výtvarnice Adriena Šimotová
Myslím, že kromě fejetonů a různých podobných autorských textíků se občas docela ráda zavrtám do nějakého rozhovoru se zajímavým člověkem. Ale poslední měsíce už mě máloco zaujme, rozhovory jsou nudné a tázající se neoplývají nějakou zvláštní fantazií nebo empatií, a tak tázaného leckdy ani nevybudí z jeho letargie a nenadchnou ho pro ten rozhovor a jen se to tak nějak spáchá aby už to bylo hotový… někdy se ale z té otupělosti probudím i já a zjišťuji, že ještě existují osoby, které se zeptat umí a člověka dokáží inspirovat k odpovědi, která určitě překvapí obě strany a následně i konzumenta … to se prosím stalo mně.
Výtvarné práce Adrieny Šimotové (* 1926) nejsou dělány na efekt a nejsou to rutinní práce. Není to dílo na první podívání". AŠ nemá určitý styl, určitou machu, ale celé dílo přesto působí sourodě, protože vypovídá o stavu duše v tu chvíli na tom místě. Je to poctivá a pravdivá práce. Nejeví se na první pohled líbivě, jak bych to jen řekla … prostě kdo v umění sleduje jen lesklou slupku a líbivý povrch barevného peří ptačích samečků kteří chtějí co nejrychleji zaujmout, tak tohle tam tedy není. Práce Adrieny Šimotové jsou velmi osobní a hluboce procítěné. Dojímá mne jejich intimita. Je leckdy velmi nezvyklá a nevídaně otevřená, jemná, je tam jistá ženskost, křehkost a odvaha jít až na kost … Kdo má štěstí a dar vnímavosti, vycítí to sdělení, to dávání sebe sama, kdy výtvarník a dílo jedno jsou… – Nemohu říci, že se mi podaří vždy navázat kontakt s jejím obrazem – dílem, ale když ano, je to fajn pocit a člověk se jen tetelí. zuzi
Vybrala jsem několik úryvků z tohoto rozhovoru a ještě pár vět posbíraných jinde. Mám dojem, že potvrzují to, co jsem krátce a neobratně napsala o svém vztahu k této výtvarnici.
Cituji z TR 12/2008 Podání ruky Adrieny Šimotové (ptala se Ivana Tetourová, ředitelka Lyry Pregensis)
Ve vašich dílech nenalézám patos. Asi vám není blízký?
Ne, toho se bojím a kdybych cítila, že se mi do práce dostává, raději věc zničím.
U obrazu, grafiky nebo sochy stojí nejrůznější lidé. Někdo ví, někdo tuší, někdo nechápe …
A já jim tu svobodu chci nechat! Nevytvářím obrazy se záměrem formulovat poselství s velkým p". Je to podání ruky. Je to nabídka sdílet se mnou to, co mě životem provázelo a provází a co provází i další lidi. Můžeme si v tom být podobní. Kdybychom věnovali více pozornosti tomu, co máme společného, bylo by vzájemného porozumění v lidských vztazích více.
Bojíte se rutiny?
Hrozně! Dar kreslit jsem měla od mládí, ale k rutině by mohl sklouznout člověk velice snadno. Je to nebezpečnější než jakákoli nešikovnost.
Jak ji vyháníte?
Kladu si překážky. Třeba jsem přestala dělat štětcem a začala jsem řezat nebo čáry vybodávám, aby byly nevratné, někdy zase dělám frotáže přes svůj obličej, který přitom nevidím … Nebezpečí rutiny je stálé a u každého.
Myslíte, že se někdy setkáme s těmi, kteří nás museli předčasně opustit? Věříte na takové věci? Přemýšlíte o nich?
Věřím v posmrtný život v jisté podobě. Může to být energie nebo něco co si neumíme představit, stejně jako si neumíme představit třeba čtvrtý rozměr. Asi půl roku po smrti mého muže jsem měla sen. Potkala jsem ho a on mi řekl: Já jsem tak rád, že tě vidím. Mohla bys jít se mnou, já mám tady takovou čepičku," ukázal mi malou černou pletenou čapku, tu si vezmeš na hlavu a můžeš jít se mnou." A já mu odpověděla: Nemůžu." Prostě jsem si najednou uvědomila, že přesto, že jsem ho tolik milovala, je ve mně touha po životě, byť vdovském, smutném a těžkém. Byl to jen sen, ale sdělil mi něco důležitého o mně samotné.
Co budete dělat, až se vrátíte domů u léčebny?
Kreslit a přemýšlet.
(V odkazu není uveden celý text rozhovoru, text jsem opsala z časopisu)
Možná vás Adriena Šimotová zaujala, a tak přikládám ještě pár citací odjinud. Zdroje jsou uvedeny úplně dole
ADRIENA ŠIMOTOVÁ
***Odkud jsem
Z Prahy, kde jsem se narodila 6. srpna 1926. Otec byl technický úředník, matka v domácnosti.
