…
Po šesté večerní jsem přišla domů z práce a už od branky jsem spatřila na hřebeni střechy velké načechrané ptáky jak se namlouvali. Popolézali, odibávali se a vůbec na mne nedbali. Zašla jsem si domů pro foťák a protože trochu poprchává postávám pod stříškou u kotelny a sleduju ty ptáky, jestli skončí s těmi okolky a začnou kopulovat. Vtom zvonek a přes plot vidím souseda přes ulici s krásnou kytkou růží. Mluvila jsem dopoledne na smutečním obřadu jeho tchána. Byl to netypický obřad, na přání. Mám takové ráda, kdy je to jiné a lze vymyslet něco netypického, noblesnějšího než obvykle… Soused mi přišel kytkou poděkovat, líbilo se jim to pojetí. Měla jsem radost, paradoxně i z té kytky, mám rudé růže moc ráda. Nikdy bych si nevzala kytku, která zbyla po obřadu. Není moje, patří někomu jinému, je to zvláštní druh krádeže". Tohle nelze psychicky unést. Vím o čem mluvím. Tenhle případ je ale něco úplně jiného. Ta kytka je dárkem, provázeném projevy vzájemného tichého uspokojení, i když trochu netypického, že… zuzi ( a ptáci mezitím odletěli …)
Já jsem jednou byla pověřena mít proslov na pohřbu svýho podřízenýho, mladého muže, který byl trošku jinačí, svou jinakostí hodně ubližoval, byly s ním veliké problémy. Jeho smrt byla vykoupení pro přestárlé rodiče, atd……
Byl to hodně tvrdý oříšek, nikomu se do toho nechtělo.
Ani nevím, jestli bych tu řeč ještě někde našla, ještě v tý době jsem neměla PC.
Obdivuji vás řečníky, nemáte to lehký.
Nakonec mám na dotyčný pohřeb hezké ( lze to tak definovat????) vzpomínky, páč mladý muž v době jinošské zpíval v místním kostele a tudíž mu na pohřbu pěli opravdu výjimeční pěvci – dodnes mě mrazí v zádech.
Hmm, Runy, nikdy bych si nepomyslela, že bych se tím zabývala. Nabídka přišla, když šel Honza na střední školu a tak jsem neváhala. U nás na malém městě je to ještě kreativní práce a řeč se šije na míru…
Co říct? Je krásná a to, že si ji dostala mluví myslím za vše.I já Tě obdivuji, protože dělat tuhle práci může jen člověk s velkým srdcem a ještě větším pochopením.
Jenn, jsem v rozpacích, děkuji ti…
Ahoj Zuzi,Hezka kytka. Obdivuju Te, ze muzes delat takovou praci. Me by to urcite setlo. V lepsim pripade bych dostala nezvladatelny zachvat smichu a to by me pozustali ukamenovali;-).
Uzij si krasny den! hoj lex
Ahoj lexulko, no, ja myslim, ze je to skoro jako se vším. Když se nedělají věci s citem, tak to nebaví. A s tím smíchem, to by byla pohroma! Dík za přání, právě sedím u otevřeného okna do zahrady; to okno je na východ a všude je plno slunce.