nejen u skautíků
V nakladatelství Tartaros vyšla kniha Jana Křesadla: Skrytý život Cypriána Belvy.
Jan Křesadlo je pseudonym klinického psychologa Václava Pinkavy (1926 – 1995), který v Československu po roce 1968 emigroval s rodinou do anglického Colchesteru, odkud ho v osmdesátých letech nespravedlivě vyhodili z nemocnice, kde pracoval. Dal se potom na literaturu a napsal celou řadu bizarních literárních textů. Křesadlovo dílo začalo vycházet v osmdesátých letech v nakladatelství Josefa Škvoreckého 68 Publishers (vyšly tam mj. jeho romány Mrchopěvci, Vara guru a Fuga trium)
Hlavní dějovou linií je tajný život Cypriána Belvy. Píše se počátek 60. let a náš hrdina si nudnou životní realitu v kanceláři zpestřuje sexuálními dobrodružstvími se svými spolupracovnicemi a spolupracovníky. Druhá linie, která prostupuje celý text, zachycuje Belvův rozporuplný vztah k Bohu. Belva je ženatý s přísnou katoličkou Rosou.
Křesadlovy knihy jsou mnohými považovány za nemravné a proto se rozhodl napsat alespoň jednu knihu opravdu oplzlou". Alibisticky a rozverně s nádechem tajemna napsal tyto pasáže v osobité glagolici (písmo, které podle tradice vytvořil Konstantin (Cyril) před příchodem na Velkou Moravu (863) pro psaní textů ve staroslovenštině. Obsahovalo 38 písmen pocházejících hlavně z řecké minuskuly). Převodní tabulka v knize.
Přiznám se, že mne zaujala ta glagolice, jinak Křesadla číst mě nebaví, přestože je tam TEN SEX, který láká, ale mně neláká Křesadlo. Na ty jeho postmoderní texty já nemám buňky a nedokážu se jim zasmát ani se nad ně povznést. Jsou to podle mého slátaniny a ani ty milé kluzké nestoudnosti zahalené do tajemné hlaholice to nezachrání….
Jak je známo, Karel Hynek Mácha (24letý student práv) si též šifroval deníky (od 16. září do 6. listopadu 1835), tedy pasáže věnované sexu (písmena nahradil jiným znakem a psal jako když oře brázdy, tedy druhý řádek zprava doleva). Dlouho bylo toto veřejným lechtivým tajemstvím, a každý si představoval kdovíco! První vyluštil spisovatel Jakub Arbes, ale nezveřejnil, kompletní text deníku vyšel poprvé roku 1976 dvojjazyčně v Itálii, téhož roku jej v Praze vydal Oldřich Hamera v nákladu dvaceti výtisků jako neoficiální bibelot s ilustracemi Jiřího Koláře, následovala řada exilových i samizdatových vydání a po roce 1989 vyšel několikrát legálně i v Česku, takže je široce dostupný
Zde se můžete sami přesvědčit, že senzace se nekoná. Jedná se o kusé poznámky, něco jako že měl k obědu knedlo-vepřo-zelo, žádné emoce. Jen záznam, asi sloužící k pozdějšímu připomenutí té scény. … Ale vy jste určitě už ty záznamy někde stejně četli, s dychtivým zájmem – zklamáni však, neboť pověst předběhla skutečnost. Jak to tak bývá v životě ….. hmmm.
Co jsem ale nevěděla je informace, ke které jsem se propracovala před chvílí. Že i Božena Němcová si listy se svými vlastenci šifrovala azbukou. Ale zde to nebyly nejspíše důvody milostné, ale vlastenecké. zuzi
Já tedy nic nešifruji, ale také nic důvěrného nepíši. Zatím si to, co by mělo snad nějaký důvod šifrovat, pamatuji a literárně to ztvárnit mě nenapadlo… Já jsem též pro otevřenost. Nepsanou pro efekt a samoúčelně, ale emotivně. Něco jako v trilogii Růžové ukřižování, první část: Sexus(1949) H. Miller
Zdroje:
http://www.cs-magazin.com/2008-01/view.php?article=articles/cs080161.htm
http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-005/hesla/hlaholice.html
http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2008?PHPSESSID=8c0hfk92ib36i646k65a3gu5j6
http://www.blisty.cz/art/12070.html
http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2005&cis=05&cl=03
tak popořádkuad Křesadlo) JK je jeden z mejch nejoblíbenějších vůbec…v knihovničce má svý čestný místo…ale uznávám, že Cyprián neni úplně nejlepší (glagolice mě ovšem bavila, v poslední třetině knihy už jsem četl plynně), z jeho tvorby je mym favoritem Fuga Trium (k Hvězdoplavbě jsem se dosud bohužel nedostal)…nejradši mam jeho víc či míň votevřený výpady a výsměšný poznámky vůči nedoktnutelnejm ikonám (za všechny např. Kundera)
ad Mácha) to bylo velmi populární začátkem 90. let, když se to prvně objevilo oficiálně…jistě, pro týnejdžry přitažlivé, jak by ne…ale Máj je samozřejmě nepřekonatelnej
ad Miller) opět jeden z nejnejnej…Sexus Nexus Plexus+Tiché dny v Clichy považuju za součást základního vzdělání
a uprav si odkazy, všechno je směrovaný jen na Máchův deník
Loupáku,hlásím opraveno!
No, je to tak, já Křesadlovi na chuť nepřišla. Vara Guru je pěknej blázinec, to nešlo a pak jsem zkusila Skrytý život. No, přijde mi to slabé. U někoho mám prostě pocit, že píše o sexu a je to starej potměšilej prasák. ¨S prominutím, pane Křesadlo. U Millera, ač je zřejmě též určitým procentem populace považován za chlípníka je to docela něco jiného, ta kniha neuráží můj vkus a nemusím se k ní snižovat. Ta kniha vyzdvihuje a je požitek jí číst, pamatuji si první přečtení, pocit jako bych se ocitla v ohnisku smršti a ta mě táhla ve zběsilém tempu s sebou až do konce knihy. Kam se hrabou ty Křesadlovy ochechule. Ale tobě se líbí, tak proč né…
tak se mi zdá, i když jsem se na to nikdy nikoho neptala :), že jsi první o kom vím, že umí plynně číst v glagolici. Ale u tebe mě už překvapí máloco, hlavně co se týká literárního rozhledu. Koukala jsem, žes dal na blog historicky první fotku, tak někdy vyfoť svou knihovničku, docela bys mě potěšil. zuzi