…
Nemám ráda, když jsem zahlcena úkoly a nevím čeho se dřív chopit. Mám ráda svůj klid a dělat věci když na ně přijde čas a nemám ráda chvat. Dnes jsem ale ve skluzu. Nepodařilo se mi získat informace o květinách z dosud spolehlivého infopultu, cítili se asi též zahlceni mými dotazy, a tak jsem začala pátrat na vlastní pěst. A opět se ukázalo to staré … co si neuděláš sám, to nemáš. Odborník z webu botany.cz mi ze čtyř neznámých druhů určil dva. Právě ty, u nichž jsem neměla čeho se chytnout. A paradoxně před druhy, u kterých jsem tušila k jaké je přiřadit čeledi, odborník couvl. Tedy podle fotek si netroufl zaujmout přesné stanovisko. A tak jsem se rozhodla rázně a ačkoli nemám ráda černobílé atlasy, vzala jsem do rukou starý Klíč a 6 dílný, skoro metrový kolos, Květena ČR a šla nato. A uspěla jsem. Všechny nafocené kytky jsou tedy identifikovány, z toho poslední dva dočista neznámé exempláře nadšenou amatérkou zuzi. Ale dnes už z toho nic nebude. Nic vám neukážu. Chce se mi spát. Po 18 jsem přišla z práce, pracovala venku – zastřihovala okraje trávníku u plotu a ořezávala výhonky u šeříku. Pak jsem napsala dvě smuteční řeči a vybalila balík, co jsem si poslala z Budějovic sama sobě. A tím to dneska pro mě zhaslo.
Z balíku jsem vybalila i dva páry bot zakoupených v prodejně zvláštních věcí. Bizardních, neobvyklých, veteš i kvalita,ovšem mnohdy netušená. Někdy je krása i v ošklivosti.. Zuzi (za jeden pár jsem zaplatila 125 Kč, boty jsou italské, z usně, i podšívka usňová). Kde tohle zboží ten vetešník sebral? Chlap vypadal jako umělec. Starší muž, kostěné hranaté výrazné brýle,delší blonďaté vlasy – mikádo, ležérně oblečen do saka a pak nevím… taková nedbalá elegance. Zorka říkala, že podstatou toho krámku je výkup neprodejného zboží z obchodů a zbytek starožitnosti rozdílné kvality. To byl tedy zážitek!
Černobílá květena je poklad každé knihovny. Svatzky vedle sebe hřbetem slibují kouzlo objevování pestíků a květenství a hlavně mají kouzlo. S nimi spojené prvního milence a umění vědět, jak se co jmenuje.
ty druhé,ty druhé botky bych brala:)
vono dá poslední dobou práci sehnat normální boty i pro chlapa…snad leda v pracovních oděvech
Billy, to je ale hezký komentář! Věcný a zároveň i poetický … Černobílé atlasy a klíče… vím, že tam najdu všechno, ale co by se stalo, kdyby i tam ukápli odborníci trochu barvy … hned by se mi bádalo o moc lépe. Stačil by jen nádech…
Runy, jsou ve skutečnosti sytějších barev, na fotce vypadají jaksi vybledle. A máš pravdu – jsou veselé a krásné, kdo by je nechtěl!!! (ty tvoje bílé! vzpomínám :)))
Loupák…jó nakupovat boty je věda a máš pravdu hledat se má všude, poklady se vyskytují i tam kde je člověk nečeká …
jsem na jiný typ botek, takže bych nechtěla ani jedny 😉 je mi jasný, že tobě by se zas nelíbily ty, co mám doma já :)))
Ještěrko, já myslím, že každýho člověka šlechtí když má vlastní vkus a toho se má držet. Takže jo :o))
ty prvni boty jsou super, takovy podobny jsem kdysi nasla na pude, babicka je nosila v mladi, jen meli normalnejsi podpadek. Bohuzel babicka mela nozku jako popelka takze jsem je nemohla nosit ;o)
Souhlasím spoon, taky mně připadají něčím starosvětský, takový puritánský, ale šmrnc jim dává ta platforma… těším se, že k nim na podzim budu nosit dlouhej baloňák neurčité světlé barvy v pánským stylu … (nebo žinylkové pončo v v hnědých a rezavých odstínech)
Jasně,pánský styl. Na těch horních botách ta ozdoba na nártu – měl jsem kdysi s podobnou ozdobou 🙂 jen ne tak šmrncovní jako jsou tyhle 🙂
Ahoj Gombo, myslíš doufám tu špičku s perforací, ne to zavazování na poutka? Ta poutka si u chlapa těžko představuji :o)