Traunkirchen – římská villa

Rakousko – Solná komora

Pěší výlet zalesněnými svahy tyčícími se podél jezera Traunsee jsme si hodně užívaly. Vlastně jsme se trochu zničily. Dcera v osmém měsíci těhotenství a její nezodpovědná matka vyrazily na čtyřhodinovou túru! Ale to jsme v počátku ještě netušily co nás okouzlí, a kam se vyrazíme podívat. Cestou tam jsme míjeli lesní rodinný hřbitov.

To místo už máme za sebou a nacházíme se v městečku, jehož dominantu tvoří kostel na kopci, – jak vidíte krásně vyniká jeho běl a vertikála na zeleni okolní vegetace. Druhou jeho stranu, kterou na tomto snímku nevidíte zřetelně, tvoří strmá skalní stěna. Ta je nenásilně přetvořena na monumentální památník 1. světové války. Ale o tom zase někdy jindy….

Sedíme si na nábřeží pod tou skalou a v tom vedru si dáváme obvyklou zmrzlinu. Točená v Rakousku vůbec neletí. Jedině kopečková a více než dva kopečky nejsem schopna sníst. Tady se totiž kopeček neořezává, a tak je tý zmrzliny obrovskej kopec! Sedíme, koukáme a naší pozornost přitahuje vrcholek jakési stavby na protějším kopci s vlajicím rakouským praporem. Naprosto ojedinělá architektura. Zorka už o té staré ville ví, ale ještě se tam podívat nebyla. To se musí napravit! Jdeme tam. Chvilku se motáme v podhradí, ale pak chytáme správný směr a dokonce jdeme chvíli cestou na Kalvarienbergweg. To je fenomén všech obcí kolem jezera. Kaple nebo kostelík na vyvýšeném bodu. Není to křížová cesta, protože zastavení není 14, ale pár kapliček cestou potkat můžeme. Ale sakrálním stavbám se budeme věnovat také jindy … užijete si jich ještě dost.
Jsme u villy a procházíme podél neproniknutelného živého plotu z habrů. Znalým pohledem zjišťuji znaky neobydlenosti, a tak pro lepší záběr pronikám tím plotem dovnitř zahrady. Zorka na mne čeká opodál. Jsem nadšena! Ta kamenná villa, v popředí kašna a všude kolem pouze rozkvetlá louka. Zajímavý kontrast. Horská louka s pomněnkami a pryskyřníkem a ta velkolepá renesanční budova. Uprostřed kašna. Procházím nevěřícně loukou, nahlížím na jezero a nakonec usedám na jednoduchou omšelou dřevenou lavičku u plotu a jen se dívám na to divadlo! Ale čas letí. Ještě jeden záběr zboku a volám na Zorku. Neozývá se. Lekla jsem se, vyprostila se z toho živého plotu a pokračuji dál cestou Kalvárienberbweg. Už ji vidím a ona mi vysvětluje proč mi neodpovídala. Z druhé strany totiž viděla vchod do vily a to zcela měnilo situaci. Někdo tam byl zajetý autem a na dvoře byly zřetelné stopy po současné zednické činnosti. To ve mně teda hrklo! Naštěstí nikde nikdo a tak jsem při proniknutí do soukromé zóny odchycena nebyla! Ještě že tak! Zuzi
Tak se dívejte:

Pohled za zahrady na jezero Traunsee, v dáli vidíme nejasně Gmunden.

Beze slov …

A ještě záběr zboku na vchod. Myslela jsem, že rozluštím doma nápis nade dveřmi, ale nepodařilo se mi to. A tak vám nemohu sdělit, kdo v té chaloupce přebýval. Dobrou noc. zuzi

Později zjištěno:

Russenvilla – Ruská vila, umístěná na Klavarienberg má svůj název  podle Sophie Pantschulidze, dcery ruského knížete, který nechall tuto vilu vystavět v letech 1850 a 1854 slavným architektem Theophilem von Hansen. Ve vile kníže přijímal i slavné hosty. Jedním z nich byl i arcivévoda Maxmilián (bratr císaře Franz Josefa – později se stal císařem Mexika! – ano, Mexiko bylo kdysi součástí rakousko-uherské monarchii), dále jmenujme Richarda Wagnera a spisovatele Adalberta Stiftera. Dnes je v soukromých rukou.

Mám prosím chybně bubliny u fotek, správně má být Traunkirchen.