Milá vzpomínka

obchod s knihami v Altmünsteru – Solná Komora

O tom pánovi a jeho obchodu s knihami, vlastně antikvariátu, mi Zorka již mnohokrát vyprávěla. Ráda tam chodila nejen kvůli levným knihám, které si zde kupovala – nejčastěji české autory v němčině, ale také pro to příjemné prostředí a milého člověka. Zaujaly mě její zmínky o návštěvách u něho a myslela jsem, že bych se tam také ráda podívala. Přání jsem sice nevyslovila, ale Zorka přesto zakomponovala návštěvu toho místa do programu. A z toho setkání mi zůstala jedna z nejmilejších vzpomínek na květnovou dovolenou. Přestože zde existuje jazyková bariéra, působí na mne prostředí, které člověk utváří a přes tu atmosféru na mne působí duše člověka. Tak to vnímám. Nejvíc, když cítíte bezelstnost a přirozenost prostředí, které si na nic nehraje, jen vyjadřuje vnitřní svět člověka, je to jeho plynulým pokračováním. Styl života a jeho kulisy….
Pána jsme viděli už v sobotu na místním trhu. Měla jsem štěstí, ten sousedský trh se nekoná pravidelně. Ještě bývá bleší, ale tenhle byl zaměřen na zahradnické výpěstky. Prostě sousedé se sejdou na náměstí a prodávají nebo vzájemně vyměňují různé kytky, stromky, keříky, sadbu. Jedna starší paní má dokonce napečeno a nabízí ke koláči i teplou kávu z termosky.

Zorka do mě strká a ukazuje mi staršího pána zrovna si povídajícího s jedním prodavačem, naklání se k němu a směje se. Má světlou košili s krátkým rukávem, šedé vlasy, trochu plešku, hezký úsměv! Sympaťák. Zorka s ním už předtím prohodila pár slov … ptal se jí kdy bude mít děťátko….
V úterý odpoledne jsme vyrazili do toho antikvariátu. Zorka mě nevede přímo, jako vždy chodíme oklikami, abych poznala různá zákoutí a měly jsem také více pohybu. Už jsme ale zde. Tentokrát se chovám slušně a fotím jen velmi střídmě, nechci se ani dovolovat. Jen v místnosti s knihami několikrát zmáčknu spoušť, nerada zde vyrušuji soukromí a poklidnou atmosféru.

Antikvariát je v soukromém domě. Pán zde bydlí s rodiči. Žije sám a jak mi Zorka povídá, žije podle sebe, skromně, ale spokojeně, klidně. Je to intelektuál, čte hodně knihy a píše básně ve starém jazyce. Otvíráme branku a ocitáme se na podivuhodné zahradě. Živý plot a za ním louka plná polních květin… tedy vyšší tráva s převahou pomněnek a něčeho žlutého, snad pryskyřníku? Je částečně okosena, někde, snad kvůli rozkvetlým květinám, ji ještě nechal sekáč v původním stavu. Uprostřed zahrady kvetoucí jabloň, přirozeného nepravidelného růstu se svěšenými větvemi a kolem plotu stromy a keře. Nevnímala jsem detaily. Spíše celek. Jdeme po zápraží podél úhledného domu a pak po betonových šlapácích mezi travou ke garáži. Pán auto nemá, jezdí na kole a garáž je plná knih a drobných věcí. Také na prodej … keramika, slánka, různé maličkosti, které se někomu mohou hodit. Jsme tu sami a také nás nikdo nekontaktuje. Po průzkumu se po šlapácích vracíme zpět, do menšího domku navazujícího na hlavní obytnou budovu. Zde jsou též knihy. V celém malém domku. A protože jsme tu stále sami, dovoluji se Zorky a pár záběrů si přece udělám.

Zaujaly mě okenní parapety se zátiším, co tam bylo vytvořeno. Dotek, otisk lidské ruky. Fotím. Zkouším přenést i pohled do zahrady přes okno, ale nic z té fotky bohužel není. Zaujal mě zde ale formát a obálka knihy Schuhe – boty. Otvírám knihu a žasnu! Pastva pro oči. Je to spíše obrázková kniha věnovaná botě jako uměleckému objektu a jeho tvůrci. Tedy řečeno dnešním jazykem – kniha o designu.

Boty na mě působí jako vzácné obrazy a věřím tomu, že na to nemá vliv okolnost, že jsem řadu let pracovala jako návrhářka a modlářka obuvi. Zde jsou boty vyobrazeny jako umělecká díla. Tu knihu musím mít! Obávám se ale ceny. Zorka mě uklidňuje, že je zde všechno velmi levné. Sama si nic nevybrala. Vycházíme tedy z domku a jdeme podél třech oken v přízemí, které pán obývá. Okna jsou bez záclon a závěsů. Nechci být indiskrétní, ale do prvního okna přece nahlédám. Vidím miniaturní kuchyňku z přírodního dřeva v jakémsi lidovém stylu, vyřezávanou. Zřejmě starší dekorativní záležitost. Okna jsou otevřená… procházíme kolem posledního pán se ozývá a Zorka se naklání do okna a knihu mi kupuje. Stojí 1 Euro. Neuvěřitelné! Nová krásná kniha vydaná v roce 2006. Pán hovoří a ptá se Zorky jestli mluvím nebo umím německy, že by mi něco dal na cestu. Škoda, nemluvím, bojím se mluvit. Už se ani nepokouším… A teď bych tak ráda, ten pán je totiž moc milý. A určitě by bylo o čem si povídat! No nic, život jde dál. Ale tahle vzpomínka jen tak nezmizí a příště se tady určitě zase stavíme…
Doma … ve středu dopoledne mě volá vedoucí, ať se přijdu na něco podívat. Chvátám dolů po schodech a ona mi vkládá do rukou povědomou knihu: Podívej se, to je něco pro tebe." (ví o mojí dřívější profesi) .Ano, jsou to moje" Schuhe, ale v češtině! Když jí povídám, že tu knihu mám doma je z toho nejen ona, ale i obchodník s knihami paf. Nejvíc ale já. To je ale náhoda! zuzi

Kniha na okně v Altmünsteru

Kniha na okně u zuzi