a můj sen
ěsivý sny se mi zdávaly, jen když jsem byla malá. A milostný, erotický, myslím, jen v mládí. Od té doby se mi místo nich zdají jemně pocitové, něžné, spíš náznaky, doteky, držení se za ruce, vědomí sounáležitosti – tedy když už se mi výjimečně nějaké takové o lásce zdají. A vůbec. Sny se mi zdají málokdy a většinou k ránu, zdřímnu-li si ještě na chvíli. Nebo se mi zdají častěji a já na ně zapomenu? Nevím. Ale mám vypozorováno, že se mi zdá o tom, co se mi ten den většinou točí v hlavě. Anebo co někde mám z nedávna zasuté v podvědomí, co na mne silně zapůsobilo. Samozřejmě to nějak souvisí, třeba vzdáleně a ve snu se to přetvoří, propojí, zamotá, ale dá se to poměrně jasně vydedukovat. Ten pocit, ta touha, ta myšlenka sedí někde úplně dole, pod zpěněnou fantazií. Jinak to ani nejde, ani sny nevaří z vody!
V jistém smyslu by se dalo říci, že sny se dají ovládat, ovlivňovat. Tedy chceme-li, aby se nám něco nezdálo. Jen se člověk se nesmí moc nechat unášet, musí být racionální a místo planého přemítání se raději něčeho chopí, nějak se zaměstná. Ale stejně … podvědomí někdy nepřelstíš a žít jen prací nejde, člověk se občas taky musí nechat unést, okouzlit, aby nebyl úplnej pařez, a tak se ta směsice zase objeví nenadále ve snech. Mám sny v tomto smyslu jednoduché, žádné surrealistické výjevy, žádosti a touhy se ve snech zjevují přímočaře.
Co se mi dnes zdálo …
Zájezd do ciziny. Cesta autem krásnou přímořskou a horskou krajinou, serpentiny, s bývalým manželem, na kterém nejsem citově závislá, v současné době je mi ho líto. Nestýkáme se téměř. Ale poslední dobou si o něho dělám starosti, rychle zestárnul. Příjezd do malého městečka spíše venkovského charakteru, tam se pohybuji sama a potkávám a sbližuji s neznámým cizím mužem, jdeme spolu do Monetovy zahrady v Giverny. Do zahrady se nesmí, díváme se spolu s jinými návštěvníky seshora, sedíme na lavičkách. Vidíme vodní plochu, ale typický japonský můstek nevidím.
Léto na leknínovém jezírku
(Motiv Monetovy zahrady mám z románu Třetí přání, četla jsem se zájmem malířovy osudy a příběh zahrady, jen epizoda z knihy) zuzi
Claude Monet žil v době svého největšího pracovního rozmachu v malé francouzské obci Giverny nějakých sedmdesát kilometrů od Paříže po proudu Seiny. Nastěhoval se sem v roce v roce 1883 a zemřel tu roku 1926. Zde byl prý nejšťastnější. Mnohé jeho proslulé impresionistické obrazy byly inspirovány leknínovým jezírkem, další maloval podle květin a rozkvetlých keřů v zahradě.
Podzim na leknínovém jezírku
Podívejte se na pár fotografií z jeho zahrady a přečtěte si historii zahrady. V příštím textu představím tohoto malíře. Mám jeho obrazy ráda a do zahrady bych se chtěla podívat. Chtěla bych, aby se mi ten sen splnil. zuzi
Jaro na leknínovém jezírku
Fotky jsou na jedno brdo, ale mně se líbí a právě tuhle vodní hladinu jsem viděla ve snu -jen jsem podle vegetace dopélnila podle svého tušení roční období
Zdroj fotografií:internet google vyhledávač Monet garden
Fotogalerie: http://www.horydoly.cz/foto/giverny_monet/
a zde
Text o zahradě: zde
