…
Hlavní nádraží se pro mne tentokrát stalo labyrintem. Nevím jak je to možné, ale vůbec nic jsem nemohla najít. Jako bych úplně ztratila smysl pro orientaci. Nemohla jsem objevit vchod do metra, 5. nástupiště a nakonec ani Fantovu kavárnu. Byla jsem úplně zblbnutá. Uprostřed toho spodního strašidelného prostoru, který se časem stal smetištěm a bludištěm a domácností, která není udržovaná, je zastaralá a každý na ní kašle a stala se ostudou pana domácího, který si tam vodí různou verbež… a všechno je oprýskané, popřípadě fušersky uvedené do jakžtakž provozního stavu. Kouty jsou plné špíny a celý prostor je nepřehledný a zatarasený. Uprostřed trůní nablýskaná skleněná krychle obchodu s textilem a nad ní vyrostlo knihkupectví … Zatím to vypadá nepatřičně …
A nyní už k té magické kavárně … na první pohled magické …
V bývalé secesní odbavovací hale pražského hlavního nádraží, na místě starých pokladen, pojmenovaná podle architekta historické nádražní budovy Josefa Fanty…. vznikla v roce 1997 Fantova kavárna. Bylo to právě v měsíci dubnu, kdy byla slavnostně otevřena. Nápad, udělat z neživého, nepříliš funkčního prostoru areál, kde se bude možno na chvíli zastavit, odpočinout a občerstvit měl pan Rudolf Nikolai, do dnešní doby provozovatel této podivuhodné kavárny. Fantova kavárna je jeho dítětem.
Viděla jsem ji loni v prosinci poprvé a byla jsem okouzlena zachovalým secesním interiérem. Mé první letmé seznámení …. Nevnímala jsem nic než krásu. Dekorativní, trochu kýčovitou pompézní zlatou secesi se všemi jejími atributy. Od té doby jsem měla touhu si zde slavnostně popít vídeňskou kávu a dát si nějaký zákusek, popřípadě otevřít noviny, kochat se prvorepublikovou atmosférou a lebedit si. Prohlížet si celky i detaily. Představovala jsem si, že ceny budou vyšší a bude se zde nacházet vybraná klientela….. Byla jsem zklamána. Trpce zklamána.
Je to takový pajzl v krásném prostředí. Ceny lidové, lžička z umělé hmoty a hosté z periférie. Snaha jistě zprvu byla, ale nepodařilo se pravděpodobně udržet úroveň. Velmi smutné. Měla jsem pocit, že nejsem doma, ale někde na Balkáně a že se zde sjednávají různé kšeftíky. Nevím, tak jsem to viděla a cítila.
Dala jsem to kafe a koblihu. A ani jsem si tu okázalou atmosféru secesního interiéru nemohla vychutnat. Přisedl si ke mně muž a dal si pivo, gulášovku a kouřil…. Byl divnej. A já asi taky. Fotila jsem si ho bez dovolení a on si po chvíli beze slova sedl jinam. Zuzi (a ….. celková mise do Prahy byla úspěšná, nečekaně úspěšná…)
… Ale stejně se mi to tam neznechutilo a příště se tam podívám na kafe zase. Nádherné prostředí v mých očích oproštěné od nevkusných doplňků v člověku probouzí i přes ty různé figurky a balkánské mafiány slavnostní pocit. To prostředí člověka povznáší … zuzi
Hezké fotky a krásný barák, ale marná sláva, vždycky na otázku “jak to vypadá v té hospodě?” (jakékoliv velké) odpovídám ” no tak nějak jako na nádraží”.
Ale rozumím co myslíš, dovedu si představit všechny ty klady i ty zápory.
Ahoj Mod, je fajn,že se do toho dokážeš vcítit, tohle je zvláštní případ. Cítíš se tam jako v chrámu – kopule a ta okázalost, zlato a zašlá noblesa a jenom pár stolků pro dva kolem té velké “díry” – ale nenacházíš se v prostředí slavnostně naladěných návštěvníků kteří to prostředí vnímají a které by si ta kavárna zasloužila. jsou tu zašíváci, kšeftaři, pijáci a ubíječi času… Nemám nic proti téhle klientele,ale tady mi vadí. Plány asi měl kavárník jiné …
Na Hlavní nádražísi občas chodím pro bagety. Už před delším časem jsem ho celé prošel a po zjištění jeho žalostného stavu vyvolaného běžným opotřebením a korunovaného neúdržbou před oznámenou rekonstrukcí se tam raději nmoc nezdržuji a do historických, dříve krásných prostor vůbec nejdu.
Ahoj Jirko, je to pěkná ostuda, jsem zvědavá na rekonstrukci co přinese…
zuzikšeftaři, díleři a pojišťováci, to je jev,který dneska najdeš v každé hospodě:-), spousta lidí si neplatí kancelář, protože to může dojednat v hospodě u kafe, to je jedna věc.
