Nenapadl mě žádný úchvatný nadpis

…Den trochu podobný těm předchozím, ale přece jiný… celé odpoledne jsme připravovali s panem D. akci pro děti a občas jsme si našli čas i na pár slov … v nějaké souvislosti řekl, že člověk za sebe nemůže dát ruku do ohně a to mě přimělo mu svěřit moji páteční příhodu, kdy mě tak nečekaně překvapila reakce mého svědomí. Reakce na to, když si člověk vezme něco, co mu nepatří … a pak ten okamžitý následek. Asi jako když spráská psa. Ale všechno nakonec dopadlo dobře.
Již několik dní se pokouším dovolat synovi. Dnes se to konečně povedlo. Dočetl knihu, kterou mu poslala dcera (Veronika se rozhodla zemřít) a dostal dnes ode mne Norské dřevo. Jsem zvědavá co na ní bude říkat. Kafka na pobřeží od stejného autora je z úplně jiného soudku. Skutečnost se neustále prolíná s imaginací. Je jí tam více než dost. Román je výborně sestaven,od okrajů kruhu se sbíhá ke středu, ale to se dovídáme postupně. Čtenář, tedy já, mnohdy velmi těžko hledá vysvětlení děje a autor nepodává vše na odkrytém talíři. Vrátím se ještě k té knize. Nemohu říci, že jsem jí nepokrytě nadšena a že jí rozumím, ale něco mě nutí stále na ni myslet a vyvolávat si jednotlivé epizody. Je to silná kniha.
Komunikace s Honzou je čím dál lepší a myslím,že se postupně uvolňuje a otvírá. Říká mi tak velmi osobní věci, že tomu stále nemohu uvěřit, že ke mně nabývá takovou důvěru. Ale jsem v klidu. Chtěla jsem za ním zítra jet, ale domluvili jsme se na příštím týdnu. Má ještě zápornou bilanci po té příhodě z minulého týdne. A možná bychom nemohli jít ven. Tedy určitě.
Valentýnku jsem nedostala žádnou, ale mám pozvání na rande. Ten pán, s kterým jsem cestovala do Budějic vlakem, se ozval právě dnes. Je to milé,že si někdo vzpomněl, a cizí, říkám trpce. Moc z toho ale nejásám. Nějak to u mě neprobíjí". Ale na to kafe s ním půjdu. Jezevec přece potřebuje občas vyvenčit, né? zuzi