a o knihách a o jedné dnešní radostiTak už táhnu druhý týden doma a pomalu se dostávám do kondice, ale stejně, jsem zatím jak na vodě a mozek se vůbec nesnaží a nechce se mu myslet a relaxuje si a vyžaduje klid a přátelské zacházení. Žaludek stále baží po bílých jogurtech s nalámaným banánem nebo jahodami, tvarohu, černým pečivu a vývaru a na nějaká složitější jídla není vůbec zvědavej. Dnes ale dostal nenadále chuť na hořkou čokoládu s lískovými oříšky. Tak to mu přišlo k chuti….
Celkem nic zvláštního nedělám, jen se udržuji a něco si čtu. Ale mírně. Měla jsem doma knihu Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj. Máme ji v knihovně delší dobu, ale jak jsem si všimla, nikdo jí pravděpodobně ještě nedočetl, je jako nová. Ani já jsem ji nedokázala přečíst. Je to divný, takový umělohmotný a nemá to žádnou barvu, chuť. Vlastně je mi z té knihy nějak blivno, ale je mi současně úplně lhostejná, přestože si autorka dala jistě velkou práci, aby to celé mělo styl. Je to šedá bezvýrazná kniha s nádechem periferní hrubé vulgarity a jsem z toho čtení znechucená, ale je to jen nepodstatný pocit. Žádné výraznější emoce ve mně nevyvolává… Před chvílí jsem si došla, abych si spravila chuť, pro výtvarně krásnou dětskou knihu Violy Fischerové (*1935): O Dorotce a psovi Ukšukovi, ilustrovanou Pavlínou Řezníčkovou (vyd. Meander). Shodou okolností vyšel včera v Lidovkách s autorkou otevřený a fascinující rozhovor: Dürrenmatt byl velmi trpělivý – tedy osudy této ženy byly a jsou fascinující. A její pozdní láska mi asociuje pozdní lásku básníka Jiřího Kuběny, dříve kastelána na Bítově (kdysi dokument v TV) … stáří a mládí…
No, ještě pár postřehů. Dostala jsem sms velikonoční přání a nevěděla od koho, přestože ten muž se řádně podepsal. Později jsem si vzpomněla … cestovali jsme spolu vlakem do Budějic a chtěl se se mnou sejít. Telefonoval mi už na Valentýna, ale není to má druhá půlka, vůbec na něho nemyslím, tak nevím co s tím. Chci se zachovat slušně, ale současně vím, že nemá smysl se scházet… jsem jiná než se domnívá.
*** Protože mám některé staré resty, které mne trápí, rozhodla jsem se vyřešit ten nejvýraznější, pro který jsem se dlouho trápila. Jeden výborný grafik pro mne udělat 4 barevné terče jako symboly věkových kategorií knih v dětském oddělení. Peníze ví že nemáme, máme dát co chceme, až bude. Odvedl precizní práci, prezentuji ji i na webu naší knihovny. Ale vedoucí se stavěla k odměně jako že nee. Odsouvala jsem tu záležitost, až už mi bylo tak trapně, že jsem se nedovedla ozvat a přitom mne to trápilo. Nyní po té zdravotní hraniční události jsem se rozhodla rázně – 3000 Kč dám ze svého a už se nebudu trápit. Kontaktovala jsem dnes toho mladého muže a on mi sdělil, ať za ty peníze koupím knihy a hlavně komiksy a hlavně komiks Pod peřinou" pro děti. Jakou mi udělal dnes radost! Vyprosím si zítra na sobotu vycházku a vyjedu nakupovat knihy. Zuzi a Bohdan, dva malí mecenáši, budou mít radost J
Obdivuji tebe a tvé jogurtové pochutnání. Já nesnesu nic zakyseného za zdrava, natož ve stavu nemocném. Jahody..hmm, ty bych zbaštila hned. A na pána s pohlednici se slušně vykašli.
Držím palce 🙂
Tleskám.Tvoje rozhodnutí bylo velkorysé a správné.
A ten grafik – prostě formát.
Paní vedoucí – no … škoda písmenek.
tak to teda jozuzi, hezký gesto od obou. A tím pádem radost dvojnásobná – gratuluji a přeji moooc hezký vychutnání radosti:)
tý jo!
já jogurty ráda, ale nějak si nerozumí s mými střevy – takže si nechávám zajít chuť… grafikovi dávám jedničku!
Ahoj Billy, nejsem žádná hrdinka, spíš mám pocit,že žaludek začal stávkovat a chce se před jarem vyčistit a naznačuje mi,že mám změnit stravovací návyky. A tak mi otupil některé chutě, zmetek :o). A pánovi jsem neodpověděla, dovolila jsem si být trochu neomalená.
Ahoj Gombo, díky, to bylo včera opravdu nečekané překvapení. Takové zážitky sladí smutnej život jezevce.
Dík,Runy! A ještě si užiju radost, když budu vybírat knížky …
lední brtníku – souhlasím!
Ještěrko, snad tě jogury “nestaví”? , já je odjakživa beru jako podpůrný “srací” prostředek, tedy ten základní, pak je ještě “zaječická” ale to je vyloženě průtahová záležitost …
nojo, to je těžký, když přebíráš odpovědnost i za druhý…já na tvém samaritánství nic moc obdivuhodnýho neshledávám…asi proto, že jsem stejná kráva…než bych to vykomunikovala, radši dám ze svýho…:-) hele Zuzi, ale ty komiksy už by snad knihovna koupit mohla,co? Nestálo by to za to, ještě jednou to u paní vedoucí zkusit? Stejně už máš jasno, co uděláš, když to neprojde….MRK!
Já taky né, je to moje slabost. Nemohu tady rozebírat všechny aspekty. Mně se v tu chvíli ulevilo, že jsem se ten starej rest odhodlala vyřešit… na některé věci nemám dostatek energie. Prostě tak to je. zuzi
hele Zuzi, tohle není o energii, víš…tohle je právě o sebeprosazaní a strachu z konfliktu. Ale pravdu máš v tom, že ne všechny chtění stojí za to, aby za ně člověk bojoval…některé cíle člověk prostě oželí, ale někdy by zase za svá práva bojovat měl…na to je jedno hezký moudro, nevím jak přesně do zní,jdu ho hledat…:-)))
Ahoj Léňo, dík že mě tu občas popíchneš, jsem teď nějaká zvadlá a kolem je klid až běda… 🙂