veselá příhoda z dovolené
Výsek mapy není celá Solná Komora, začíná v městě Hallstadt, kde jsou solné doly, odtud se po řece Traun sůl dopravovala až do Gmundenu, což bylo dříve významné středisko obchodu se solí.
Zmiňovala jsem se, že jsem měla štěstí. V regionu Salzkammergut totiž letos probíhala mamutí přehlídka mající za cíl představit tuto oblast ze všech stran a vypíchnout jedinečnosti. Pokud jsem vzbudila váš zájem, výstavy v celé oblasti lze navštívit až do listopadu. Například v Gmundenu můžete obhlédnout krásy zdejší ruční keramiky a v Altmüsteru výstavu řemeslných výrobků ze dřeva v zachovalém historickém domě. Ještě vám představím symboly této mamutí propagační akce. Dvě krejčovské panny a stylizovaná připomínka rakouského mocnářství a tradičních kožených kalhot. Viz níže – Štefan. Tyto dvě ikony se zde vyskytovaly v různém provedení, mně se docela líbila slánka a pepřenka na lodičce ve stylu gmundenské keramiky.
A nyní ta příhoda. Tentokrát si odpustím časovou lokaci, protože minule jsem byla dcerou napomenuta, že s časovými údaji nakládám velmi volně – tedy, že jsem si spletla den.
V Gmundenu na nábřeží jsme objevily plakát na výstavu věnovanou místním lesům a těžbě dřeva. To mě zajímalo, a tak jsme tam zamířily. A nebyly jsem samy, v místním parku začínalo být pěkně živo. Najednou se zarazím a nevěřím vlastním uším. Ten pán jdoucí v dáli naproti nám jódluje. V tu chvíli ho považuji za blázna nebo nějakou místní raritu. Je to totiž docela veselé a vzhledem k rakouské nátuře chovat se slušně a na veřejnosti nevybočovat z mantinelů, mi to přijde opravdu velmi nezvyklé a bujaré. No ale ať si zajódluje si říkám … a jdeme dál. Na výstavě objevuji květiny a dřeviny zdejších lesů, a tak jsem ve svém živlu a fotím a fotím. Dcera sedí opodál a co chvíli mě přesvědčuje, abych už toho nechala. Ale já jsem plně zaujata a nevidím-neslyším. Tak, hotovo, a jdu si sednout k ní. Rozjímáme, když tu opět slyším jódlleidý, jódlleidý. Otáčím se – ráda bych totiž toho veselého chlapíka obhlídla zblízka a kdyby měl na sobě kroj, to by mně udělal radost. Dělá z každého chlapa fešáka!
Ale nikde nikdo. Chvíli nic a pak zase. Konečně asi objevujeme zdroj zvuku. Nese se to z úhledné zelené boudičky. Zorka mě přesvědčuje, že ty zvuky jsou reprodukované, ale já jí nevěřím, a tak zamíříme k boudě, abychom záhadu rozřešily. Měla pravdu. Je to přenosná buňka pro lesní dělníky (tedy dá se dopravovat do hor vrtulníkem, jak vidíme na televizní obrazovce v tom domku). Jsem zklamána, že celou tu věc nedotáhli do konce a buňku neoživili skutečnou osobou – figurantem, který by tu svačil, jódloval, sekal dřevo a komunikoval s návštěvníky, případně pospával na kavalci. Jódlování dobrý nápad, ale chtělo to ještě dotáhnout … zuzi
Pohled do nitra zelené buňky. Na celkovém záběru z venkovní expozice – nahoře – když se soustředěně zahledíte -objevíte i tu buňku.
