Máte nový e-mail

a skrytá rezerva

Moji nejpoužívanější adresu si vybrali ti vykutálení braši kdovíodkud jako cíl svého pišingu. To bylo najednou nových zpráv! Denně tak 15-20 pokusů mě oblomit, ale já byla ostražitá a nepodlehla jsem. Začalo mě to množství nezajímavých zpráv brzy obtěžovat, a tak jsem zvolila jedinou problematickou obranu, a to, že jsem přeposílala všechny zprávy na skutečnou ČS a doufala, že s těmi pachateli brzy zatočí. Ona si na to totiž vytvořila super speciální pišingovou adresu. No nevím jak to je s tím zásahem, ale včera konečně to trochu opadlo – snad to ty pachatele konečně přestalo bavit, ale dnes mám zase jiný problém. Poprvé se vyskytla situace, že mám nový e-mail, ale nemohu ho nikde najít. Strávila jsem s tím zase nějaký čas, ale to záhadné zákoutí kde se nachází jsem neobjevila a přestože stále obnovuji" nikde nic a na liště jednička v závorce. Je to záhada jak ta ve starým lese …
Že bych se odhodlala a změnila svůj zakořeněný zvyk začínat na Seznamu a založila si též nové adresy? Že by dozrál čas na změnu? Stále hledám nějakou skutečnou záminku, tedy čekám na tu poslední kapku… bulvární sekce Seznamu včetně neustálého drzého cpaní se na obrazovku stereotypní nabídky videí Stream (Novotný, Hanychová, Landa) mně nedělá dobře, protože i když tam nelezu, abych třeba konečně se dověděla skutečnou délku penisu Novotného, stejně mně ten odpad periferně zasahuje, jako každého.
Včera večer jsem všechno uklidila, vypnula zábavné spotřebiče a vlezla pod deku a chystala jsem se k obřadu čtení knihy Skutečný příběh Cílka a Lídy Františka Skály.
S Cecilem (Cílkem) a Lídou už jsme se setkali v malé nezelenalé knížce nakladatelství Meander: Jak Cílek Lídu našel. To si možná František Skála jen tak zkoušel, jak by to šlo. A asi jo, proto se do toho zakousl a svůj fotografický příběh s minimem řečí rozvinul…
LES, nejlepší prostor k životu … Jeho tajemná zákoutí jsou osídlena osamělými postavičkami, které o sobě mnohdy zatím ani nevědí, ale jsou nejšťastnější, když se setkají a je jim spolu dobře. Dělají úplně obyčejné věci, myslí na sebe, jsou pohostinní a přátelští, a vlastně i ty neobyčejné věci a děje se zdají být obyčejnými – to třeba když Homér napájí své staré auto vyhrabané z jehličí (skrytá rezerva) stromovou mízou… A také si pomáhají a dovedou za druhého dát třeba i ruku do ohně, obrazně řečeno. To mluvím o hlavních aktérech příběhu … Cecilovi, Lídě, Medě a Homérovi, co jsou spolu rádi (v lese se však pohybuje a žije i spousta jiných legračních či zlých bytostí). Každý z těch čtyř je jiný a přece to základní – touha po přátelství a jeho naplnění je jim společná. Stejně jako osamělý život uprostřed přírody. Příběh pro děti a pro mne má docela hlubokou symboliku, ovšem symboliku prostého života a základních životních hodnot. Nebudu vám o té knize povídat, byla bych ráda, kdybyste si jí prohlédli, přečetli. Je jednoduchá, radostná a zároveň plná drobných detailů (jen mimochodem třeba čůrání Cílka a Homéra do sněhu … :o)) a hlubšího poselství lidskosti. Vnímáte to také? Kniha je udělána s láskou a zaujetím, není ušita horkou jehlou. Moc řečí tam nenajdete a úplně to stačí, fotografie ve mně vyvolávají představy a já se ocitám v tom jiném tajemném světě s nimi. A to je asi účel literatury,ne – zaujmout, vtáhnout diváka-čtenáře do autorova světa. Jenom poslední záběr na Cílkův domek pod starou třešní. Je zima, podvečer, kolem sníh a okno svítí do kraje. Z domku se ozývají hlasy: Tak na šťastný návrat! Lído, nalej mi, prosím. A berte si. Docela obyčejné a přitom výmluvné. Zde v tomto kraji slova neztratila svůj pradávný smysl a význam. zuzi

Malá hádanka. Kniha má ilustrované předsádky. Vpředu i vzadu jiné, ale hodně podobné. Co myslíte, že znamenají, co je to? jestli myslíte že víte, pište do vzkazníku a dík.zuzi