodnotí situaci ve smyslu, že stojí zato sem zajít, přihrnou se celé zásobovací kolony. V noci se tady musí dít věci! Ráno se ještě bez brýlí probírám, stavím vodu na kafe a udiveně pozoruji ty pilné tvory, mezi nimiž okamžitě propuká panika. Ale nebojte, milánci, však my se domluvíme, jim říkám. A taky jó. Už před mnoha lety, co zde bydlím, jsem usoudila, že jediný důvod proč ke mně chodí na návštěvu je čistě pracovní. Chodí ke mně jako do krámu,l ale nenakupují – berou! A tak jsem si řekla, že jim už nebudu podstrojovat. Ať jsem líná sebevíc, večer umyju nádobí, smetu drobky a setřu linku. A za pár dní je klid. Pochopili, že tady jim pšenka nepokvete. Ale jsem přesvědčena, že stejně to potencionální zásobiště pravidelně monitorují. Proto jsem bdělá a hlídám si to. Tady se prostě hoši nenajíte. Všude kolem je tolik potravy, však vy si poradíte.
Včera odpoledne jsme dělali se Sašou vlasy, teda měděné melírky, a protože je teplo, tak už čarujeme na zahradě. Tentokrát se tu objevila na ostříhání i babička. Už se mi pak nechtělo nic dělat, a tak musím všechno stihnout za sobotu a neděli. A není toho málo. Ráno zalít záhony, osekat zahradu, ořezat suché květy z šeříku, poflákat (jak říkáme my baráčníci) to kapku v domě a něco si uvařit (uvařila jsem si vajíčkovou pomazánku :o)), přečíst noviny a sebrat ze země ty suché bezy, vyprat, pověsit a večer zase zalít a převěsit prádlo, protože to vypadá na déšť. Pěkně mě teď pálí oči! Alergie na pyl. Nejvíc mě pálí před deštěm a když prší. Tak to asi v noci spadne! Dnes jsem se je navečer ale hodně podráždila, když jsem stříhala odkvetlý bez a padaly na mně jeho suché květy. Jen jsem na ně sáhla, sypalo se to jako rezatý déšť…. Měla jsem těch zaschlých trubek plné vlasy a taky za tričkem…
Zítra musím dosekat zahradu a ostříhat živý plot na ulici. Přes ten živý plot před okny už není vidět ven a v kuchyni mám tmu i přes den. Čekala jsem až ten keř odkvete, nechtěla jsem stříhat ty bílé květy, když kvetou jednou za rok. No a zatím mi to pěkně zarostlo. Asi 4x se mi poštěstilo, že mi náhodný okolojdoucí galantní muž keř ořezal. Dělám tu práci totiž ručními nůžkami a je to docela namáhavé. Dvakrát dokonce kamarád z mládí Karel. Bydleli jsem v jedné ulici a tenkrát jsme si všechny děti z okolí chodily hrát společně ven. Čáp ztratil čepičku, Krvavé koleno, Kolik je hodin… znáte? Pět čapích atd… Karel mi ale už keř nikdy neořeže. Když jsem byla na začátku května u dcery, Karel náhle zemřel. Ani nevím proč. zuzi
Vidíte sami, další otálení by způsobilo, že by mě musel přijet nějakej princ vysekat. Přiznám se, že nevím jak se jmenuje ten bílekvetoucí keř. Ale já to zítra zjistím. snad. zuzi
