Rakousko -Solná komora – květen
Po dovolené je zuzi krušno. Ráda bych se dnes konečně pořádně vyspala, zítra po práci začne smršť a domů přijedu kdovíkdy. Pojedeme na muzejní noc do okresního města. Ale ani kdybychom nejeli , tak bych doma nezůstala. Dostala jsem pozvánku od Honzy Hlaváčka na víkendové hemžení. Bude na svém pozemku stavět dům ze slámy a na zdar celého podniku se bude tvořit přírodní mandala. To jsem tedy ještě nikdy nedělala. A v pátek je naplánováno společenské setkání venku u ohně. Snad vyjde počasí. Dnes totiž nějak přituhlo! Dlouho jsem nepobývala v této společnosti kolem Honzy a ášramu ve Žďárci. Když to nevyjde v pátek, ráda bych tam v neděli. To už se bude ta mandala opravdu vytvářet…. Květen a červen bude pěkně nacpaný, doufám, že v červenci a srpnu se moje tempo zpomalí.
Dnes pár fotek kytek, které jsem nikdy neviděla a měla jsem těžkou práci s určováním. Dvě mi pojmenoval oslovený botanik z botany.cz a s ostatními jsem si pohrála sama. Ale o tom už přece víte, co mi to dalo když jsem musela překousnout svou nechuť k atlasům květin s černobílým vyobrazením! Tak jdeme nato! Všechny byliny jsem zde viděla poprvé. … A ještě něco. Omluvte nezaostřené fotky, nějak se nemohu stále sžít s novým foťákem. Potřebovala bych učitele, abych se něco přiučila. Studovat návody k použití mi moc nejde. A nemám dlouhodobou trpělivost.
Razilka smrdutá – roste hojně ve vlhkých částech lesa a je podobná pampelišce. Nemá ovšem dutou tlustou lodyhu a její okousané listy jsou velmi specifické. Hned vás praští do očí, protože jste podobné ještě nikdy neviděli! Doufám!!! Pokud ovšem patříte mezi zvědavce jimž neunikne v přírodě ani jeden lupen!
Řeřišnice třílistá – lesní bylina místy hojná ve vlhkém lese. Květ podobný řeřišnici luční, ale račte si všimnout typického poznávacího znaku – zvlněných okrajů sněhově bílých okvětních plátků. A pak taky samozřejmě toho trojlístku u země. Tmavá barva listu.
Tučnice alpská – Masité na líci sliznaté listy tvoří přízemní růžici, z ní vybíhají jednotlivé květy na dlouhých stopkách. Květy jsou bílé se třemi žlutými skvrnami. Nelze si splést – osobitý tvar květů a žádná naše rostlina nemá sliznaté listy. Ta moje fotka je nějaká podivná co se týká těch skvrn, ale listy to mělo opravdu sliznaté, takže jsem se nespletla. Tučnice je totiž masožravka. Loví drobný hmyz na ten sliz a když se zadaří, hmyz se slizem udusí a list se svine. Následuje trávení.
Zvěšinec zední – To je tedy název!!! Vytrvalá, stálezelená rostlina s plazivou, větvenou, křehkou, 10 – 40 cm dlouhou lodyhou. Zvěšinec zední u nás není původní. Pěstuje se v zahradách jako skalnička, často roste na zdech, kamenitých navigacích řek a patoků, u jezů, někdy na hradních zříceninách a na skalách. Nejčastěji roste na vápenném tmelu zdiva.
Kozlíček polníček – Pole, okraje cest, vinice, zahrady, louky, meze, náspy, trávníky, zdi, skály, preferuje půdy čerstvě vlhké, těžší, někdy i písčité, slabě kyselé až zásadité. Kozlíček polníček bývá sbírán i pěstován jako salátová zelenina. Konzumují se listy nasládlé chuti nebo i celé rostliny. Listy obsahují velké množství vitamínu C, provitamin A, rutin a minerální látky.
Zítra tu nebudu, přijdu v sobotu. Dobrou noc. a doufám, že jsem vás dnes večer trochu vzdělala. zuzi
