Japonsko &

a tajemné mohyly – kofunyMám čtecí období a včera jsem si uvědomila, že se pohybuji na japonské půdě. Dočetla jsem Murakamiho Kafku na pobřeží a přestože kniha nevyvolává představy tradičního Japonska s jeho rituály a tradicemi, přesto knihu prostupuje jistá japonská subtilnost a tyto jemné nuance lze vnímat i přes leckdy neobvykle otevřenou drsnost, syrovost a exaltovanost zde také obsaženou. Ostatně tuto typickou dvojakost lze procítit i z běžného nadhledu, pokud jsme otevřeni těmto signálům, znamením. Kniha je velmi japonská a současně přitažlivá i pro evropského čtenáře, protože autor se vymanil z japonské svázanosti" a vytvořil moderní román aniž by se musel nějak moc snažit. Tedy … kniha je propracovaná, ale působí dojmem samozřejmosti.
Také v 2. dílu Fulghumova Třetího přání,které právě čtu, se ocitáme v Japonsku. Přestože v porovnání s Murakamim není kniha tak magická, dozvíme se zde o Japonsku zase více konkrétních informací. Jak to vyjádřit … už jsem psala, že je kniha plošší, ale kdybych nečetla Murakamiho, tuto námitku bych nevyslovila. Ta kniha je totiž výborná. Ovšem taková hodná", chybí v ní Murakamiho syrovost (mimochodem … viděli jste film Onibaba?, na ten se nedá zapomenout). To ale jen pro porovnání, každý autor samozřejmě píše jinak a oba velmi kvalitně a současně se to dá opravdu dobře číst….

Japonské hrobky zvané kofuny
V Lidovkách z 9.2.2008 jsem objevila článek Jiřího Janoše Japonské pyramidy" jsou obestřeny tajemstvím. Přečetla jsem si ho se zájmem, protože jsem se s tímto fenoménem dosud nesetkala. Zaujaly mě ty záhadné mohyly s vodními příkopy a protože si myslím, že ten článek byl v našem tisku ojedinělým, něco z něho zde vypíchnu a našla jsem na webu také příslušné fotky.Citace:
Japonské mohylové hrobky, nazývané japonsky kofuny, patří k velkým pokladům světové civilizace. Ty největší jsou plně srovnatelné s egyptskými pyramidami, ale ve světě se o nich téměř neví a rozhodně nejsou cílem velkých turistických výprav.
V současné době je v Japonsku více než deset tisíc mohylových hrobek. Kofunů, které jsou delší než 200 metrů, je asi čtyřicet, dalších padesát přesahuje délku sta metrů. Po obvodu bývají obklopeny vodním příkopem, někdy je dokonce příkopů více.
Velké kofuny mají zcela neobvyklý půdorys, který připomíná jakousi klíčovou dírku. V přední části ho tvoří kruh a v zadní čtverec nebo obdélník. Archeologům se nepodařilo dodnes vysvětlit, proč byl užíván právě tento zvláštní tvar.
Vůbec první mohyly se na japonských ostrovech objevily zcela náhle kolem roku 300 n. l., vrchol zaznamenaly v pátém století a v šestém století jejich éra pozvolna končila.
Vůbec největší je kofun na okraji Ósaky (ve městě Sakai) ve kterém je údajně pohřben císař Nintoku. Jeho délka je 486 metrů, šířka v nejširším místě 305 metrů a maximální výška 35 metrů. Zalesněná mohyla je dnes obklopena třemi pásmy vodních příkopů; délka celého komplexu pak dosahuje 793 metrů a maximální šířka je 656 metrů. Druhý největší kofun (údajně císaře Ódžina) je rovněž poblíž Ósaky.
Až do smrti císaře Hirohita v roce 1989 se běžně mluvilo jen o malých mohylových hrobkách. O majestátních mohylách, ve kterých byli pohřbeni starověcí panovníci, se ale vůbec nemluvilo. Vědělo o nich jen pár odborníků.
Dnes se turisté mohou dostat k vnějšímu okraji třetího ochranného vodního příkopu Nintokuovy mohyly. Dá se tam dojet i veřejnou dopravou z centra Ósaky. Přístup tam zakázán není, ale cestovní kanceláře takovýto výlet nijak nepropagují ani běžné turistické průvodce nepřinášejí pokyny, jak se tam dostat. Ale i pohled z vnějšku je zajímavý.
Mohyly jsou obestřeny tajemstvím. Císařský dvůr v Tokiu až donedávna vstup do blízkosti hlavních mohyl odmítal, nejen pro veřejnost, ale i pro vědce -s tím, že nelze rušit klid dávných vládců. Závažnějším důvodem jsou ale nejspíš obavy z toho, že by podrobný průzkum vyvrátil tradiční představu o japonské císařské dynastii.
Japonští archeologové již dlouho usilují o povolení k průzkumu velkých kofunů. Prvního úspěchu dosáhli v lednu 2007, kdy císařská kancelář vydala povolení pro úzce vymezený počet specialistů, kteří mohli zahájit průzkum jedenácti vybraných kofunů. Mezi nimi je i ten nejvyhlášenější, tedy císaře Nintokua v Ósace. Archeologové se ale prozatím mohou přiblížit jen k vnějšímu obvodu mohyly a v žádném případě nesmějí vstoupit dovnitř.

Jediným případem, kdy se podařilo přímo nahlédnout do vnitřku té nejslavnější, Nintokuovy hrobky, byla událost v roce 1872, kdy v okolí Ósaky běsnil silný tajfun a trochu pobořil vnější stěny. Tenkrát bylo prý možné zahlédnout i různé zbraně a jiné předměty, ale jsou to všechno jenom neoficiální zprávy. Dokonce se tehdy údajně podařilo některé předměty vynést ven a nyní jsou vystaveny v Bostonském muzeu. Nikdy to ale nebylo oficiálně potvrzeno.

Zdroj: a fotky z netu: v googlu obrázky zadáno slovo kofun zuzi