a Haruki Murakami: Afterdark
A je to venku. Zrzavého obraz Piazetta, zachycující slavné italské náměstí u Dóžecího paláce se dvěma sloupy, na nichž stojí patroni města Benátek, dosáhl na nedělní dražbě obrazů Galerie Art v pražském hotelu Hilton-Prague nového aukčního rekordu. Tedy za dílo klasika české moderní malby Jana Zrzavého – 7,1 miliónu korun.
Ta, jež mi povídala o obrazu nad její postelí v dočasně neobývaném bytě příbuzného, kde našla útočiště po rozvodu … přišla za mnou a ukazovala mi zde ten obraz. Vzrušeně říkala: Je to on, všichni jsme se shodli. A poznali to dílo hlavně podle rámu. Prostě v tom bytě žila a nevnímala co jí visí nad hlavou a také nevěděla, nezajímala se. Ani její dospělé děti si nezapamatovaly motiv a barvy obrazu. Chápu to. Pro někoho je obraz nevýrazná součást bytu. Kresbou si nebyli jisti, ale rám poznali bezpečně. Ano, byl to on. Teprve teď cítí všichni, kdo se v tom bytě pohybovali, vzrušení. Tolik peněz!
Dočetla jsem před několika dny zatím poslední, čtvrtý, Murakamiho český překlad, Afterdark. Název též podle jazzové skladby Five Spot After Dark, která spojila devatenáctiletou Japonku Mari Assai a jejího jen o málo staršího známého Tecuju Takahašiho. Ten v oné skladbě obdivoval trombon Curtise Fullera a je fascinován, že Mari motiv z jeho oblíbené skladby zná. Setkávají se náhodně v nonstop bufetu a Takahaši má s sebou trombon, jde na noční zkoušku. Tedy … náhodně … u Murakamiho hrají právě tyhle magické načasované náhody velkou roli. Také bych se ráda stala hrdinkou jeho románů , která si sedí jen tak v pravý čas na pravém místě a zachytí jen tak mimochodem neviditelným háčkem tenkou průsvitnou niť, aniž zatím tuší, že je to osudové setkání, protnutí, které se stává ve skutečném životě tak vzácně. A někdy ani v tu chvíli netušíme … jsme přímými účastníky, svědky a přece nám nedojde, že to je šance osudu a lehce opouštíme a teprve někdy později nám najednou bleskne, ale naděje už je dávno v tahu…
Afterdark je příjemná kniha. Čte se snadněji než Kafka na pobřeží. Román Kafka" má architekturu složitou a vznosnou jako gotický chrám. Figury, hrdinové jsou trochu vyšinutí a neskuteční a někdy nelidští, a vše je zahaleno v magickém oparu. Je to takové vznešené krásno a motivy se složitě proplétají jako u barokní fugy. Celek dokonalost sama. Jen stařík, který hovoří s kočkami a jeho náhodný pomocník, kterého si stopne na své nutkavé cestě za neznámým cílem jsou obyčejní. V Afterdarku se děj odehrává v krátkém časovém úseku a na periférii velkého města, spíše na jednom jeho trochu zapomenutém kousku. Zde se setkávají v jedné noci osudy několika všedních lidí. Všedních … jak se to vezme … zuzi
Ještě odkazy na skladby inspirující názvy dvou dalších Murakamiho knih
Norské dřevo Beatles
Na jih od hranic, na západ od slunce Nat King Cole zpívá South of the Border (našla jsem jen se Sinatrou)
Honza mně nějak "zpackal" reproduktory, prostě to nehraje a tak ani nevím co vám odkazuji …
Bez ohledu na sílu hřbetu jej mám rozečtený už hezky dlouho, chtělo by to už dotáhnout.
A říkám si, proč vlastně tyhle knížky nevycházejí rovnou jako multimediální? Třeba v nějaké online podobě – v závislosti na čísle stránky se změní pozadí, hudba, z hodin to bude jemně tikat..
Tosku, já jsem “Kafku na pobřeží” začínala číst 3x. Donesla z knihovny a zase nepřečteného vrátila, nemohle jsem se dostat přes pár úvodních stránek. Pak jednou jsem to vzala vážně a najednou jsem se zahákla a nešlo přestat …
… ještě pro Toska … no, a nechceš toho nějak moc? :o))) kniha je kniha a nechává prostor pro tvoji fantazii. Kromě toho mně se úplně automaticky se čteným textem v podvědomí vybavuje film. Vidím všechno co čtu, ale kde se to v mysli bere a co a odkud ty opbrazy pochází nevím. Na tohle odvíjení obrazů jsem “přišla” poměrně nedávno, nikdy jsem si tu samozřejmost neuvědomovala. Asi podobně jako si neuvědomuješ dýchání.