Štěstí

výlet

Naším cílem je dnes zatopený lom a v jeho romantickém prostředí opékání buřtů. Protože chceme po obědě vyhládnout nemíříme k cíli přímo, ale oklikou. Motáme se po vesnických cestách a objevuji nový prvek výzdoby exteriéru. Je to barevně vyladěno a ještě se skví novotou. Nade dveřmi do boudy navíc mufloní parohy.

Od nádraží sousední obce pokračujeme po trase staré opuštěné lomové vlečky až k lomu, který jsme si vybraly na náš malý trampský piknik. Bývalé kolejiště prozrazuje jen štěrkové podloží a umně vyrovnávaný terén do roviny, tedy zachovalé náspy. V některých místech jsou ještě neporušené odvodňovací kanály. Kupodivu proluka ještě nezarostla náletovými dřevinami.

A zde přecházíme nad silnicí po starém viaduktu. Ten už je zarostlý břízami, nejhojnější dřevinou zdejších opuštěných lomů. Milada cestou sbírá březovou kůru. Chce vyzkoušet jestli opravdu hoří i když je mokrá. Ale v batohu to stejně jistí starejma novinama. Čtou si s mužem MFD. Jsem zjistila později.

Blížíme se k opuštěným a rozbitým provozním budovám. Zde partička mladíků v čele s tímto charismatickým fešákem, který se ke mně otočil zadkem, když jsem na něho zamířila fotografickým aparátem. Ale i zezadu je hezkej!

A další drsňáci. Tihle ale byli slušní, odpočívali. Ti předchozí na sebe řvali jak šílení a říkali si mezi sebou … namrdi. Hochy jsme odhadli na 14-16 let. Takový ucha!

Jsme zde. Zatopený lom Mikšov. Máme štěstí, je tu jen jedna malá partička dospělých s dětmi. Češi a Italové. Takže docela klid.

Nic nám neschází. A mokrá březová kůra opravdu hoří! Musíme stále hlídat Spajkyho. Přestože Miladě doma zbaštil na balkóně půl plechu buchet, snaží se ukořistit špekáček. Nenapadlo mě,že by mi mohl ukořisti i chleba, a tak jsem o něho přišla.

Rychle fotit, než to sežere! Opečený buřt a svůj díl chleba.

A stále musíme být ostražití …

Skamarádili jsme se s tou mezinárodní partičkou a vyměňujeme si vzájemně potraviny. Vegetíme u společného ohně a je to fajn. Hlavní roli hraje ovšem Spajky.

Už musíme domů. Stoupáme strmou stezkou až na lomovou hranu a ještě než definitivně opustíme tato místa, otáčíme se a díváme dolů na naše nové kamarády…

Spajky otáčí pohled na nás: Tak co, jdem?" Kýváme hlavou že jó a vzápětí ještě voláme na ty dole mohutným hlasem: Ahoj a máváme rukama, aby nás dobře viděli! Odpovídají a mávají také. Je to silně emotivní situace. zuzi