*** Čím vším jsem byla
Proživatelem. Kdybych řekla divákem, bylo by to nepřesné, neboť beru na sebe osud, tedy to, s čím se setkávám, a cítím za to odpovědnost. Rozhodně nejsem sběratelem, jen nabízím ruku.
*** Co se mi v životě asi nejvíce povedlo
Stalo se mi u dvou tří výstav, že jsem pocítila, jak divák klade nohy do mých stop. Jedna byla v undergroundu v roce 1977 v Praze-Košířích, Na Mlynářce, a trvala jeden den. Šlo o instalaci v domě, který byl určen k demolici. Ukázala jsem tam látkové objekty. Přišla řada lidí, kteří výstavu silně prožívali. Jedna z účastnic, mladá žena, když jsme vyšli ven, mi řekla: "Víte, paní Adrieno, ta výstava byla skutečnější než to, co je tady na ulici." To byla největší poklona, které jsem se kdy dožila. Potom výstava v roce 1986 v Brně v Domě Pánů z Kunštátu a svým způsobem k tomu patří i výstava v Praze ve Veletržním paláci v roce 2001.
*** Můj nejbližší velký úkol
Můj úkol je neustrnout, riskovat a umět ztrácet již nalezené (každý zisk je zároveň ztrátou). Přijmout bez hořkosti stáří jako novou zkušenost a nový úhel pohledu, kde cesta nekončí, ale prohlubuje se.
"Nepřála bych si, aby někdo hledal v mém díle patetické poselství. To určitě ne. Ale přesto jsem ráda, když někdo tu flašku se vzkazem vytáhne. Vzkaz, to je to správné slovo. Vzkaz v mé tvorbě je možné najít. Na něj si troufám, a pak ho také každý nemusí vytáhnout. Je to věc svobodné volby. Na nikoho nenaléhám."
Výtvarná díla Adrieny Šimotové: http://images.google.cz/images?q=adriena+%C5%A1imotov%C3%A1&ie=UTF-8&oe=utf-8&rls=org.mozilla:cs:official&client=firefox-a&um=1&sa=N&tab=wi
http://www.radioservis-as.cz/archiv08/12_08/index.htm
http://www.dokoran.cz/index.php?p=book.php&id=169
http://revue.idnes.cz/lidicky.asp?r=lidicky&c=A030303_204624_lidicky_pol
…Adriena Šimotová a její dílo vyvolává v člověku touhu být svůj a žít pravdivě.
Zuzi!! To je krása! Byla jsem na výstavě v Roudnici, před 3 týdny, a pak ještě spoustu dní načítala rozhovory, kochala se obrazy.. Jedna z mých těžkých srdečních záležitostí. Off.
Ahoj Ofélie!Vida Off, a já už myslela, že se nikdo neozve. Jsem ráda, že tě AŠ zajímá. Ona i její dílo. Jak píšeš, je to krása!
díkyDíky 🙂 Adriena je krásná a silná osobnost, jsem ráda, že Vás zaujala. Ivana
já děkuji 🙂to jste mě ale dobře naladila do nového dne 🙂
Včera som si natočil ArtmixNepoznal som dielo AŠ, ale keď som išiel spať, tak som si dal natočiť Artmix. A dnes som si to pozrel. Neviem opísať svoje pocity, keď som videl tie polografitové papiere splývať na zem, a na nich tie neurčité figúry, pripadalo mi to, akoby vystúpili z toho papiera za ním, zo steny, že ten papier je len nejaké zvláštne médium, ktoré im umožňuje sa nám ukázať,že keď to zvesíte po inštalácii zo steny, mali by vlastne zmiznúť, akoby pomaly a zároveň rýchlo do tej steny naspäť, že ten papier zostane zrazu čistý. A potom prišlo na tie veci, ktoré teraz maĺuje z distance, determinovaná svojou polohou, a ja som vždy chcel vedieť kresliť ako Giacometti, samozrejme trochu inak, ale bolo mi vždy jasné, že tak, ako on to už nebude vedieť nikto, a teraz som po prvý krát v živote videl, že niekto to dokázal ako on, a ešte aj po svojom. AŠ je vskutku výnimočný človek, vďačne a s úctou som prijal jej podanú ruku.
SadRhinoDěkuji vám, na takový komentář se velmi těžko odpovídá. A také je to zbytečné. Stačí poděkovat za vaše vyznání a jsem ráda, že jste se ocitl zde a zde zanechal svou stopu. Rozumím tomu, co jste svými slovy vyjádřil. zuzi / Artmix jsem neviděla, podívám se na něho na webu ČT, už tam visí.