Co jsem tu nebyla

doplňuji dvoudenní deficit pro štamgastyVe čtvrtek jsem měla dovolenou, ale Honza přijel až večer. Využila jsem své neobvyklé chuti uklízet a vzala jsem jeho pokoj zgruntu. Vyluxovala jsem i pavučiny a probrala šuflíky, tedy roztřídila, posrovnala. Nemá to rád, ale už nešlo déle otálet, bylo tam jako je tam, kde nikdo nebydlí, kam nikdo nechodí, divná atmosféra, divnej čuch, nevlídno, pusto. Pomohlo to, pokoj prokoukl, prosvětlil se, začal dýchat a vypadal vůbec celý nějak ladně. Honza si toho myslím ani nevšiml, tedy nekomentoval tu změnu brlohu na lidské sídlo…
V pátek večer musel zase odjet, protože v sobotu ráno vyráží kluci na týden do Jizerek na lyže. Měli jsem na sebe jen jeden den a ten jsme hodlali strávit nakupováním. Potřeboval jarní oblečení, boty, prostě od všeho něco.
A tak jsme brzo ráno nasedli do autobusu a odjeli do většího města, abychom snad nakoupili úspěšně, tedy všechno co bylo potřeba. Přijeli jsme brzy, a tak jsme hodinku času věnovali bistru na kulatém rohu. Byla zde lidová jídelna už za minulého režimu. Nyní je prostor využit z poloviny, nebo možná se pletu, ta samostatná místnost vedle i s vchodem z ulice, kde byly nyní sice také stoly a židle, ale bez ubrusů, všechno jen takové holé a základní, možná že tam to bylo vyhrazeno pro kuřáky. Ale nyní tam nikdo neseděl a prostředí na mě působilo prázdně, zanedbaně … Vlastně se přes ten prostor chodilo na toalety, nyní klíč na požádání. Druhý vchod vedl do podstatně útulnější místnosti s kobercem a nízkým stropem, čalouněné sedačky. U pultíku nejistá malá asijka a neohrožená Češka, která to řídila. Dali jsme si kafe a pozorovali lidi. Vedle zvláštní osůbka ženského pohlaví, nesla se jak na lovu. Menší, drobnější, úhledná, vypnutá prsa pod přiléhavým rolákem, na pohled čiperná a řečná. Taková ta, co se vyzná! Dala si poloviční polévku a pak půllitr piva Rychtář, zde obvyklého. Zřejmě tady byla častým hostem. Znala se důvěrněji s českou obsluhou a konverzovala tím zvláštním trochu provokativním stylem s vedle sedícím pánem. Neznali se, přesto navázala řeč a udržovala ji…. Pán odešel, ale jen vedle na čouda a byl chvíli klid. A přichází další host. Muž v pracovní kombinéze, evidentně spěchal. Cosi zadrmolil, asijka promptně nalila decáka vodky, on ji tam hned kopl, zaplatil a vyfasoval klíče od WC. Odešel. Za moment další příchozí se stejnou firmou na zádech. Nic nechtěl, jen se ptal na Jardu a jestli mu nenelejvali pivo nebo něco jiného. Asijka kouká zmateně, ale kroutí hlavou zleva doprava a že jako nic. A tak neznámý důrazně apeluje, ať mu vůbec nic od alkoholu nedávají.To zase kývá nahoru a dolů. Jarda … měl pro situaci čich, vzal to fofrem a vyšlo to. Když jsme odcházeli, ryl vedle bistra sbíječkou v betonu… A pak už nakupování. Ale nepodařilo se nám sehnat vše, a tak odjíždíme domů nejbližším vlakem, na který nenavazuje spoj k nám domů. Jdeme poslední etapu domů pěšky, ale máme štěstí! Chytáme stopa a doma jsme před polednem a ještě stíháme nakoupit ostatní – mikinu a triko s lebkama. Honza změnil styl. Mám na to svůj názor, ale nepletu se do toho. Já to nosit nebudu. Ještě se později sama vracím koupit Honzovi čepici. Kupuji dvě, snad se trefím do jeho vkusu! Netrefila jsem ani jednou, kdo se v tom má vyznat! Dnes dopoledne jsem vyměnila obě čepice za čajové svíčky a tělový krém. Ale tu černou jsem si mohla nechat.- Docela mi slušela a já žádnou kšiltovku nemám … zuzi