…
Slíbila jsem to, ale moc velkou radost z té fotky nemám. Nerada se fotím proti ledničce a skříni, kde je v mezeře vidět ženský totem – takovou tu bílou konstrukci na sušení prádla a na podlaze se skví kachlíky. Všechnno chce svoje. Ani ta fotka není moc povedená, barvy neodpovídají skutečnosti, ale líp to zrovna neumím. Tohle je dokonce ta nejlepší fotka.
Na výřezu vidíte moje celokožené mexické boty na poctivé zašněrování, nikoli postraně na zip. Zakoupeno v obchodě s bizardnimi věcmi v Gmundenu. Nalézá se tam všechno co majitel zakoupil z krachujících obchodů a ještě něco navíc. Poklady nevídané, člověk na některé kousky zírá nepokrytě s úžasem, že někdo něco takového vyrobí v sérii a myslí, že to nakonec i prodá. Ale je tu jedna věc. Když se tyhle podivnosti a neuvěřitelné dekorace sejdou a vystaví vedle sebe, tvoří určitý styl! Nedefinovatelný!
Ale botky tam byly úžasné! Śkoda že jen málokdy se našlo větší číslo, a to mám 38. Podobnou směsici nápadné obuvi smělých tvarů a barev jsem pak viděla ještě v jisté značkové prodejně, myslím Benettonu. Jenže za astronomické ceny. A tak jen pro představu dvě fotky z toho krámku. zuzi
… a ještě dva modely
Úžasný…Koukám, že jsi na botky stejně švihlá, jako já.-)))))))))))
džísis!:-D
No myslím, že bych si vybrala:)
Jeee, ty se mas… Ja mam doma misto spousty bot srasidlo…
Moc ti to ve šněrovacích botkách sluší (zvláště postoj je hezký!!!) – i když na té fotce z tebe není vidět zhola nic. 😉 Máš krásnou zahradu – proč nevyfotíš takovou fotku tam? Nebo nemáš na foťáku samospoušť a bez zrcadla to nejde?
Nepamatuješ si, jak se ten bizardní obchod jmenoval? Myslím jako nějaké obecné označení typu Fleischerei. 😉 Kdybych na cestách po nespojených federacích německomluvících na něco takového narazil, abych věděl oč jde a mohl pátrat po pokladech. 😉
Lorrain,těší mě, spiklenče :o)))
Mykee, no ba!!!!
Misstriss, nepochybně, tohle je výsek, tak 15% nabídky!
Marvin: četla jsem o tvém strašidle a závidím ti ho. Ve zdejším kraji působí jiné strašidlo a dělá právě opačné kousky. Mně boty zmenšuje a zužuje, a musím je nosit k jednomu pánovi co je roztahuje, někdy i dvakrát za sebou,protože jednou je to málo,tak to strašidlo zlobí když boty dlouho nenosím …
Klokane s tyčí. Jsi všímavý a díky za ocenění mého postoje. Však jsem se snažila něco do toho vložit, aby to vypadalo trochu obstojně na tom nemožným pozadí. S ostychem přiznávám,že můj foťák má samospoušť a mám i krásný stativ. Nikdy jsem ale ani jedno z těch dvou věcí nepoužila. Je to veliká ostuda, ale nějak nemám sílu se do těch věcí vpravit.Uvítala bych kurz nebo soukroméhom učitele na dálku s občasnou osobní konzultací, poslední dobou pořád něco chytám za ocas a na dlouhodobé soustředění na jednu věc nemám vůli …
Zjistím ti název obchodu,není-li to pouze jen ten jeden. Dcera se právě dívá na Bílou Masajku a tak s ní není řeč, ale ostatně ty dnes ještě také zřejmě neodjíždíš do německymluvících zemí,tak chvíli počkej, ona ti to poví. Já to nevím….
botky parádní, takové se jen tak nevidí ! 🙂 užívej je v pohodě Zuzi! 🙂
Díky Láďo, už se těším až v nich někam vyrazím, ale musím počkat na podzim, zatím si koupím v Bille napínáky, aby mě je to výšeuvedené strašidlo do tý doby nezmenšilo 🙂
tak některý ty botky maj přímo děsivý barvy 🙂 ale ty tvoje šněrovací jsou prďácký!
Prďácký, to je to pravý slovo, připadám se v nich jako pionýrka Divokýho Západu…. musím ještě doladit oblečení …
ou zuzi,to jsou všechny tvý???? No, tak teda, at mi ještě někdo někdy řekne že mám hodně botků:)
Kursu k focení se stativem a samospouští netřeba. Stativ má šroub (vyjma toho mého, někam se ztratil), foťák obvykle díru. Při troše štěstí to do sebe pasuje a jde sešroubovat. Pak je foťák schopen samostatně existence na trojnožce bez toho, že by se pohnul zřítil apod. V návodu k foťáku je nutno nalézt obsluhu samospouště a nastudovat – u každého modelu je to nějak jinak, ale obvykle tak, že se někde v nějakém menu (u digitálů) nastaví, že chci samospoušť, pak se po zmáčknutí spouště chvíli nic neděje (no možná něco bliká nebo pípá) a pak se teprv sama spustí spoušť, jak je zřejmo z názvu doličného zařízení. Takže to chce jen vyzkoušet, pro začátek asi ne na autoportrétech, při kterých je nutno zběsile přebíhat mezi pozicí fotografa a fotografovaného, ale třeba na květinách, které toto zařízení normálně nevyžadují, neb se obvykle, stejně jako Švejkovo nádraží, nehýbají, a jsou tudíž fotografovatelné snadno.
!!Runy, ano, to je můj botník a ty jediná jsi to tajemství odhalila!
výmluvaKlokane, myslím že se mýlíš. A já ti snadno dokážu,že mně ty dva kusy do sebe nepasují, myslím, že systém šroub díra nemám, na stativu mám nějakou plošku a na foťák se mrknu zítra. Asi nemám dost kuráže se do toho studia manuálu pustit, tohle je moje slabina – příručky. Ale obsluhu nové pračky jsem už zvládla. Jenže foťák má tuším složitější systém…
Tak koukám, že mám doma téměř úplně stejný “ženský totem” 🙂
… a předpokládám, Martine, že i naše rituály jsou velmi podobné – ve spojitosti s tím totemem :o).
To Zuzi bezesporu ano. Jen jako správný pohan dávám v tomto příznivém ročním období přednost provádění většiny rituálů pod širým nebem (minimálně na balkoně) :o)
To s tebou Martine souhlasím a mám to i vyzkoušený v praxi. Když je venku teplo a slunečno tak nemá člověk sedět doma. V zimě si toho užije ažaž!