A ta druhá, ve Vršovicích máme,měli jsme, moc hezkou kavárnu vedle v ulici, jmenuje se nějak jako Shakesperovo (něco zapomněla jsem co), vzadu v místjmosti je antikvariátní knihovna, v přední místnosti je bar. Krásné prostřední rozčleněné na dvě části Havlíčkovou mozaikou, ale, za 5 let se z toho stala zaplivaná, zakouřená knajpa se špinavýma výlohama, plná dredovaných kuřákl všeho možného. Já teda kouřím, ale jsou prostory v kterých se kouřit nedá, protože tam stačí vykouřit jedno cigáro a už je to hnus.
Ahoj Zuzi,tak na hlaváču jsem nebyla už moooc dlouho. Je fakt, že většinou jsem se tam pohybovala jenom narychlo – přestoupit nastoupit. Vzpomínám na dobu 1995 asi, když jsem jela do Prahy na nějaké zkoušky, byla tam brzy ráno a v prvním patře hodlala pochytit ještě nějaké vědomosti. Kavárna tam ještě nebyla, ale nějaká herna, otevřená na prostranství. A já čučela na to ranní hemžení, cinkání drobných, vyboulené a málem sjeté kalhoty pod tíhou drobáků. Ani nevím proč mi to takto utkvělo. Sice jsem v Praze často, ale už jenom autobusem, tvé fotky inspirovaly, půjdu se tam po létech mrknout.
Zuzi, ty jsi neskutečná optimistka!!!
Mod, já jsem teda naivka … nenapadlo by mě že hospoda je dobrá kancelář … u nás ve Vršovicích … já si doteď myslela že máš hlavní stan někde u Ústí nad Labem a ani nevím kde jsem to vzala … tý kavárny je mi líto ( a nemám ráda ty uniformovaný rastamany s dredy a ciogárem … mladej právě pracuje na přírodních dredech a nemeje si vůbec hlavu … nechápu …:( ,mimochodem teď jsem se vrátila z výletu a musím konstatovat, že před 3/4 rokem navštívený restaurační podnik je stále milý příjemný a užila jsem si to …
Runy, hlavní nádraží je neskutečně špinavé a nepřehledné. Chaos a bordel. A uprostřed “se tváří” luxusní skleněná kostka. Fantova kavárna je krásná, jsem zvědavá na tvé zážitky, rozhodně se tam běž podívat. I při té bídě je to krásná nostalgie. Jen nesmíš moc koukat na tu “přidanou nadhodnotu” 🙂 nebo jak bych to řekla …
Of, myslíš tím, že jsem byla tak nachystaná??? Myslím, že spíš než optimistka jsem značně naivní :))))))
Ne, já spíš myslela, že napíšeš článek o tom, jak je to tam hnusný a zašlý a na konci je – ale já jsem si to užila a vrátím se sem 🙂
zuzijá jsem doma v Praze u Vltavy a u Labe u Roudnice, i to je daleko od Ústí:-)
Of, někdy se přistihnu, že mě přitahuje i druhá strana mince nebo jak bych to řekla… lesk a bída. Proto třeba ráda fotím nádražky. Ale neúčastním se toho.
Mod … aha :), dík
Ahoj Zuzi,do té kavárny jsme se zastavily s kámoškou při jednom výletu do Prahy a musím říct, že pocity jsme měly úplně podobné. Dokonce bych řekla, že tam má člověk trochu strach.. Fantovu kavárnu bych přejmenovala na Fantomovu;-)
Ahoj Lexulko … Fantomova! ty jsi prostě nenapravitelný šprýmař! Tohle se ti povedlo!
Ja si Fantovku taky vybavuju jako dost strasidelny a odporny misto, priste zajdi na kafco radeji do Lucerny, budes mit vyhled pres zavesenyho vaclava, tam ja nejradsi sedim u klaviru a vyhlizim dolu do pasaze na prochazejici lidi.
Díky za tip spoon,vždycky dumáme s Honzou kam se jít sednout na kafe … obyčejně skončíme v Bille na Proseku, asi by bylo na čase změnit lokál…. zkusíme to!!!
POMOCMuj manzel dnes 27.7.2010 prijel bez tazky domu.
Naposledy pred nástupem do vlaku byl u vás v kavárne ,neví jak jinak ,tak se obracim touto cestou.byla to velká papírová tazka kde byli 4 knihy a jedno CD s etnografickou tematikou.
odehrálo se to kolem 18 h.Pokud ji nekdo nasel prosim,napiste na adresu marta.andela@seznam.cz
[…] Fantovy kavárny (nazvána po architektu budovy – Josefu Fantovi) je opět otevřen. Naposledy jsem zde byla v roce 2008 na kafi. Tak jsem se tam zašla po té době podívat podívat a bylo mně z toho hodně smutno. NIC. Snad […]