Co dáš, to dostaneš

…Tenhle zákon u mne platí. Jsem přesvědčena ne o osudovosti života, ale o jeho smyslu. Všechno co se děje, není jen tak a nepoznatelná prozřetelnost" náš život vyvažuje. Někdy se mi zdá, že za své poklesky pykám ani se nestačím vzpamatovat. Ale dneska to bylo opačně.
Byla jsem v Praze a celý den jsme s Honzou zařizovali věci" ohledně studia. Nějak to dopadne. Musí to ale dopadnout dobře. Máme dvě varianty. Ač zatím nevíme zda bude obor, který si vybral, otevřený, je zde i další možnost – postupové zkoušky a rovnou druhý ročník… ale to se vyjasní později. Dost by to ovšem bolelo"…. ach jo, nic nejde jednoduše …
Myslela jsem, že se podíváme na výstavu Zápasy – František Vláčil, která je otevřena na Pražském hradě už pouze do konce května (tip jsem dostala od pana Radomíra Jadomka), ale dopadlo to tak, že jsme se tentokrát nedostali ani na to společné kafe v Bille na Proseku. Kolem druhé hodiny jsem už měla všeho dost a rozhodla jsem se odjet domů dříve, abych stihla zkoušku na divadlo. Už finišujeme…

Dopoledne jsme navštívili keramickou dílnu pana Vostřáka, potřebovali jsme potvrzení smlouvy učně. V Rakousku jsem si na pana Vostřáka vzpomněla, když jsme navštívily s dcerou výstavu a reprezentační prodejny gmundenské keramiky. Ukořistila jsem obchodní nabídku a s dovolením vyfotila co se dalo. Jsem touto keramikou nadšena. Jednak typickými dekory, nejvíce tím nejstarším – rustikálním a také mě překvapila šíře sortimentu.  –  Ale o tom bude také samostatný text.
Pan Vostřák na nás s Honzou zapůsobil svou otevřeností a vlídností. Proto jsem na něho tam vzpomněla a dnes jsem mu dovezla prospekty, vypálené nezmenšené fotky na CD a vložila do kabelky na ukázku i desertní misku. Tu jsem dostala od Zorky, získala tři misky náhodnou koupí v obchodě s použitým zbožím. Ta keramika je totiž hodně drahá… Pan Vostřák měl radost – dokonce říkal, že se mu takového dárku ještě nikdy nedostalo… člověk v tu chvíli neví co by na to řekl. Já tím nemyslela nic jiného než se o své zaujetí podělit a třeba i inspirovat… radost byla tichá vzájemná.
Cestou domů v autobuse jsem dumala, co si vezmu k jídlu nic v ledničce nemaje. Snad v mrazáku ovocné knedlíky, ale na ty jsem chuť neměla nebo jen černý kafe s mlékem, oslazené a k tomu piškoty s jahodovou marmeládou….. hmmm, dala bych si spíš ale něco slanýho.
Doma otevřu dveře kuchyně a vidím na plotně na pánvi dva bramboráky a opodál od babičky vzkaz: dobrou chuť….. Neuvěřitelné! Hotové jídlo od babičky jsem nejedla tedy nedostala mnoho let, každá máme jiný styl! Ale bramboráky můžu. Dumám, čím jsem si to zasloužila a myslím tím, jak jsem byla o víkendu pilná. Zahrada je krásně osekaná a vypletá (skoro!), vysadila jsem několik ozdobných mís na hřbitov i zahradu a uklidila jsem důkladně i doma. Po týdnu se mi také podařilo konečně odstranit neodstranitelnou skvrnu ode rzi ve vaně. Nebyla jsem týden doma a řádně nezatažený kohoutek a naše železitá voda měly volné pole působnosti. Vanu pískem nedrhnu, a tak jsem vymýšlela čím na to. Prostředky na rez a vodní kámen nezabíraly, ani Fixinela plus ani Cilit beng ani ocet a já nevím ještě co. Nakonec zabrala obyčejná Fixinela za 36 Kč…
Prostě babičku jsem asi konsternovala tím pořádkem na všech frontách a tak jsem si vysloužila bramborák!
Abych nezapomněla, byli jsme se s Honzou konečně podívat na hřbitově na Proseku. Velmi krásný hřbitov. Vzrostlé lípy s kmeny ovinutými břečťanem. Litovala jsem, že jsem neměla s sebou foťák a rohlík, protože od hrobu ke hrobu tam poletovala ochočená sojka přesně jako ve Večerníčkovi o Krakonošovi. Jen promluvit! Nechala nás přiblížit na dva metry. Příště to napravím. Snad se mezitím neodstěhuje. zuzi